14.2.2013 euractiv.cz Stesky nad kvalitou českého technického vzdělávání
lze slyšet z mnoha stran již dlouhou dobu. Jak zvýšit atraktivitu odborných škol a zajistit, aby znalosti žáků i
studentů odpovídaly reálným potřebám oborů? Klíč k řešení vidí odborníci ve spolupráci škol a podniků. Ta prý ale nesmí
ohrožovat nezávislost vzdělávacích institucí.
Vzdělávací instituce, odborníci na vzdělávání i podniky v České republice si dlouhodobě stěžují na nedostatek zájemců o středoškolské i vysokoškolské technické obory a na často nízkou kvalitu jejich absolventů.
Podle Českého statistického úřadu se za posledních sedm let zvýšil počet vysokoškolsky vzdělaných lidí o 110 tisíc, ale počet „techniků“ vzrostl pouze o 10 tisíc (EurActiv 6.9.2012).
„V současné době zaměstnává průmysl 42 % kvalifikovaných pracovníků, ale na střední školy a do technických oborů nastupuje pouze 29 % žáků. Ten rozdíl činí 13 %. A tolik pracovníků nám dnes zhruba chybí. To přitom hovoříme jen o kvantitě a ne o kvalitě,“ řekl EurActivu na konci minulého roku viceprezident Svazu průmyslu a dopravy (SP ČR) Pavel Juříček.
Pohled na kvalitu absolventů podle něj také není potěšující. „To, co v minulosti dokázal středoškolák, dokáže dnes vysokoškolák. Podobné je to u absolventů s výučním listem. To, co byli dříve oni, jsou dnes absolventi průmyslovek, a to ještě stěží,“ prohlásil.
Nejde přitom pouze o praktické dovednosti v oboru. Podniky si často postesknou, že absolventům škol chybí také tzv. měkké dovednosti. To potvrzují i někteří zástupci vysokých škol, kteří ovšem poukazují na to, že studenti si tyto dovednosti neodnášejí ani ze střední školy.
„U přicházejících studentů chybí nejenom ‚soft skills‘ jako základní znalost obchodního práva, time management, stres management, schopnost se samostatně učit se a podobně. Chybí také jazyková gramotnost a jejich nezájem o právní vědy je též výrazný,“ sdělil redakci rektor Vysokého učení technického v Brně (VUT) Karel Rais.
„Požadujeme proto komplexní reformu školství od samých základů, tedy od mateřských škol až po univerzity,“ uvedl v rozhovoru pro EurActiv prezident SP ČR Jaroslav Hanák.
Matematika pro všechny
Svaz by prý například uvítal, kdyby se mezi povinné maturitní předměty vrátila matematika. Podle Hanáka jde o matematickou gramotnost celého obyvatelstva, protože matematika je způsobem logického myšlení a vidění věcí v souvislostech.
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková (ČSSD) v minulosti EurActivu řekla, že se stížnostmi na úroveň znalostí z matematiky a také přírodovědných oborů se setkává také při debatách s rektory a děkany nejrůznějších fakult (EurActiv 25.10.2012).
Aby byla matematika povinnou součástí státní maturity, požaduje i Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR, kterou vláda přijala minulý rok. Nehledě na to je matematika nástrojem ke kultivaci jednotlivců a potažmo celé společnosti, sdělila EurActivu Jana Straková, která působí jako výzkumná pracovnice Institutu pro sociální a ekonomické analýzy a podílí se na projektu Matematika s chutí, který usiluje o změnu postoje mladých lidí k matematice.
Více atraktivity
V případě technického vzdělávání je podle odborníků jedním z hlavních problémů nedostatečně atraktivita. „Mladí lidé o něj neprojevují velký zájem, proto se ani neklade přílišný důraz na zvyšování jeho kvality,“ upozornil v rozhovoru prezident Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK) Rudolf Fischer.
Ke zlepšení této situace se již v České republice vyvíjejí určité aktivity. „Opatření na podporu technického vzdělávání se podařilo prosadit do akčních plánů ministerstva školství i ministerstva průmyslu a obchodu, která nedávno schválila vláda. Nutná je teď důsledná realizace navržených opatření, která přinesou zkvalitnění stávajícího systému vzdělávání,“ uvedla pro EurActiv hlavní manažerka znalostí ve vzdělávání Hospodářské komory ČR Dagmar Divišová.
Důležitá je podle ní také podpora médií, protože zejména osvěta směrem k rodičům je prý pro podporu technického vzdělávání klíčová. „Pochopení a motivace ze strany rodičů, že jejich technicky vzdělané děti mají větší šanci na uplatnění na pracovním trhu, je velmi podstatná,“ dodala.
Podle odborníků nejde pouze o rozvoj středního a vysokého technického školství. Prospěl by prý také návrat polytechnické výuky do základních i mateřských škol. Inspirativní je například rozvoj tzv. technických mateřských školek, upozornila Divišová. Dokonce se prý objevují příklady spolupráce vysokých škol a mateřských školek.
