Učebních zařízení je málo a podle toho vypadají počty řemeslníků vstupujících do praxe. Propad je především v technických oborech. Ekonomů, právníků, absolventů různých manažerských směrů a gastronomie je dost, ale ti rozvoj průmyslu, který naše ekonomika nutně potřebuje, nezajistí.
V takovém duchu se nesla panelová diskuse na podzimní pražské konferenci Asociace poskytovatelů personálních služeb. Diskutovali v ní Klára Bezděková (KB), vedoucí oddělení vyššího odborného a dalšího vzdělávání MŠMT, Pavel Puff (PP), manažer útvaru strategického náboru ČEZ, a Miloš Rathouský (MR), koordinátor analýzy disparit školství Svazu průmyslu a dopravy.
Regiony mají zájem o vyučené
MR: V regionech je větší poptávka po absolventech učebních oborů než po maturantech, a to hlavně ze strojírenství či dopravy. Vyplývá to z analýzy středního a odborného školství, kterou nechal Svaz průmyslu a dopravy vypracovat ve 14 krajích. V jednom kraji k danému datu chyběla tisícovka absolventů ve strojírenství a ve stavebnictví. Nikde nikdo nepřebývá.
Bylo by dobré, aby takové analýzy sloužily jako základ předpovědí pro regionální trhy práce, aby tento systém někdo udržoval a doplňoval, což by mělo vést k optimalizaci oborové struktury středního vzdělávání v krajích. Které obory je třeba kapacitně posilovat a které utlumovat, je zřejmé.
PP: Zda je kvalifikovaných pracovníků dost nebo málo, to je složitá otázka. Neexistuje ucelený pohled na stav nabídky a poptávky podle profesí a úrovně vzdělání, který by dokladoval dostatek či nedostatek. My v ČEZu při hledání vhodných lidí pracujeme s různými studiemi, mnohdy jsou dělány pro konkrétní region či účely.
Lidé se tedy nalézt dají, ale je to obtížné. Ještě náročnější je s výsledky takových studií pracovat při optimalizaci školské soustavy, pružně přenastavovat priority.
Uznávání výsledků dalšího vzdělávání
KB: Tady na konferenci zaznělo, že v současné době firmy nemohou plánovat na delší období než na pár týdnů. Jenže student nebo učeň studuje čtyři-pět let a když ukončí školu, nikdo ho nepotřebuje; plánování v této oblasti je velmi složité. Snahou je tedy rozvíjet další vzdělávání - to, které probíhá mimo školy, v praxi. Touto cestou se snažíme nabízet kvalifikované lidi pro trh práce.
Pomocníkem je zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, díky němuž mají lidé možnost ověřit si kompetence nabyté během pracovního procesu a získat osvědčení pro daný obor. Přizvali jsme ke spolupráci zaměstnavatele - systém Národní soustava kvalifikací (NSK) již nyní spoluvytváří několik tisíc lidí. Ti určují, jaká povolání jsou na trhu práce žádaná a jaké jsou pro jejich výkon kvalifikační předpoklady.
To vše v zájmu rychlé změny kvalifikace a operativního přizpůsobení se poptávce. Vstoupili jsme i do oblasti rekvalifikací, které byly často formální: lidé dostávali osvědčení, aniž daný obor ovládali. Absolvování rekvalifikačního kurzu musí vést ke zkoušce. Chceme, aby profesní kvalifikace byly uznatelné pro provádění živnosti.
MR: SPD na tvorbě NSK samozřejmě také spolupracuje. Rozumíme tomu, že je potřeba doplňovat kvalifikaci, ale chtěli bychom, aby člověk už v základní přípravě, ve škole nebo v učilišti, získal kvalifikaci, kterou může využít na trhu práce. Aby školy své programy sladily s potřebou zaměstnavatelů.
Týká se to všech oborů, ale hlavně technických. Kraje by měly poskytovat podporu oborům, které budou na trhu práce uplatnitelné. K tomu, že člověk bude v průběhu života muset několikrát změnit svou kvalifikaci, slouží NSK.
PP: Podíval jsem se na vývojové trendy v oborech, které zajímají ČEZ (elektrikáři, vývojáři) a viděl jsem, jak počty stále klesají. To by mělo ministerstvu školství něco signalizovat. Od roku 2003 do 2011 počty studentů klesly z 28 na 22 %, a to 40 % ekonomiky České republiky tvoří průmysl.
Střední školy ukazují stejný trend a když si k tomu přidám, jak málo lidí zůstává věrných tomu, co vystudovali - 60 % lidí, kteří ukončili strojní průmyslovku, ve strojírenství vůbec nepracuje - pak se lidé opravdu hledají stále obtížněji. U vysokoškoláků ta situace není tak tragická, ale u středoškoláků brzy narazíme na problém najít v místě, kde působíme, vhodného adepta pro výkon práce.
Spousta lidí je na humanitních studiích, na gymnáziích. Ti všichni jsou v technických oborech nepoužitelní, ale co s tím? Možná by bylo dobré oprášit problematiku vyšších odborných škol.
Marketing technickým oborům
PP: Před třemi roky jsme se rozhodli pracovat v oblasti náboru trochu jinak a kromě vlastního hledání konkrétního člověka se snažíme ovlivnit rozhodování mladých pro obory, které potřebujeme.
Postupujeme ve dvou liniích: hledáme lidi a poskytujeme personální marketing technickým oborům. Pořádáme diskuse, návštěvy škol, hledáme společnou řeč s rodiči, učiteli, výchovnými poradci, aby děti zamířily do složitějších oborů. Technika je na učení náročnější, ale pak budou snáze hledat zaměstnání. Máme i partnerské školy, se kterými dlouhodobě spolupracujeme.
