Porovnání PPP a SPC z hlediska užívání diagnostických nástrojů

Pro účely porovnání nejužívanějších diagnostických nástrojů v PPP a SPC jsme vytvořili pořadí nejčastěji užívaných nástrojů v každém z obou typů školských poradenských zařízení, a to bez ohledu na oblast, do které ten který diagnostický nástroj patří, účel, k němuž je využíván, či profesní zaměření odborníka, který s tímto nástrojem pracuje. Výsledky jsou porovnány graficky a v následujícím textu okomentovány. Rozdíl v počtu nominací jednotlivých nástrojů v grafu č. 6 a č. 7 je způsoben nejen rozdílným počtem respondentů z PPP a respondentů z SPC, ale zejm. větší různorodostí nástrojů užívaných v SPC, tj. nižším počtem nominací těch, které jsou užívány nejčastěji.

Graf č. 6: Pořadí diagnostických nástrojů nejčastěji užívaných v PPP (dle počtu nominací).

porovnani_6_ppp.jpg

V diagnostické práci v PPP je nejfrekventovanějším nástrojem komplexní test inteligence WISC III. Kromě něj patří k nejčastěji užívaným tři další testy inteligence: IV. revize Stanford-Binetovy zkoušky, SON-R 2,5-7 a Woodcock-Johnson IE, spolu s nimi pak tři z pěti testů či zkoušek speciálních schopností: Rey Osterriethova komplexní figura (diagnostika pozornosti, zrakové percepce a vizuomotorických schopností), Reverzní test (diagnostika zrakové percepce) a Test obkreslování (posouzení jemné motoriky, grafomotoriky a vizuomotorických schopností). Testy inteligence, percepčně motorické zkoušky a  zkoušky pozornosti jsou nezbytnou součástí testových baterií pro diagnostiku školní zralosti a pro diferenciální diagnostiku SPU, které jsou podle našich dřívějších zjištění [1] nejčastěji v PPP realizovanými diagnostickými činnostmi. O něco nižší frekvenci pak mají nástroje pro diagnostiku rodinných vztahů, dotazníkové a projektivní techniky pro posouzení osobnostních charakteristik a sebepojetí u dětí a dospívajících a dotazníky zaměřené na mapování vrstevnických vztahů ve školních třídách. Většinu hlavních oblastí diagnostické práce PPP tedy nejčastěji užívané nástroje víceméně pokrývají, pokud vezmeme v úvahu informace udávané PPP, podle kterých jsou vybrané subtesty v testech inteligence využívány i k posouzení paměti. Mezi nejfrekventovanějšími sice nejsou dotazníkové metody pro diagnostiku učení ani pro posouzení motivace a zájmů; užívání těchto nástrojů poradny udávají v souvislosti s posuzováním předpokladů pro školní výkon, jsou však užívány s nižší frekvencí než nástroje uvedené v tabulce č. 5.

Graf č. 7: Pořadí diagnostických nástrojů nejčastěji užívaných v SPC

porovnani_7_spc.png

V SPC jsou nejfrekventovanějšími nástroje, které užívají zejména speciální pedagogové pro diagnostiku percepčně motorických schopností. Jedná se o Zkoušku laterality, Reverzní test a Test kresby lidské postavy (psychologové SPC užívají tento test i pro orientační posouzení vývojové úrovně dítěte), méně často pak také Test obkreslování a percepčně motorické zkoušky ze souboru Diagnostika vývojových poruch učení, případně též Zkouška sluchové diferenciace WM (původní Wepmanova zkouška v úpravě Matějčka). Pro diagnostiku obecných schopností - inteligence je v SPC nejčastěji využíván neverbální jednodimenzionální test Barevné progresivní matice, méně často pak Standardní progresivní matice; oba tyto testy jsou – jak již bylo uvedeno výše – určeny pouze pro orientační posouzení obecných schopností nebo jako doplňující nástroj. Z komplexních testů inteligence je pak ve stejné míře využíván WISC III a zastaralý Pražský dětský Wechsler, méně často pak IV. revize Stanford-Binetova testu, který je určen spíše pro kvalitativní hodnocení vývojové úrovně dítěte. Pro diagnostiku předškolních a školních schopností a dovedností jsou užívány častěji speciálními pedagogy, ale i psychology Zkouška čtení, Prediktivní baterie čtení a Test rizika poruch čtení a psaní pro rané školáky.  Charakteristiky osobnosti a rodinných vztahů dítěte jsou v SPC diagnostikovány poměrně zřídka, užívány jsou projektivní a semiprojektivní metody Test stromu (grafická projektivní technika), Test rodinných vztahů (semiprojektivní test, který je na pomezí mezi projektivní a dotazníkovou metodou) a Projektivní interwiev  (verbální projektivní technika). Jediným nástrojem pro diagnostiku pozornosti, který se objevuje mezi nejčastěji užívanými, je Číselný čtverec.

