Pan Zdeněk Dubišar trvale žije v obci Mikulášovice ve Šluknovském výběžku. Je mu 37 let a jeho nejvyšší dosažené vzdělání je střední s maturitní zkouškou v elektrotechnickém odvětví. Svou původní profesi však nikdy nevykonával. Hned po absolvování střední školy nastoupil do podniku v místě trvalého bydliště jako účetní. I přesto, že neměl pro toto povolání jakoukoliv kvalifikaci, vlastní snahou a pracovitostí získal potřebné zkušenosti, znalosti a dovednosti pro kvalitní výkon své profese. Tyto zkušenosti v budoucnu uplatnil i při získání živnostenského oprávnění k otevření soukromé firmy, ve které nabízel svoje služby v oblasti účetnictví a daňového poradenství drobným živnostníkům v okolí svého bydliště.
Vzhledem ke skutečnosti, že jeho firma zaměřená na poradenství v oblasti účetnictví a daňové problematiky podnikala
ve Šluknovském výběžku, tedy v oblasti, kde je jedna z největších nezaměstnaností v České republice, došlo k tomu, že
zájemců o jeho služby začalo postupně ubývat. Tato skutečnost vedla pana Dubišara ke spoluzaložení nové firmy, která se
zaměřila na výrobu truhlářských výrobků. Také u této firmy se negativně projevila skutečnost vysoké nezaměstnanosti v
regionu působnosti, a kromě toho i vysoké náklady spojené s provozem firmy a pronájmem zařízení. Po neúspěšném pokusu o
podnikání ve dvou různých oblastech se pan Dubišar rozhodl opět zúročit své znalosti v oblasti účetnictví a daňového
poradenství. Jako finančního poradce jej zaměstnala jedna finanční firma v Liberci. Bohužel se ukázalo, že ani tato
profese mu nepřinášela dostatečnou seberealizaci a dokonce ani dostatek finančních prostředků na zajištění všech potřeb
jeho rodiny. Poté vykonával ještě několik povolání (např. obsluha benzinové pumpy, truhlář ve firmě Tratec Velký Šenov,
zaměstnanec v Izopolu v Dolní Poustevně a technik opravář invalidních vozíků v Holandsku), které byly vždy jen
krátkodobé. Po zvážení všech podstatných okolností dospěl pan Dubišar k závěru, že bude nejvhodnější vrátit se ke svému
původnímu povolání. Rozhodl se, že si rozšíří své technické vzdělání získané studiem elektrotechnického oboru aktivní
účastí v projektu pilotního ověřování programu dalšího vzdělávání Soustružení kovových materiálů v rámci projektu UNIV
3 právě na Vyšší odborné škole a střední škole ve Varnsdorfu.
O připravovaném programu se pan Dubišar dozvěděl prostřednictvím inzerátu, který byl zveřejněn na Úřadu práce v Rumburku. Další (a zřejmě ten nejpodstatnější) důvod pro účast v projektu byla podmínka jeho budoucího zaměstnavatele, která spočívala v doložení certifikátu dosvědčujícího odborné kompetence v oblasti obráběcích strojů. Pan Dubišar se ucházel o místo u německé firmy Purindustrie v nedalekých Drážďanech. Tato firma zaměstnává řemeslníky a dále je „pronajímá“ různým dalším firmám na provádění kvalifikovaných pracovních činností, které není schopná zajistit vlastními zaměstnanci. Nezbytnou podmínkou pro získání pracovního místa byla certifikace dosvědčující znalosti určité profese. Takový certifikát pan Dubišar získal absolvováním pilotního ověřování a úspěšným složením závěrečné zkoušky. Dalším důležitým faktorem, který ovlivnil rozhodnutí zúčastnit se pilotního ověřování, byl jeho nepříznivý zdravotní stav. Pan Dubišar se během aktivní snahy získat zaměstnání setkal například také se situací, kdy mu nástup do pracovního poměru zkomplikovala cukrovka, kterou trpí. Tato nemoc mu v tuzemských firmách znemožnila úspěšně projít vstupní zdravotní prohlídkou. Jedna z těch, do které chtěl nastoupit, nebyla ochotna akceptovat oprávněný zdravotní požadavek na více drobnějších přestávek na občerstvení, a proto se pokusil sehnat si zaměstnání i v blízkém zahraničí.
