O možnosti zapojení se do projektu se dozvěděla od zaměstnavatele. Nabídka ji osobně zajímala, proto se do procesu pilotního ověření přihlásila. Nikdy neměla možnost se účastnit podobného školení, neabsolvovala žádnou vzdělávací akci zaměřenou na manažerské vzdělávání. Svou práci doposud vykonávala svědomitě dle vnitřní intuice a zkušeností ostatních kolegů. Vždy se řídila platnými dokumenty, které konzultovala u tvůrců výzev daných projektů (pokud to bylo možné zjistit). Přijala nabídku vzdělávání, protože se ráda účastní nových věcí, ráda se vzdělává. Ale nezastírá, že měla strach absolvovat kurz, který je 150 hodinový a ještě před tříčlennou komisí složit zkoušku.
Jenže Kamila se chtěla cítit plnohodnotně, zapojena do aktivit, které člověka vnitřně posilují a obohacují vědomostmi, tím, že potká zajímavé lidi. Jakmile jí byly představeny podmínky, nebránilo jí nic v účasti.
První setkání, které se uskutečnilo, ji potěšilo, protože jsem zjistila, že jde o skupinu účastníků různého věku a zkušeností. Byl jim dán prostor pro sebeprezentaci, což bylo velmi příjemné. Sdělili si navzájem projektové zkušenosti. Dále se společně domluvili, jak bude probíhat výuka, kde, za jakých podmínek, v jakém časovém horizontu, za jaké účasti, následně pak, jak bude probíhat zkouška (téma, ke kterému jsme se často vraceli i při výuce). Uvítala, že se i zpětně vraceli k tématům, která jim ležela v hlavě. Role průvodce byla v tuto chvíli potřebná, motivační a „průvodcovská“.
Informačně-diagnostický modul ji trošku znejistil, protože se dozvěděla, kde má slabá místa. Projektová terminologie jí dělala trošku problémy. Praxe, kterou za sebou má je taková, že se nebazíruje na přesných, odborných termínech. Některé samozřejmě k běžné praxi patří, ale některé pojmy byly pro ni zcela nové. Její očekávání bylo takové, že se dozví to, co neví, posílí si svou slovní zásobu o nové pojmy a že se dozví něco nového, co jí práci zefektivní, osvětlí, ale i potvrdí správný postup.
Výuka byla zahájena obecnými informacemi, studentům byly předány studijní podklady a odkazy. Byly promítány PowerPointové prezentace, rozvíjely se diskuze, byly přednášeny konkrétní příklady. Na každém začátku se společně domlouvali na průběhu daného dne, byly představeny témata a vyvolána diskuze k tomu, co do výuky zařadit a jak si ji zpříjemnit. Velmi často se s vyučujícími bavili o příkladech z praxe jednotlivých účastníků. Bylo to o to zajímavější. Co bylo výhodou, že jsme se s účastníky mohli setkávat a setkávali jsme se, abychom si sdělovali zážitky ze samostudia. Mohli kdykoli konzultovat palčivé otázky. To bylo velkým bonusem a přínosem. Mít ten pocit, že nejste na vše sám a můžete se zeptat, se stalo impulsem. Účastníci si vyměnili Skype adresy a fungovali spolu i mimo kurz. Pro pocit zájmu a potřeby byl tento moment velmi důležitý a přínosný. Kamilu to motivovalo k úspěšnému složení zkoušky. Viděla zájem a snahu ze strany vzdělávací instituce zdárně dokončit celý proces vzdělávací. Bylo to výjimečné v tom, že se všichni znali, díky tomu padaly veškeré bariéry (stres a nervozita nebyla tak silná).
Při samotné výuce ji překvapila šíře studijních témat. Záběr témat v teoretické rovině je poměrně široký oproti praktickému využití, které dosud znala. Řízení projektu pro ni zůstalo zajímavým tématem, principy se přece jen dají uplatnit i v běžném životě. V podstatě všechny činnosti se dají projektově řídit.