Na základních školách by pak pomohlo navrácení výuky dílen tam, kde byly zrušeny a posílení vybavenosti tam, kde zůstaly zachovány. U středních škol je pak řešením praxe studentů i učitelů z reálného provozu a zlepšení vybavenosti dílen.
„U vysokých škol se velmi osvědčil model spolupráce při semestrálních, bakalářských či diplomových a dizertačních pracích. Pokud se řeší konkrétní problém firmy v kontextu teorie oboru, vždy hodnotitelé hovoří o vyšší kvalitě a hodnotě práce,“ uvedla také Divišová.
„Jako příklad úspěšné spolupráce mohu uvést několikaletou spolupráci dvou brněnských univerzit, VUT a Mendelovy univerzity, s přibližně 170 podniky. Tato spolupráce byla podpořena několikaletým grantem z EU. Možná také finanční krytí z EU zdrojů bylo jedním z několika důvodů obrovského zájmu podniků,“ uvádí k tématu rektor VUT Rais.
Pospolu k lepšímu vzdělávání
Právě partnerství podniků a škol je ústředním tématem debaty o podpoře technického vzdělávání. Bez spolupráce se zaměstnavateli podle odborníků není možné, aby výuka odpovídala aktuálním požadavkům vyučovaného oboru.
Spolupráce je přitom výhodná pro obě strany. „Škola bude mít o tuto spolupráci zájem, pokud jí praktici pomohou např. s vedením a řešením diplomových prací či výuky v laboratořích a praktických seminářích. A tato spolupráce podnikům umožní poznat – prakticky zadarmo – své budoucí zaměstnance,“ řekl EurActivu Rais.
Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba (ODS) na podzim představil návrh na podporu technického vzdělávání, který byl vypracován společně se zástupci zaměstnavatelů a vyjádřit se k němu mohli i zástupci technických vysokých škol nebo ministerstva školství (MŠMT). Návrh počítá s daňovými úlevami pro firmy, které spolupracují se školami a učilišti, změnami ve financování technických vzdělávacích institucí nebo s realokací prostředků z Operačního programu Vzdělávaní pro konkurenceschopnost na podporu materiálního a technického vybavení škol (EurActiv 5.9.2012).
Ministerstvo školství pak podporu technického vzdělávání a matematické gramotnosti zahrnulo do svého plánu na proměnu českého vzdělávacího systému, kterou ministr Petr Fiala (bezpartijní) nedávno představil (EurActiv 5.2.2012).
MŠMT ve spolupráci se Svazem průmyslu a obchodu a Česko-německou průmyslovou a obchodní komorou také připravilo pilotní projekt Pospolu, který cílí na podporu středního odborného a učňovského školství. Stojí na principu tzv. duálního systému vzdělávání (EurActiv 30.8.2012).
„Základní myšlenka duálního systému spočívá v tom, že stát a ekonomická sféra společně přebírají odpovědnost za odborné vzdělávání. Stát a odborné školy odpovídají za teorii a ekonomická sféra za praktickou složku, která je minimálně 50% součástí vzdělávání,“ vysvětluje princip prezident ČNOPK Fischer.
Koncept duálního, nebo také „kooperativního“, vzdělávání funguje řadu let třeba v Německu nebo Rakousku. Podniky s žáky uzavírají vzdělávací smlouvy a ve spolupráci se státními orgány definují profily různých profesí, které platí v celém státě, popisuje německou zkušenost.
Zachovat nezávislost
Spolupráce firem a škol je vítaná, na druhou stranu není vhodné, aby se počet studijních míst odvíjel od toho, kolik chtějí firmy zaměstnat odborníků na tu či onu oblast, shodli se účastníci diskuze na téma technického vzdělávání, kterou na svých webových stránkách moderovala nezisková organizace EDUin v rámci své kampaně Česko mluví o vzdělávání.
„Pracovní trh a možné kvalifikace dnes i v budoucnosti jsou tak nepředvídatelné a proměnlivé, že by podobné ‚objednávání absolventů‘ nutně skončilo krachem,“ dodal k výsledkům debaty odborný konzultant EDUin Tomáš Feřtek.
„Střední ani vysoké školy by neměly vychovávat pro konkrétní pracovní místo, ale připravovat budoucího absolventa na profesní kvalifikaci ve zvoleném oboru,“ řekla redakci Dagmar Divišová z Hospodářské komory. Podniky podle ní usilují především o absolventy, kteří si sami dokážou najít místo na pracovním trhu.
Podpora technického školství podle ní nezávislost škol neohrožuje. „Zaměstnavatelé jen říkají, ať se daný obor na školách vyučuje tak, jak se aktuálně vyvíjí v reálné praxi u zaměstnavatelů v daných oborech,“ uzavřela.
