V rámci celoživotního vzdělávání nabízí škola zájemcům z řad dospělých, kteří z nějakých důvodů zatím nedosáhli na výuční list, absolvování tzv. Profesních kvalifikací. Do projektu profesních kvalifikací je škola zapojena již řadu let a může se pochlubit dvanácti vyučenými absolventy z řad dospělých, pro které se stalo získání výučního listu vstupenkou na trh práce.
Zapojit se do dalších programů celoživotního
vzdělávání bylo pro školu jasnou volbou, a proto se rozhodla využít nabízený projekt UNIV 3. Toto rozhodnutí provázelo
nadšení i obavy. Zaměstnanci školy mají rádi výzvy – odtud plynul entuziasmus, ale zároveň se vyrojily i starosti, zda
pro projekt budou mít potřebné zázemí, jestli se podaří naplnit stav uchazečů kurzu. Obávali se, aby to nakonec nebylo
nad jejich síly. Postupem času byly však starosti spojené s projektem stále menší a zaujetí pro práci větší. Začalo
shánění účastníků kurzu. Pomocí reklam, vývěsek, internetových stránek školy, městské kabelové televize, poptáváním
mezi známými. Lidé se ke snaze zpočátku stavěli skepticky, byli nedůvěřiví a vyučující také pomalu propadali skepsi.
Nakonec ale zvítězila snaha a kurz se naplnil. První pilotovaný projekt Střední školy zemědělství a služeb v Městě
Albrechticích byla Příprava pokrmů studené kuchyně. 
Hned první kurz měl výbornou odezvu. Účastníci byli nadšeni novinkami, které se dozvěděli o pokrmech studené kuchyně, hlavně praktické „vychytávky“ a finty, které pro ně byly nové, se setkaly s úžasem. Mezi širokou veřejnost se začaly šířit zvěsti o „tom kurzu na zemědělce“, které shodně vypovídaly o tom, jak se povedl. Tyto události se promítly ve zpětné vazbě směrem k lektorům a ti získali motivaci pro další práci.
Následovaly další pilotáže z gastronomie – Příprava pokrmů teplé kuchyně, Příprava zákusků, Výpomoc při přípravě pokrmů a ejhle, najednou už nebyl problém s naplněním kurzu, zájemců bylo dost a dost!
Kurz Výpomoc při přípravě pokrmů absolvovala i paní Vlasta Šťastná. O kurzu se dozvěděla přímo ve škole, neváhala ani okamžik a hned se přihlásila. Sama o sobě říká, že příroda k ní byla nespravedlivá a nenadělila jí do vínku manuální zručnost. Vlasta je ale velká bojovnice, co jí nebylo shůry dáno, vynahrazuje pílí a vytrvalostí. V současné době hrdinka tohoto příběhu pracuje jako učitelka odborných předmětů oboru Cukrář. Svoji práci má ráda, ale zcela bezezbytku ji nenaplňuje, jejím snem je vykonávat práci mistrové odborné výchovy v gastronomických oborech, to znamená i kuchařů a číšníků. Svou další budoucnost vidí hlavně v praktickém vyučování. Copak s cukrařinou, s tou si hravě poradí, její dorty berou dech svou propracovaností a nápady, horší je to s prací v kuchyni, které se Vlasta bála a přistupovala k ní s nedůvěrou. Od kurzu očekávala získání potřebné zručnosti a sebedůvěry. Kurz byl časově velmi náročný a vzhledem k tomu, že Vlasta má dvě nezletilé děti, vyvstal tu problém s jejich hlídáním v odpoledních hodinách a v sobotu, kdy kurz probíhal. Naštěstí má Vlasta dobré rodinné zázemí, takže se „hlídací směny“ podařilo rozdělit mezi manžela a babičky. Nádhernou perličkou, která velmi potěšila lektorku kurzu, bylo, když se Vlasta na jedno odpoledne omlouvala, že opravdu nemá hlídání, protože manžel má v plánu posilovnu a babičky nemohou. Jaké bylo naše překvapení, když Vlasta na kurz dorazila a s úsměvem nám zvěstovala, že poté, co manželovi připravila šunkové závitky v rosolu, které se v kurzu naučila, odřekl svou posilovnu a Vlastu doslova vyhnal, ať jde získávat další zkušenosti.
Počátek kurzu absolvovala nejistě se značnou nervozitou, postupem času získávala sebedůvěru a s úžasem zjišťovala, kolik dovedností z práce cukráře se dá využít i v kuchyni. Z účastníků kurzu se postupem času stala skvělá parta lidí, kteří dokázali, že vzdělávat se v pozdějším věku může obnášet spoustu legrace. Nakonec jim přestávala stačit náplň kurzu, atakovali lektorky dalšími a dalšími dotazy, trumfovali se návrhy, co ještě uvařit a připravit, a nutili tím své lektorky do dalších výkonů. Když se nám v průběhu kurzu ohlásila hospitace, vyvstaly obavy, jak to účastníci přijmou a stráví. Nakonec vystresovanou osobou byla pouze lektorka, účastníci hospitaci přijali a strávili bez nejmenších problémů. Nakonec ještě atakovali lektorky dotazy, kdy se zase na ně někdo přijede podívat.
Ale zpátky k osobě paní Vlasty. Její nadšení bylo nakažlivé a každý pokrok, který zaznamenala, dávala jasně najevo. Radovala se jako dítě nad každým úspěchem, odvážně se hrnula do nových a pro ni neznámých věcí a urputnost, s jakou se rvala s občasnými nezdary, byla záviděníhodná. Své osvědčení po absolvování kurzu si náležitě hýčkala a lektorky při pohledu na ni a její nadšené oči byly dojaté.
Vlasta nelenila a hned se zajímala o možnosti nechat se přeřadit do praktického vyučování. Její přihláška byla ředitelkou školy přijata, jen jí bylo doporučeno rozšířit své vzdělaní v gastronomii o výuční list a Vlasta souhlasila. Už se totiž nebojí a ví, že vyučení v oboru kuchař – číšník zvládne.
V současné chvíli se škola chystá pilotovat
další z kurzů, jedná se kurz Příprava pokrmů rychlého občerstvení a schválně, hádejte, kdo byl prvním přihlášeným?
Samozřejmě hádáte správně – Vlasta Šťastná! Fantastická zpětná vazba, nemyslíte? Navíc není jediným účastníkem minulých
kurzů, který do toho jde znova, takže s naplněním stavu určitě nebudou problémy. 
A to je nejlepší satisfakce pro lektory, průvodce, tvůrce programů a další zúčastněné v UNIV3. Pocit, že několika lidem pomohli rozšířit si vzdělání, zlepšit svou pozici na trhu práce, uplatnit se v regionu nebo se posunout dál ke svému pracovnímu snu. Ono totiž vědomí, že jejich práce má smysl, je nejlepší zadostiučinění na světě.