KB: Je správné, že firma oslovuje žáky škol a chce ovlivňovat jejich kariéru. Takových firem není mnoho. Dnes panuje trend mít vysokoškolský titul bez ohledu na obor a jeho užitečnost. Je třeba, aby rodiče, učitelé, poradci aktivně přistupovali k ovlivňování názorů dětí a vysvětlovali jim perspektivu budoucího zaměstnání.
Vyšší odborné školy, "vošky", to je případ sám pro sebe. Poněkud jsme tápali, jakou jim dát perspektivu. Když zaměstnavateli nestačí maturita, chce bakaláře nebo magistra, VOŠ jsou jakoby navíc. Přitom konkurenční výhoda VOŠ je evidentní - velké množství praxe v konkrétních firmách vychovává lidi lépe připravené pracovat než bakalářské studium.
I vyučený je člověk
MR: Ano, máme vysoký počet absolventů, ale jiných oborů, než potřebujeme. Svobodná volba povolání a vzdělávání vede k tomu, že mladí (možná na radu rodičů) volí "lukrativní" obory, do kterých se pak přelévají veřejné finance. Po dvaceti letech jsme v situaci, kdy systém prostě reaguje na zájmy - máme střední zájmové vzdělávání.
Namíchali jsme smrtící koktejl, jehož součástí jsou žáci, kteří si myslí, že studují uplatnitelný obor, školy, které se přizpůsobují požadavkům žáků, a absolventi, kteří nemají uplatnění a musí se rekvalifikovat. SPD začíná s propagací od mateřských škol. Už na nejnižších stupních škol by měla existovat ta správná výchova. Školy zatím děti k vlastnímu rozvoji nemotivují, vychovávají reprodukční umělce, ale neučí je tvořit.
Stát momentálně podporuje svobodnou volbu vzdělávání, investuje do neuplatnitelného oboru, a pak absolventy ještě musí rekvalifikovat. Jaká je efektivita takto vynaložených prostředků? VOŠ byly jediné reformní školy, platilo se zde školné, měly úzké sepětí s praxí a produkovaly lidi prakticky orientované, s vyšším než středním vzděláním. Bohužel si myslím, že jejich éra končí.
PP: Svou roli mohou sehrát média. O dalším směřování dětí rozhodují rodiče, a ti slyší z médií, že kdo nemá titul z VŠ, je nezaměstnatelný. Přitom i vyučený je člověk a může udělat slibnou kariéru. Osobně dám radši přednost absolventovi VOŠ než bakaláři. Pro nás jsou bakaláři technických oborů nepoužitelní. Byl bych rád, kdybychom projekt vyšších odborných škol ještě oprášili a nepohřbívali jej, a to i s ohledem na snižování počtu míst na vysokých školách.
MR: SPD stále připomíná, že bylo by dobré na ně nezapomínat a zařazovat je do vzdělávacích programů. Aby se nestalo, že se investoři a zaměstnavatelé vydají hledat pracovní síly za hranice. A nejen oni. Střední školy z oblastí u německých hranic hlásí, že v regionu zahraniční školy "loví" patnáctileté a lákají je ke studiu. Takže i zde vzniká nebezpečí, že o to málo dětí, které máme, ještě přijdeme.
Zdá se, že je to začarovaný kruh. Jak z něj ven? Existují nejrůznější společné projekty oborových svazů, firem a škol (například projekt duálního vzdělávání POSPOLU), samostatné iniciativy firem a společností podporující zájem o technické obory mezi nejmenšími na školách. Chybí však společná vůle všech zainteresovaných a konsensus v činech.
Průmysl v ČR, vytvářející téměř dvě pětiny hrubého domácího produktu, zaměstnává nyní kolem 40 % lidí, ovšem první ročníky technicky zaměřených středních škol představují pouze 29 % z celkového počtu středoškoláků. A to je pro perspektivní rozvoj průmyslové výroby opravdu málo.
Duální systém vzdělávání
Duální systém je možno definovat jako systematické propojení teoretické výuky a praktické profesní přípravy, čímž je zabezpečena velká efektivita vzdělávání. Charakteristickým znakem je získání profesních zkušeností spojené se zprostředkováním znalostí a dovedností. Student/učeň se tak vzdělává ve stejných podmínkách, v jakých bude později pracovat. Kombinace teorie a praxe zaručuje vysokou kvalifikaci absolventů.
V Německu má systém více než stoletou tradici. Je praktikován ve všech odvětvích hospodářství, v průmyslu, obchodu, řemeslech, službách i v zemědělství. V roce 2009 bylo v duálním systému v Německu vzděláváno celkem 1 571 457 mladých lidí a bylo uzavřeno 566 tisíc nových smluv o vzdělání.
Důležitým znakem duálního systému odborného vzdělávání je spolupráce převážně soukromých firem na jedné straně a veřejných škol na straně druhé, která je upravena a řízena Zákonem o odborném vzdělávání (Berufsbildungsgesetz), jehož novela vstoupila v platnost 1. dubna 2005.
Pro zavedení duálního vzdělávání v ČR jsou zapotřebí legislativní změny, které budou upravovat spolupráci škol, podniků a studentů či učňů. Dále je potřeba probudit zájem u českých firem a přesvědčit je o tom, že investice do vzdělání budoucích zaměstnanců je pro další rozvoj společnosti nepostradatelná.
Vyšlo v příloze HN Kariéra&vzdělávání.
