Po skončení podpory se snažil hledat práci, ale nedařilo se mu to. Sledoval inzerovaná volná pracovní místa, ptal se
svých známých a odpovídal na nabídku volných míst z Tábora a okolí. Viděl, že situace je velice nepříznivá. Po 3
měsících nastoupil do zemědělského podniku na uvolněné místo ošetřovatele zvířat. O tom, že se na statku uvolnilo
místo, se dozvěděl od známých. Daniel nevěděl, jestli tuto práci bude umět správně vykonávat, protože nikdy před tím
žádnou takovou práci nedělal. Byl ale v situaci, že si nemohl příliš vybírat, potřeboval být zaměstnaný a výhodou
bylo, že práce byla v místě bydliště. Od vedoucího se dověděl, že nevadí, když nemá odborné zaměření na
zemědělství, stačí vyučení a na činnosti při péči o zvířata se v podniku zaučí. Také slíbená mzda za práci byla
pro Daniela přijatelná. Na statku pracuje jako ošetřovatel zvířat už více než 5 let, v práci je celkem spokojený a
už si zvykl na to, že musí chodit dvakrát do měsíce do práce v sobotu a v neděli. Na statku začal
dokonce pracovat i jeho syn, a to tehdy, když je to potřeba, když někdo z pracovníků onemocní nebo má dovolenou.
Daniel říká, že je velmi rád, že má na statku práci a že zde příležitostně může pracovat i jeho syn, který
v současné době nemá stálé zaměstnání a střídá různé brigády.
Když zootechnik doporučil panu Danielovi, aby se zapojil do projektu chovatel a ošetřovatel prasat a získal certifikát pro práci, kterou na statku převážně vykonává, nadchlo ho to. Chtěl získat alespoň částečnou odbornost, a tak posílit svoji pracovní pozici, aby současnou práci mohl vykonávat i nadále. Myslí si, že práci, která mu byla přidělena, vykonává dobře a pokud si s něčím neví rady, může se vždy zeptat vedoucího. V současné době je na Táborsku nejhorší situace v zaměstnanosti za posledních 20 let. Je zde vysoká nezaměstnanost a pracovní místa vhodná pro Daniela nejsou k dispozici.
Na začátku proběhla schůzka účastníků pilotního ověřování s průvodcem. Paní učitelka účastníkům vysvětlovala různé situace a možnosti získání odborného vzdělání. Mluvila hlavně o kurzu Chovatel a ošetřovatel prasat a vysvětlila, že v pilotním ověřování mají účastníci možnost získat kvalifikaci bezplatně. Účastníci také byli seznámeni s obsahem projektu, s jednotlivými požadavky, které musí splnit, aby uspěli. Obsah se Danielovi nezdál náročný, byly tam popsány činnosti, které zná ze své každodenní práce. Pokud něčemu nerozuměl, byl ujištěn, že všechno bude s účastníky v rámci přípravy probírat lektor výuky. Také všichni vyplňovali mnoho různých formulářů, s jejichž vyplněním jim poradily paní učitelky, které v úvodním semináři plnily roli průvodce a lektora vstupního informačně diagnostického modulu. Tuto část na projektu hodnotí Daniel jako hodně náročnou, zejména kvůli velkému počtu tiskopisů, které každý účastník musel vyplnit.
Během přípravy na závěrečné zkoušky vykonával pod vedením lektora své běžné pracovní povinnosti, ale také se dověděl mnoho odborných informací, kterými se zdůvodňovaly jednotlivé pracovní úkony. Mezi lektorem a účastníky projektu byly dobré vztahy proto, že lektor byl člověk, který má dlouholeté zkušenosti z praxe jako zootechnik i jako učitel. Při výuce pod vedením lektora Daniel i všichni ostatní účastníci vykonávali svou každodenní práci tak, aby nebyla nijak omezena péče o zvířata a úklid ve stáji probíhal podle zavedeného postupu. Čas, který byl určený pro přípravu na zkoušku, byl podle Daniela, tak akorát dlouhý. Účastníci stačili procvičit praktické úkony ve všech stájích pro chov prasat a také u všech kategorií prasat. Zabývali se péčí o prasata, krmením, technologickými systémy krmení a ustájení a vedením evidence.
Většinou pracovali ve stáji každý sám a lektor se jim věnoval individuálně. Některé práce vyžadující pomoc jiného, vykovávali společně. Po skončení práce si obvykle ještě zopakovali důležité informace s lektorem všichni společně. Dobré bylo, že nemuseli chodit na výuku nad rámec pracovní doby.
V tom cítili všichni podporu od zaměstnavatele. Celková doba přípravy pod vedením lektora zabrala přibližně 50 hodin. Ze strany vedení statku cítil podporu a spokojenost z toho, že „na sobě bude pracovat“. Podporu měl také doma v rodině ze strany družky i syna. Silnou motivací byl také kolektiv účastníků zapojených do projektu. Všichni se navzájem učili a diskutovali o chovu prasat v mnohem větší míře než by za normální situace bylo obvyklé. S přibližujícím se datem závěrečné zkoušky pociťovali všichni účastníci zvýšenou nervozitu a byli plni očekávání, jak obtížná zkouška bude.
Na konci března proběhly závěrečné zkoušky, začaly zkouškou praktickou. Účastníci obdrželi rozpis úkolů do všech stájí pro chov prasat. Při plnění praktické části museli zdůvodňovat jednotlivé úkony. Daniel říká, že měl trochu problém s tím, že musel při provádění určené činnosti ještě vše slovně komentovat. Jednotlivé úkoly se mu nezdály obtížné. Po skončení praktické zkoušky byli všichni seznámeni s výsledkem a následoval písemný test. Po jeho vyhodnocení byli všichni seznámeni s celkovým výsledkem zkoušky. Daniel zhodnotil zkoušku jako středně těžkou. Díky tomu, že se na zkoušku připravoval pod vedením učitele po stránce praktické i teoretické, neměl v průběhu zkoušky žádné slabé místo.
Závěrečnou zkoušku složil úspěšně. Za to mu byla poskytnuta od zaměstnavatele jednorázová odměna a všem účastníkům byla proplacena doba potřebná pro vykonání zkoušky nad rámec jejich pracovní doby. Vykonáním kvalifikační zkoušky Chovatel a ošetřovatel prasat se Danielovi sice nezvýší pracovní třída, ale doufá, že certifikát o úspěšném absolvování zkoušky mu pomůže udržet si stávající pracovní pozici, se kterou je spokojený. O tom, že by ještě absolvoval zkoušku ze zaměření na pěstování rostlin a dosáhl na výuční list pro všeobecného zemědělce neuvažuje. Zaprvé nemá řidičské oprávnění na traktor a již nemá zájem si ho dodělat - hlavně kvůli vyššímu věku. Kdyby viděl pro syna perspektivu trvalého zaměstnání na statku, doporučil by mu, aby si zemědělskou kvalifikaci tímto způsobem doplnil. Daniel sám se do projektu pro získání kvalifikace zapojil, což je dobrým příkladem pro jeho syna. Konečné rozhodnutí však nechá na něm.
