I Petra měla jasný plán – jenže se s tím rodičovským příliš neshodoval. Po dvouletém studiu a povinných deseti
letech ve škole, se rok před vyučením Petra stala baletkou.
Umělecká dráha skončila záhy, a to pěti letech, kdy končila existence stálého souboru divadla. Petra se musela něčím živit a připomněla si své „dovednosti“ výroby vinutých perlí – byla zaměstnaná, ovšem bez výučního listu. Zaměstnání Petra opustila po seznámení se se svým budoucím mužem, protože spolu odcestovali do USA. Tady se Petra věnovala práci daleko od své původní profese – uklízení. Ani zde však nežili dlouho, vrátili se do Čech a Petra se opět živila výrobou vinutých perlí. Po čase ji zdravotní problémy přivedly k práci prodavačky v prodejně racionální výživy.
Po šestileté mateřské dovolené bylo všechno jinak. Bižuterní a sklářský průmysl se ocitl v útlumu a Petra zůstala bez zaměstnání. Bez výučního listu a jen se základními znalostmi a dovednostmi v oboru to pro ni bylo velmi těžké. Proto využila nabídku úřadu práce, který zřídil časově omezenou pracovní pozici (administrativní práce) v rámci projektu financovaného Evropskými sociálními fondy. Jenže i tato práce skončila a nyní je Petra již rok evidovaná jako uchazečka o zaměstnání. Čas na rodinu Petra má, na koníčky také, ale objevily se existenční problémy a na duševní pohodě rok bez práce také nikomu nepřidá. Proto se Petra rozhodla, že bude spoléhat sama na sebe a zkusí svou situaci řešit. Od kamarádky se dozvěděla o možnosti zapojení se do kurzu Výrobce skleněné bižuterie a pokusí se v profesi posunout konečně někam dál. Získat další znalosti, dovednosti a zkušenosti, které do tohoto oboru patří a přiblížit se tak získání výučního listu.
Nebylo jednoduché vystoupat po stejných školních schodech jako kdysi. Když je člověk starší, bere vše zodpovědněji a má tendenci vlastní síly spíš podceňovat. Ale ve skupině osmi žen, které se v kurzu sešly, Petra hned zjistila, že jsou jako spřízněné duše se svými vlastními přáními a trápeními. Rozhodla se, že přestože již se sklem pracovala, projde si všechny části kurzu. Očekávala, že by se mohla naučit i jiné věci. Umět vyrábět navíjené perle bylo sice dobré, ale umět něco navíc by bylo ještě lepší. Obavy z kurzu přetrvávaly, při počátečním pohovoru se s nimi Petra nijak netajila.
Lektorka paní Štrynclová se ukázala jako laskavá, šikovná dáma, která svým přístupem Petřiny obavy postupně rozmetala. První skleněné figurky připomínaly všechno jiné než to, co představovat měly. Po týdnu usilovné práce už ty zdatnější z účastnic dokázaly vytvarovat i slona.
Najednou Petra zjišťovala, že se do školy těší. Na práci, na „holky“, na atmosféru a hlavně na to, co dokáže sama vyrobit a že může být na své stále se lepšící pokusy pyšná. I v rodině si všimli změny. Petřin manžel od začátku kurzu svou ženu maximálně podporoval a teď byl rád, že je Petra spokojenější.
Petra se v rekvalifikačním kurzu naučila spoustu nového – vyrábět různé tvary (figurky zvířat, ovoce, květiny) ze skleněných tyček u kahanu, navlékat náhrdelníky a náramky z různých komponentů. Přestože výrobu vinutých perlí už znala, zkoušela si nové, netradiční techniky. Zjistila, že se dá figurka ze skla i vyfouknout (samy účastnice kurzu si to zkoušely a navíc jim toto předvedl i mistr v oboru pan Sobotka ve své firmě v Těpeřích). Stejně tak se Petra seznámila i s technikou mačkání kamenů.
Zkoušky na konci kurzu znamenaly spoustu nervů, ale i hrdost z úspěchu. Není přece žádná maličkost, když zkušební komise složená z odborníků usoudí, že znalosti a šikovnost jsou vyhovující.
Již v průběhu konání kurzu dostala Petra nabídku od kolegyně, aby pro její firmu vyráběla figurky drobných tvarů. V průběhu zkoušky si její práce, vystavených vinutých perlí netradičních typů, všiml člen Svazu výrobců skla a bižuterie a nabídl jí zakázky. Ať už se Petra rozhodne nabídky přijmout nebo si bude hledat dále práci, je teď již jasné, že to bude o něco snazší – má větší přehled o možnostech, má více co nabídnout a je o krok blíže k získání výučního listu.
