Největší rozdíl je v tom, že si škola neurčuje sama, co bude obsahem zkoušky, ale přejímá jednotné zadání. To zaručuje srovnatelnou úroveň zkoušky, škola tedy nemůže vynechat některé z témat, která jsou důležitá pro uplatnění v daném oboru. Jednotná zkouška také umožní srovnávat výsledky žáků z různých škol. Výuční list získaný na základě nové závěrečné zkoušky bude pro zaměstnavatele důvěryhodný doklad o vzdělání absolventů.
Závěrečné zkoušky obsahují stejně jako dřív zkoušku písemnou, ústní a praktickou, jsou ale více zaměřeny na to, aby se žáci naučili řešit konkrétní úkoly a problémy za podmínek, které odpovídají skutečnému pracovnímu prostředí. Při ústní zkoušce dostávají žáci nově také otázky ze světa práce. Zjišťuje se tak, zda mají základní představu o svém uplatnění, zda vědí, jak se prezentovat potenciálnímu zaměstnavateli, co dělat, když se jim nedaří najít práci.
Úplnou novinku v rámci závěrečné zkoušky představují samostatné odborné práce. Ty se v současnosti provádějí v oborech kuchař, číšník, hodinář, kadeřník, cukrář, operátor skladování, umělecký keramik, včelař či umělecký kovář, počítá se ale s jejich rozšířením i do ostatních oborů. Na začátku 2. pololetí si žáci losují téma a pak v průběhu jednoho nebo dvou měsíců sami vyhledávají potřebné informace a své návrhy zpracovávají na počítači. Při praktické zkoušce pak žáci dostanou za úkol provést (vyrobit) to, co teoreticky popsali, a při ústní zkoušce svůj postup obhajují před zkušební komisí. Žáci tak mají možnost ukázat, že pronikli do určité odborné problematiky, umí pracovat s informacemi a dokáží prezentovat výsledky své práce. To je předpokladem, aby se dobře uplatnili v praxi a měli chuť se i v dospělosti dále učit.
