Pavel Lavička se v letech 1975 až 1978 vyučil zedníkem na stavebním učilišti Trhové Sviny a této profesi zůstal
v dalších letech věrný. Pracoval nejdříve u Okresního stavebního podniku v Českých Budějovicích, poté
v roce 1982 přestoupil k podniku Pozemní stavby České Budějovice. Vykonával zednické práce na novostavbách i
při rekonstrukcích budov, velmi si oblíbil omítání a zdění. Rád ve volném čase opravoval chalupy a rekreační stavby
známým, snažil se co nejvěrněji obnovit jejich chátrající vzhled. Pan Lavička se vracel ke starým zednickým
technologiím a dovednostem zhotovování náročných štukatur na vykrajovaných štítech selského baroka, stavěl také režné
kamenné zdi.
Po revoluci začal podnikat a založil si vlastní firmu FABION s.r.o., zaměřenou na zednické práce při opravě historických budov a památek. Opravoval nesčetně staveb, kostelů, kapliček, vesnických usedlostí a chalup, měšťanských domů, ohradních zdí, tvrzí. Současně také opravoval staré komíny, zejména přezdíval jejich uvolněné hlavy, ale také stavěl nové komíny od různých výrobců. Navštěvoval různá firemní školení o nových stavebních technologiích včetně stavby systémových komínů.
Na podzim roku 2012 se zabýval opravou fasády kostela sv. Trojice u Trhových Svin. Zde se mu stala nehoda, na podmáčeném terénu došlo ke zřícení lešení a pan Lavička utrpěl úraz bederní páteře, byl hospitalizován v nemocnici a následně půl roku nemocen. Bolestivost bederní páteře, se kterou se již řadu let léčil, byla způsobena výhřezy plotének a úraz celou situaci ještě více vyhrotil. Byl proto nucen mnoho času věnovat rehabilitaci a v té době mu začalo být jasné, že si velkou fyzickou námahu, spojenou se zednickými pracemi již nebude moci dovolit. Lékaři ho varovali jasně. Buďto sníží fyzickou zátěž, nebo skončí v invalidním důchodu. Protože by rád zůstal nadále aktivní a líbí se mu jednání s lidmi, vybral si jako řešení této situace práci v oboru kominík.
Kominické práce
jsou totiž velmi rozmanité a některé nevyžadují tak velkou námahu. Ve starším věku by pan Lavička chtěl provádět běžné
čištění a revize komínů včetně poradenské činnosti. Od dubna roku 2013 proto zkoumal možnosti získat výuční list
kominík, a snažil se zapsat do nějakého kurzu. Ověřoval možnosti studia v Brně i v Praze, ale tyto šance mu
přišly velmi vzdálené a těžko časově realizovatelné. Proto velmi uvítal možnost zapsat se do kurzu pilotního ověřování
na Střední škole polytechnické v Českých Budějovicích.
Účastí v kurzu se splnil panu Lavičkovi sen, mohl studovat v prostředí kominických odborníků, setkávat se s kominíky a čerpat znalosti o kominickém řemesle. Uvítal také přítomnost jiných účastníků v kurzu, kteří mu pomáhali lépe snášet nervozitu ze školního prostředí a zkoušek a přinášeli také své cenné poznatky z praxe. Celkově získal řadu kontaktů, které mu pomáhají v další praxi. Naučil se teoretické i praktické znalosti, které neměl šanci sám prostudovat a získat, nežli od kominických mistrů a znalců oboru. Kurzy splnily jeho očekávání a velmi jej přiblížily k cíli, který si stanovil.
Prakticky neprodleně začal pracovat s nabitými znalostmi a hledal si uplatnění v některých kominických firmách. Získal velmi zajímavou pracovní nabídku pracovat jako samostatný kominík zabývající se revizí komínů v jedné českobudějovické firmě. Podmínkou nástupu do této práce je však přeložení výučního listu v oboru KOMINÍK, a proto také v současné době zaměřuje pozornost na možnost získání třetí poslední profesní kvalifikace KOMINÍK- kontrola a čištění spalinových cest (36-025-H) a tím možnost připuštění k závěrečným zkouškám.
Velmi ho mrzí, že střední škola v Českých Budějovicích tento třetí kurz zatím na programu nemá. Pokud by totiž mohl navštěvovat kurz v místě bydliště, byl by to pro něj významný časový i finanční přínos. Velmi ocenil zajištění obou rekvalifikačních kurzů KOMINÍK v rámci projektu UNIV 3. Zejména rozpis hodin výuky, který byl pravidelný a poměrně častý, takže i při vyšším pracovním vytížení si mohl na podzim udělat čas na přednášky i odborný výcvik.
Pan Lavička byl velmi disciplinovaný a příkladně přetrpěl i fáze fotografování, natáčení videa, podpisování prezentace a vyplňování dotazníků. Bylo na něm vidět, že je opravdu velmi vděčný za tuto neopakovatelnou otevřenost kominických odborníků a celého programu. Zejména oceňuje přístup odborných učitelů teoretické i praktické výuky, kteří se mu individuálně věnovali a nabízeli mu další konzultace, i mimo rozpis výuky v případě potřeby. Doplňovali přesně takzvaně na míru jeho znalosti a dovednosti. Také dvě průvodkyně v obou kurzech byly velmi ochotné vyřídit učitelům omluvu své nepřítomnosti, cítil, že pracují v týmu. Kominický mistr pro doplnění výcviku uskutečnil s účastníky také praktické vložkování komínu nedaleko dílny, takže zde měli konkrétní možnost posoudit stav komínu i vypořádat se s realitou v praxi, včetně jednání s majitelem.
Nejvíce motivovala pana Lavičku ke zvládnutí rekvalifikačních kurzů jeho vlastní rodina, zejména odpovědnost za vytvoření zázemí pro svou nezletilou patnáctiletou dceru. Chtěl by zůstat aktivně pracující i po padesátce, navzdory páteři opotřebované těžkou prací a úrazem.