Ale upřímně, na začátku chtěla Kamila svou účast vzdát. Zdálo se jí, že se po první hodině výuky nedokáže zorientovat ve všech termínech a pojmech. Síla kolektivu a praktické předvedení ji ale ujistilo, že to nestojí jen na odborných termínech, ale na pochopení podstaty věci. V tento krizový moment hráli velkou roli ostatní účastníci programu, ale i průvodce, který je motivoval a neustále ubezpečoval o smyslu absolvování. Naštěstí lektorka viděla vyděšené výrazy některých účastníků a snažila se vyjít potřebám kolektivu. Díky častému opakování příkladů se stal program přijatelným.
Časově byla výuka náročná. Vlastní zájmy šly do pozadí, volný čas věnován přípravě na zkoušku. Rodina o vzdělávání Kamily nevěděla, pouze jedna osoba se mnou žijící v jedné domácnosti, která jí naštěstí dávala prostor pro osobní rozvoj (i když někdy s otazníkem, zda to mám zapotřebí ve svém věku). Vrstevnice nechápaly, proč se zapojuje do stresujících akcí na tak dlouhou dobu, když se blíží věk odchodu do důchodu. Překvapilo ji, že se lidé ve stejném věku staví odmítavě k aktivitám, které rozvíjí osobnost, k procesu dalšího vzdělávání. Ale Kamila to brala jako součást rozvoje, nikoli jako přítěž.
Udržet pozornost po pracovní době a být ve střehu je už v jejím věku náročné. Proto je dobré být v kolektivu s mladšími účastníky a střídat se v aktivním zapojení. Pozornost není možné udržet po celou dobu výuky, proto bylo příjemné chvíli poslouchat a sledovat prezentaci, následně se procvičit a střídat v aktivním zapojení (vlastní zkušenosti, prezentace). Přínosem byly i zkoušky nanečisto. Sice v krátké verzi, ale prošli si prakticky, jak by zkouška mohla probíhat a to Kamile velmi pomohlo (stres byl stále, ale už bylo patrné, jak bude zkouška probíhat). Řízení projektu, což je obsahem programu, nabízí rozvíjení samostatností, logické myšlení, spolupráci s týmem, ale i krizové řízení projektu. Jsou to věci, které nejsou jednotvárné, ale v praxi tvůrčí.
Absolvování programu jí přineslo v malém měřítku stres, nervozitu, ale především dobrý pocit z odvedené práce, rozvinula si slovní zásobu o nové termíny, pojmy, naučila se některé věci systematizovat, časově lépe plánovat, umět si vyhodnotit krizové momenty. Přínosem bylo pracovat v týmu, být součástí kolektivu, nebát se zeptat, být aktivní, komunikovat. Kamila propojila své dosavadní zkušenosti s teorií. Některé domácí aktivity se snažila v danou chvíli projektově řídit, což bylo humorné pro okolí, které s ní sdílí domácnost.
Na závěrečnou zkoušku byla připravena dle svých možností a schopností. Zkouška se uskutečnila před třemi zkušebními komisaři. V úvodu byla vysvětlena BOZP a průběh celé zkoušky vč. časové náročnosti a harmonogramu. Z deseti osob zkoušku absolvovalo pět. Kamila byla ráda, že jich bylo tak málo, rychleji to utíkalo, bylo to méně časově náročné. Písemná část byla náročnější kvůli soustředění. Ústní zkouška byla již příjemnější, byl dán prostor pro diskuzi. Je větší prostor pro nápravu než v písemném testu.
Počáteční očekávání kurz naplnil a Kamila je přesvědčena, že znalosti a dovednosti získané ve vzdělávacím programu využije v pracovním procesu. Domnívá se, že by měli mít účastníci programu dalšího vzdělávání praxi z oboru. Kamila přesně toto doporučuje všem, co se chtějí sebevzdělávat ve vyšším věku. "Nebojte se, seberozvíjejte se, obohacujte se!" říká zpětně. Věk totiž není překážkou. Důležité je chtít, mít vůli a oporu v okolí.
