Velmi dbá o svůj zevnějšek, je vždy perfektně učesaná a také velice decentně nalíčená. Jak sama říká, žena má být vždy krásná, aby na ní mužské oko rádo spočinulo. Už odmala ráda česala své panenky a později všechny členy své rodiny. Proto také měla v 9. třídě základní školy jasno, na jakou školu se přihlásí. Rozhodla se pro obor kadeřník na SOU v Domažlicích. Ten zde absolvovala v letech 2006-2009 s velmi dobrým prospěchem. Velmi ji bavil odborný výcvik, zajímala se i o teoretické předměty. Účastnila se také všech odborných školení v tomto oboru.
Těšila se na práci v oboru, chtěla vymýšlet nové účesy, nové techniky, navíc má dar příjemně komunikovat se zákaznicí, je milá, příjemná, vždy má o čem mluvit, není vtíravá, je velmi empatická a pozná, kdy si zákaznice povídat nechce.
Práci v oboru Barbora získala. Ve své obci si od obecního úřadu pronajala nebytové prostory a v nich vybudovala svůj kadeřnický salón. Svůj druhý koníček, líčení, dělá doma svým blízkým a kamarádkám. Jejím snem je ale stále mít svůj kosmeticko-kadeřnický salón a v něm co nejvíce spokojených zákaznic. Vzdělání v oboru kosmetička Barbora nemá, a proto přivítala možnost účastnit se tohoto kurzu.
To, že kurz proběhne na SOU Domažlice, zjistila od své matky, kterou nabídka kurzu také velmi zaujala. Ta se o kurzu dozvěděla z reklamní kampaně školy (inzerát v novinách, webové stránky školy, leták na úřadu práce). Barbořina matka se rovněž přihlásila do kurzu, neboť pracuje v SRN v penzionu jako pokojská a mohla by své služby zákazníkům rozšířit.
Hlavní důvod, proč se Barbora rozhodla pro absolvování kurzu, bylo získat větší perspektivu pracovního uplatnění. Současný pracovní trh je profesí kadeřník hodně přesycen, a tak Bára myslí, jak se říká, na zadní vrátka. Čím více toho bude umět, tím větší má šanci se pracovně uplatnit, být schopná konkurence.
Od kurzu očekávala, že získá spoustu nových informací v oboru, osvojí si základní praktické dovedností, které ženy, jež navštěvují kosmetické salóny, vyžadují. Na otázku, zda kurz naplnil její očekávání a cíle, které si stanovila, Barbora odpovídá okamžitě a s nadšením: „Kurz mi dal mnohem více, než jsem očekávala. Důležité jsou nejen nové vědomosti a dovednosti, ale také zkušenosti moje a mých kolegyň, které jsme si prostřednictvím kurzu mohly předávat.“
Barbora by pomocí absolvovaného kurzu chtěla rozšířit svoji klientelu. Zákaznicím, které si k ní přicházejí pro kadeřnické služby, by chtěla nabídnout i služby kosmetické. Tím, že nabídne zákaznicím dvě služby pod jednou střechou, by mohla „nalákat“ další. Zákaznice tím přece ušetří čas a „čas jsou peníze“.
Na kurzu získala také spoustu zajímavých kontaktů na kosmetické firmy. Žádná činnost v rámci kurzu nepřišla Barboře jako zbytečná. Vše nové bere jako užitečné a pro budoucí praxi v tomto oboru přínosné.
Teoretická část kurzu probíhala v učebně SOU vybavené dataprojektorem a interaktivní tabulí. Lektorka využívala různých forem práce, např. prezentace, diskuse s účastnicemi i individuální pohovor. Všechny účastnice kurzu také velmi uvítaly spoustu studijního materiálu, který v průběhu dostaly.
Praktická část kurzu probíhala na odborném pracovišti kosmetických služeb na SOU Domažlice. „Toto pracoviště je velmi příjemné, poměrně prostorné, s kvalitním technickým vybavením. Jen jsme se musely střídat u pracovního místa - lehátka. Ale na druhou stranu jsme měly možnost vyzkoušet si i to, co nebylo v osnovách kurzu, neboť jsme měly dostatek času.“ Zhodnotila Barbora Koutníková pracoviště odborného výcviku.
Velmi dobře hodnotí i spolupráci s průvodcem v pilotním ověřování. Ten všem účastnicím poskytl dostatečné informace k průběhu kurzu, k závěrečné zkoušce, dokonce se snažil všechny účastnice motivovat k aktivní spolupráci. Spokojena byla i s prací a přístupem lektorek. Jak sama říká, předávaly účastnicím kurzu dostatečné informace, věnovaly jim dostatek času, a dokonce nabídly pomocnou ruku i po ukončení kurzu, nebudou-li si rekvalifikantky s čímkoli jisté. Tuto vstřícnost účastnice kurzu zvláště ocenily.
Pilotní kurz s dotací 300 hodin, část časové dotace byla věnována teoretickému vyučování a větší část praktickému výcviku. Jelikož je Barbora podnikatelka, nepotřebovala souhlas od zaměstnavatele. Po dohodě s obecním úřadem upravila svoji pracovní dobu, své zákaznice se snažila objednat v době mimo kurz. A kdo ji nejvíce podporoval, aby vše dobře zvládla? Určitě její rodina. Vždy se na ni mohla spolehnout.
Vyvrcholením tohoto kurzu bylo složení závěrečné zkoušky. Tu absolvovaly všechny účastnice kurzu úspěšně. Slečna Barbora patřila spolu se svojí maminkou k těm nejlepším. Paní Koutníková, Barbořina maminka, ve svých padesáti sedmi letech překvapovala ostatní účastnice kurzu svou vitalitou, pozitivní energií a velkou chutí se učit a poznávat nové.
Na otázku, zda by v kurzu něco změnila, odpovídá slečna Barbora: „Určitě časové rozložení kurzu, především lekcí ve všedních dnech. Více bych jich směřovala na víkend.“
Barbora věří, že i v dalších letech najde uplatnění ve svém regionu. Už se těší, jak rozšíří oficiální nabídku svých služeb. Sama je moc ráda, že se do dalšího studia pustila, vše dobře zvládla a ještě navíc poznala nový kolektiv, ve kterém se jí velmi dobře pracovalo. Kurz by určitě doporučila i svým známým.