V SPC jsou málo využívány vývojové škály. Jen výjimečně byla uváděna diagnostika osobnosti a rodiny, zcela chybí diagnostika zájmů (např. pro oblast kariérového poradenství). Nejsou uváděny ani neuropsychologické zkoušky, jejichž užívání psychology bychom očekávali především vzhledem k tomu, že řada zdravotních postižení má svůj základ v organickém poškození CNS se specifickými dopady na vzdělávání. Chybí zde také  nástroje pro diagnostiku paměti a motivace, ale i emočních problémů a poruch, zejm. úzkostnosti a depresivity. Většina nástrojů užívaných psychology SPC pro diagnostiku obecných schopností je  zastaralých, resp. z jiných důvodů nepříliš vhodných. Problematická je skutečnost, že prakticky neexistují speciální diagnostické nástroje respektující specifika konkrétního typu zdravotního postižení. Možnost přípravy validních testů pro klienty s nejrůznějšími typy a stupni postižení je totiž diskutabilní a rozhodně by nebyla jednoduchá

V řadě SPC se používají diagnostické nástroje, které v PPP již nepoužívají. MŠMT v polovině 90. let zakoupilo hromadně testy pro SPC a od té doby se další resp. novější verze dg.nástrojů dostávají do SPC jen velmi obtížně. Vzhledem k tomu, že SPC jsou součástí škol, jsou tedy finančně závislé na rozpočtu školy, ve kterém nezbývají prostředky na nákup drahých diagnostických nástrojů. Jako problematická se rovněž jeví informovanost odborníků ve SPC o nových diagnostických nástrojích; uvádějí, že tyto informace se k nim nedostávají.

Tyto skutečnosti ukazují na specifické zaměření a rozdílnost preferovaných odborných činností PPP a SPC. V činnosti pedagogicko-psychologických poraden převažují diagnostické činnosti nad činnostmi intervenčními, zatímco těžiště práce SPC je v intervenčních činnostech realizovaných v souvislosti se vzděláváním dětí a žáků se zdravotním postižením. V personálním obsazení PPP převládají psychologové a pedagogicko-psychologická práce s klientem, v SPC, kde je naopak podstatně větší zastoupení speciálních pedagogů, jsou realizovány převážně speciálně pedagogické diagnostické a intervenční činnosti. To se odráží i v postavení odborníků jednotlivých profesí v tom kterém typu školského poradenského zařízení. Ukazuje se zejména, že charakter a zaměření SPC profesně ovlivňuje psychology, neboť psycholog bývá na pracovišti jeden (někde i jen na částečný úvazek). Psychologové mohou být v SPC „profesně osamoceni“, může jim chybět profesní kooperace v rámci pracoviště (na rozdíl od PPP – kde většinou je na jednom pracovišti psychologů více).

Odbornost, profesionalitu a zaměření poradenského pracoviště jednoznačně ovlivňuje jeho ředitel. Vzhledem k tomu, že SPC jsou v převážné většině součástí „speciálních škol“, ředitel školy a zároveň i SPC je speciální pedagog. Jeho orientace v problematice psychologické diagnostiky může být omezená, proto i zde je možno spatřovat jistý problém ve vybavení SPC vhodnými aktuálními psychodiagnostickými nástroji.

V porovnání s PPP lze v SPC konstatovat značnou heterogenitu klientů vycházející z různých typů a stupňů jejich zdravotního postižení a stále častějších kombinací různých postižení. Rozdíl při používání diagnostických nástrojů v PPP a v SPC (specifičtější je jejich použití hlavně u senzorických omezení, případně tělesném nebo kombinovaném postižení) je hlavně v tom, že v SPC ne vždy mohou s ohledem na možnosti dítěte používat standardizovaný diagnostický nástroj v plném rozsahu, dodržovat časové limity u výkonových testů apod. Testy proto často upravují dle potřeby handicapu a konkrétního dítěte (zjednodušení zadání, zvětšení textu, navýšení nebo zrušení časového limitu) a při diagnostice používají mnoho dalších (nestandardních) pomůcek, které si vyrábí sami, nebo i běžné hračky, stavebnice, různé věci, apod.


[1] Viz materiál „Analýza poradenských služeb ve školských poradenských zařízeních a školách“ č.j. 5850/2009-6/IPPP schválený PV MŠMT v březnu 2009