Ukázalo se, že v Německu firmy kladou větší důraz na kvalifikovanost a certifikaci, než na zdravotní stav. Německá
firma si kladla při uzavírání pracovní smlouvy s panem Dubišarem tři požadavky:
1. certifikát osvědčující znalosti v oblasti obrábění kovů na konvenčních obráběcích strojích,
2. osvědčení z vyhlášky č. 50/1971 Sb., § 5 - pracovník znalý,
3. odborné znalosti a dovednosti v elektrotechnice a obrábění kovů.
Pan Zdeněk Dubišar si po úspěšném absolvování uvedeného kurzu plánuje prohloubit své odborné znalosti a dovednosti
(získané při pilotním ověřování obrábění na konvenčních obráběcích strojích) v dalším kurzu, který navazuje a je
zaměřen na programování, seřizování a obsluhu CNC obráběcích strojů.
Průvodce pilotním ověřováním a lektor informačně diagnostického modulu při sestavování portfolia dovedností
konstatovali, že předchozí vzdělání (odborná maturitní zkouška) by umožňovalo, aby se pan Dubišar neúčastnil některých
částí jako například teoretického vyučování. Účastník pilotního ověřování se ale dobrovolně rozhodl, že všechny moduly
vzdělávacího programu absolvuje v plném rozsahu. Hlavní motivací pro rozhodnutí pana Dubišara zúčastnit se kompletní
výuky bylo získání pocitu jistoty, že uspěje u závěrečné zkoušky a získá závěrečný certifikát.
Přípravný kurz hodnotí celkově pozitivně. Lektoři teoretické výuky přistupovali k výuce účastníků individuálně s ohledem na závěry průvodce a lektora informačně diagnostického modulu a zpracované portfolio dovedností. Stejný individuální přístup zvolili i lektoři praktické výuky. Tady se ale projevil velký rozdíl ve vstupních znalostech a schopnostech jednotlivých účastníků. Skupina byla výrazně nehomogenní. Byli v ní zastoupeni účastníci, kteří měli ukončené pouze základní vzdělání a také například náš Zdeněk Dubišar, který měl maturitní vysvědčení. Někteří účastníci měli alespoň základy technických znalostí a někteří se v minulosti učili (ale nedokončili) v netechnickém oboru např. kuchař. Tato velká nevyváženost znamenala, že se lektoři věnovali více těm slabším. Podle jeho názoru byl čas pro nácvik praktických činností a využití obráběcích strojů stanovený vzdělávacím programem dostatečný. Praktický nácvik jednotlivých odborných činností na strojích při výrobě a kvalifikovaná pomoc lektorů praktické výuky dávala všem účastníkům pocit jistoty, že nebudou u závěrečné zkoušky zaskočeni jakoukoliv požadovanou činností u stroje a vlastní výroby rotační strojní součásti. Skutečnost, že musel na pilotní ověřování dojíždět z Mikulášovic do Varnsdorfu, vnímá jako komplikaci, ale ne nijak nepřekonatelnou. Nevyužil a nepožadoval žádný finanční příspěvek na dojíždění, který byl nabízen úřadem práce a školou. Přenechal jej ostatním účastníkům pilotního ověřování, kteří byli v horší finanční situaci. Náklady na dojíždění považoval za minimální investici do svého vzdělání a získání certifikátu, který mu pomůže získat zaměstnání u německé společnosti.
V současnosti je pan Dubišar zaměstnán u výše uvedené německé firmy. K získání tohoto pracovního místa mu zásadním způsobem pomohla účast na pilotním ověřování programu dalšího vzdělávání Soustružení kovových materiálů a získání osvědčení o vykonání závěrečné zkoušky. Již po dvou měsících zaměstnání mu firma nabídla možnost získání pozice mistra. Jeho současný nadřízený mistr se za rok chystá odejít do důchodu a znalosti, dovednosti a pracovní morálka pana Dubišara jsou pro firmu zárukou dobré volby.
