Jméno a příjmení: Monika Císařová Věk: 39 let
Povolání: provozní rodinného penziónu
Program: příprava pokrmů teplé kuchyně, příprava pokrmů studené kuchyně, příprava minutek, jednoduchá obsluha hostů
- dílčí kvalifikace Škola: SŠOS Žďár nad Sázavou
Paní Císařová pochází ze Žďáru nad Sázavou a v rámci formálního vzdělávání se vyučila modistkou. Ve své dosavadní profesní kariéře působila nejdříve jako prodavačka a následně i vedoucí masny. Zásadní zlom v její dosavadní profesní kariéře učinil až její manžel, který se v roce 2010 rozhodl podnikat a otevřel si hotel a penzion v malebném kraji na Českomoravské vysočině na rozhraní obcí Tři Studně a Vlachovice. Areál hotelu a penzionu nabízí kromě 90 lůžek i například tenisový kurt, whirpool či saunu. Takové zařizování hotelu je velice náročné a nese s sebou i povinnosti kontrol a dodržování mnohých předpisů. Paní Císařová se chopila provozování hotelu a penzionu a vzhledem k tomu, že penzion nabízí stravování pro hotelové hosty, kde je potřeba znát mnohé receptury či všelijaké vychytávky, které se týkají například vyváření masa na přesný počet gramů uvedený v jídelním lístku, rozhodla se, že si v této oblasti rozšíří svojí kvalifikaci. Jak sama říká, hlavním cílem bylo stát se pro klienta, ale i pro případnou kontrolu partnerem, který je schopen fundovaně odpovídat na jejich otázky, a zároveň měla zájem se sama aktivně podílet na chodu hotelové kuchyně.
O možnosti absolvování dílčí kvalifikace v oblasti gastronomie se paní Císařová dozvěděla prostřednictvím inzerátu v místním tisku a po konzultaci na SŠOS ve Žďáru nad Sázavou se rozhodla, že kurz absolvuje. Od kurzu očekávala, že se dozví něco nového, co by využila při provozování penzionu. Sama byla velice překvapena, že se naučila víc, než očekávala. Dozvěděla se mnoho zajímavostí, které člověk při běžném vaření v domácnosti pro rodinu ani zdaleka netuší, jako například pražení mouky apod. Dodnes, jak sama přiznává, vždy si na tyto informace vzpomene, kdykoliv se postaví do kuchyně.
Paní Císařové kurz absolvovala v letech 2011-2012 a probíhal v odpoledních hodinách 2-3 krát týdně, často i v sobotu. V případě dílčí kvalifikace - příprava teplých pokrmů si odbornou praxi zajišťoval každý z účastníků sám, což byla pro paní Císařovou výhoda, protože si jednotlivé úkoly mohla vyzkoušet přímo ve svém penzionu. V případě přípravy pokrmů studené kuchyně, jednoduché obsluhy hostů a přípravy minutek probíhala praxe mezi učni na škole. Teoretickou část kurzu hodnotí na výbornou a stejně tak i přístup učitelek odborného výcviku, které dle vlastních slov “úžasně reagovaly na veškeré dotazy účastníků”. Byl kladen veliký důraz na samostatnost, učitelky zájemce vedly, radily jim, avšak samotný přístup je jiný než u žáků. Slovy paní Císařové “je to jiné učení, když člověk chce”.
Při přípravě na zkoušku pomáhala paní Císařové i její dcera, která je shodou okolností absolventkou SŠOS, a to v oboru kuchař - číšník. Společně s dcerou občas spolu vařily, čímž si obě své odborné znalosti zdokonalovaly. Samotné zkoušky u jednotlivých dílčích kvalifikací byly poměrně náročné. Každý z účastníků si připravil vlastní výrobek, který mu byl přidělen formou losu. U studené kuchyně se poté zhotovené pokrmy podávaly formou švédských stolů, obdobnou formou probíhala i zkouška u minutek a v případě přípravy pokrmů teplé kuchyně byla zhotovována polévka, salát a hlavní chod s přílohou. Zkouška byla pro paní Císařovou náročná především po psychické stránce, ale na druhé straně, pokud člověk doopravdy něco chce, vytyčí si svůj cíl, tak ta osobní motivace - nepokazit to - je obrovská.
Skloubení kurzu a své práce v penzionu bylo náročné, ale, jak sama tvrdí, “pokud to člověk potřebuje, musí se s tím umět poprat”, a pokud člověk má zájem, tak by profesní kurzy rozhodně doporučila, protože, jak dnes tvrdí, nemusí se stydět obsloužit hosty v rámci svého penzionu a i v dnešní době, kdy je konkurence velmi vysoká, tak se snaží i svým osobním příkladem pečovat o to, aby si hosté svůj pobyt užili v klidu a pohodě. Za možnost absolvovat takovýto kurz je velice ráda, protože je obrovský rozdíl v tom, když má člověk vaření jako své hobby anebo vaří pouze doma, a když je potřeba uvařit 70 jídel. V budoucnu by se ráda do “školních lavic” opět vrátila a nadále si v tomto oboru prohlubovala kvalifikaci a také získala výuční list.
