JJ: Firmám zejména v některých regionech chybí řada zaměstnanců v technických profesích, přestože celková nezaměstnanost zůstává vysoká. Jaké jsou důvody tohoto nepoměru a jak by jej bylo možné odstranit?
PJ: Když se zaměříme na profese, které nám chybí především ve strojírenství, jsou to hlavně nástrojáři, svářeči, CNC obráběči a zámečníci. Ale nejenom ti, chybí i elektrikáři, řidiči. Když jejich nedostatek odstraníme, nebudeme přicházet o zakázky, protože dneska je v těch profesích nemáme reálně kým plnit. Jenom manažerské dovednosti nám k tomu nepomohou. Pokud se nám to podaří, tak samozřejmě klesne nezaměstnanost a česká ekonomika na tom bude podstatně lépe.
Dalším možným mechanismem je rekvalifikace nezaměstnaných, tzn. snížení sociálních dávek tak, aby byli motivovaní chodit do práce. Ti, kteří jsou šikovní, by se mohli rekvalifikovat na takové profese, které společnost potřebuje. To znamená orientaci na potřeby firem.
JJ: Jaké jsou bariéry pro příliv potřebného množství zejména mladých technicky vzdělaných pracovníků do výroby?
PJ: Bariér je samozřejmě spousta - jsou hlavně na straně státu, politiků, kteří zavedli přístup, který do dneška
přetrvává u řady z nich: že trh všechno vyřeší
i v rámci školství. Ale my, kteří působíme v praxi, víme, že trh tohle nikdy vyřešit nedokáže. Hlavní bariéry
vycházejí z toho, co se tady zavedlo v 90. letech: velký odklon od technického a přírodovědného vzdělání.
Obecně se ví, že strojírenské a přírodovědné obory jsou přece jen obtížnější než humanitní. Ale bariéry vznikají
i kvůli přístupu rodičů, studentů i učitelů. Společnost prostřednictvím médií preferuje zcela jiné obory než technické
a přírodovědné.
JJ: Jaké má Vaše firma zkušenosti se spoluprací se školami na rozvoji technického vzdělávání?
PJ: Dlouhodobě spolupracujeme se základní školou v Hradci nad Moravicí, tam, stejně jako i na průmyslovce v Opavě, děti soutěží s Merkurem a v různých dalších hrách. V příštím roce budeme stavět vlastní mateřskou školu, kterou chceme zaměřit na předškolní technickou vzdělanost.
Vyhlásili jsme projekt Naše škola a spolupracujeme na něm s průmyslovkou, kde ředitelem je můj bývalý konstruktér.
Školu budeme podporovat finančně a ona nám bude posílat studenty - nejprve na měsíční a potom na dvouměsíční praxe.
Učitelé se k nám budou chodit vzdělávat, aby zachytili trendy v technických oborech. K projektu Naše
škola se přihlásilo dalších 25 generálních ředitelů škol z Opavska. Do dvou let chceme otevřít novou třídu tak,
abychom zvýšili potenciál vzdělávání pro průmysl v opavském regionu. V každém regionu, kde máme továrnu, se
školami nějakým způsobem pracujeme, třeba v Jilemnici. Spolupracujeme i s průmyslovkami v Bruntále,
Krnově a Jablunkově. Na průmyslové škole na Kolofíkově nábřeží v Opavě a u nás ve firmě se pro nás učí 29 učňů.
Nosí tričko, které má na zádech nápis „Učím se pro BRANO“, dostávají nějaké peníze a slíbili jsme jim, že polovina
z nich po vyučení v BRANO GROUP
a. s. dostane práci.
Kromě toho jsem členem vědecké rady Vysoké školy báňské v Ostravě a správní rady Vysokého učení technického
v Liberci. Tam se snažíme hledat přirozené zdroje inženýrů k nám do vývoje. Udržuji kontakty i se
zástupci ČVUT v Praze
a řady dalších škol tak, abych si „stahoval“ šikovnější absolventy k nám do firmy.
JJ: Co byste na základě těchto zkušeností doporučil ostatním zaměstnavatelům?
PJ: Doporučuji dělat to, co děláme my v Brano a. s. už desetiletí. Dnes máme bohudík 158 vývojářů, ale před dvaceti lety jsme jich měli jen 15. Máme řadu mladých šikovných inženýrů, ale samo od sebe to nepřišlo, byla za tím spousta úsilí, abychom vše vybudovali do této podoby. Samozřejmě to není jenom zásluha moje, ale i personální ředitelky i ostatních ředitelů.
V podstatě bych proto ostatním firmám doporučil, aby dělaly to, co my. Doporučuji aplikovat projekt Naše škola ve všech regionech tak, aby si na každém okrese vybrali jednu školu, nějakou průmyslovku, se kterou by spolupracovaly. Udělali bychom to jako plošný projekt.
JJ: Jak může tuto nerovnováhu na trhu práce pomoci vyřešit Rok průmyslu
a technického vzdělávání, který na rok 2015 vyhlásil SP ČR? Jakými aktivitami by se firmy podle Vás měly k tomuto
projektu připojit a co by spoluprací mohly získat?
PJ: Připojit se mohou tím, že otevřou brány a nalákají do nich lidi, kteří budou mít zájem se do našich firem podívat. Měly by o tom hovořit. Myslím si, že je dobré, když o Rok průmyslu a technického vzdělávání projeví zájem vedení a firmy samozřejmě mohou získat to, že jejich potenciální zaměstnanci budou lépe technicky vzdělaní. Že otočíme poměr dětí a středoškoláků, kteří si dnes více vybírají humanitní vzdělání. Humanitně vzdělaní lidé totiž ve firmách dlouho nevydrží. I když se je snažíte zaměstnat, snažíte se jim ve firmě poskytnout dodatečné vzdělání, oni si prostě na techniku nikdy nezvyknou. Jsou možná výjimky, ale obecně mohu říct, že jsem zaměstnával i sociology, demografy nebo lidi z hotelových škol, ale nakonec to nevydrželi a stali se z nich nezaměstnaní.
Ing. Jiří Janda, Sekce komunikace SP ČR, jjanda@spcr
cz
