Po maturitě nastoupila na Vysokou školu ekonomickou v Praze. Během studií rozvinula spolupráci se zahraničním výrobcem krmiv a potřeb pro koně a založila dokonce vlastní e-shop. A když ji kamarádka oslovila s nabídkou kurzu UNIV 3, nadšeně souhlasila.
Přihlásila se se svým příběhem a s napětím čekala na další vývoj. Kurz, který si vybrala, byl dvě stě hodinovou intenzivní výukou o koních. Tři všední odpoledne týdně a všechny víkendy mimo práci, mimo rodinu, mimo svůj domov. Má na to vůbec? Nebyla si jistá. Výuka zaměřená na praxi, přednášky o anatomii koní, teoretické koncepty o tom, jak skladovat krmení a používat zdravotnický materiál. Zpátky do školy. Nezbylo jí než čekat na výsledky. A vyšlo to, přijali ji. Janin maraton začal.
Částečné praktické schopnosti již samozřejmě měla. Ale nebyla si jimi jistá do chvíle, kdy dostala příležitost se přiučit od profesionálů. Nevěděla například, jestli koním bandážuje nohy správnou technikou, přitom, kdyby bandáž aplikovala špatně, mohla jim vážně ublížit.
Nadšení z kurzů narůstalo až do chvíle, kdy začala mít konečně pocit, že se ve svém řemesle skutečně vyzná a že se
hodiny tvrdé práce vyplatily.
S utíkajícím časem se blížila vidina závěrečných zkoušek. Jana se kousek po kousku snažila vstřebat znalosti odborníků
z praxe, kteří ji celou dobu obklopovali. Chodila na výuku svědomitě a průběžně se připravovala. Vše, co jí bylo
nejasné, konzultovala s lektorem. Měla pocit, že tomu dává všechno. A přesto, jak se zkouška blížila, cítila Jana
zvláštní mrazení a nervozitu.
Brzy přišel Den D. Hodinový písemný test složený z 50 otázek praktická zkouška. Nervozita všude ve vzduchu, jak kdyby znovu skládala zkoušku dospělosti, maturitu. Tolik práce, tolik nových znalostí a dovedností. A je potřeba je prokázat v jediné hodině testu. Jana se zhluboka nadechla a otočila stránku testu. S tím, jak se ponořovala do řádků, se i uklidňovala. Přece jen popisovala to, co jí bylo nejbližší. Pak už jen podstoupila praktickou část, popsala druhy krmení, výstroj, ošetřování a péči o koně a... A bylo hotovo.
Nemohla tomu uvěřit. Znova se nadechla, vydechla. "Jana Šimková", stojí teď na certifikátu, který jí už napořád bude zdobit zeď a dennodenně připomínat osobní úspěch. Místo snů se tentokrát rozplynulo všechno to, co na začátku vypadalo složitě. A Jana plánuje další kurz. Přece jen, takoví sportovní koně, to není jen tak.
