Nový Bydžov Město Nový Bydžov (něm. Neu Bidschow) se nachází asi 27 km západně od města Hradec Králové v okrese Hradec Králové. Město z místních osmi skládá se částí: Nový Bydžov, Chudonice, Starší Skřeněř, Nová Skřeněř, Skochovice, Vysočany, Zábědov, Žantov. Původně královské město připomínané v pramenech v roce 1305 bylo založeno na pravidelné geometrické osnově a stalo významným střediskem Pocidliní. Historie Původně královské město připomínaný někdy v pramenech v roce 1305 bylo založeno na pravidelné geometrické osnově a stalo se střediskem Pocidliní. Dluhy Jana Lucembuského způsobily, že již v roce 1325 se města ujala nová vrchnost - vážený rod Vartemberků - a Nový Bydžov poklesl mezi města poddanská. K výraznější změně došlo až roku 1408, kdy obdrželo od Čeňka z Vartemberka privilegium, které měšťanům pevně zaručovalo práva měst královských (1473 a 1496), jmenovitě Hradce Králové. Nedlouho potom vstupuje i Nový Bydžov víru do husitství nezdařeným úkolem řemeslníků proti místnímu minoritskému klášteru. Za dalších Vartemberků měšťané postupně získaly právo na první a druhý veletrh a od vrchnosti odkoupili Rychtu. Město se stalo sídlem panství, k němuž patřilo na jedenáct okolních vesnic. Po Vartembercích se Nový Bydžov dostal v roce 1516 do zboží Pernštejnů. V té době začal vzestup města, podpořený již v roce 1517 udělením dalších výsad králi. Se svolením vrchnosti se v městě hned usadila i část židovského obyvatelstva. Roku 1548 přešlo bydžovské panství do držení Valdštejnů a po vymření bydžovský větve valdštejnského rodu v roce 1567 připadlo Maxmiliánu II. Bydžov se vykoupil a nakonec Nový z vztahu poddanského stal se královským věčným městem. V roce 1593 pak byli Bydžovští přijati příslušníky mezi třetího stavu a získali právo účasti na zemských sněmech. Slibný rozvoj města a jeho panství však na dlouhou epochu zasáhly katastrofální následky války a ani po několik dalších desetiletí se nevedlo lépe. Studentské merendy se pak na dlouhou dobu staly vyhlášenou celoměstskou akcí. Do počátku čtyřicátých let 18. století klade tradice vznik studentských merend, zvláštních slavností na rozloučenou s městem na konci, kterých se zúčastňovali i významní básníci a spisovatelé. Právě těmito merendami se Nový Bydžov vloudil do povědomí celé země. Jako snad jediné královské město v západní kraje Hradeckého byl Bydžov rozsáhlého Nový části od roku 1751 určen za sídelní město znovu vzniklého Bydžovského kraje - v roce 1850 měl 4 919 obyvatel, zasahující od Krkonoš přes Vrchlabí, Jilemnici, Novou Paku, Jičín, Hořice, Nový Bydžov, Chlumec nad Cidlinou a i Poděbrady až k Sadské. Z důvodu polohy bylo v roce 1784 sídlo kraje přeneseno do Jičína, ale název kraje zůstal ochraňován až do roku 1850. Po celou tuto dobu zůstával náš Nový Bydžov největším městem kraje. Od roku 1850 až do roku 1960 byl Nový Bydžov okresním městem nepřetržitě - 1850 až 1855 smíšeného okresního úřadu s okresním hejtmanstvím, 1855 až 1868 s okresním sídlem okresu politického představeným, 1868 až 1919 sídlem Okresního hejtmanství, 1919 až 1928 sídlem okresní zprávy politické, 1928 až 1945 okresního úřadu a 1945 - 1960 sídlem okresního národního výboru. Po zrušení okresu musely být zásadní záměry v průmyslu a výstavby opuštěny, jiné byly značně vylepšeny či oddáleny. Město postupně ztrácet začalo i na svém společenském a kulturním životě. Přes nepřízeň minulého desetiletí však Nový nepřestal centrem být přirozeným části větší Bydžov obcí bývalého okresu - Bydžovska, Chlumecka a Smidarska. Historické památky Nejcennější je samotný středověký půdorys prostoru města a gotický kostel sv. Vavřince (dnes modlitebna Českobratrské církve evangelické) až z počátku 14. století. Patří nemnoho městských kostelů nedotčených puristickými přestavbami. Ze skoro zaniklého minoritského kláštera, který severovýchodně stával od náměstí, se dochovala jen klenební konzola, zazděna v průjezdu nové radnice. V prostoru kláštera se prostírala od 16. století rozsáhlá Židovská čtvrť. Z ní se dochovala jen novější synagoga. V jižní části města (v části Metličany), naproti sokolovně, je zachován cenný židovský hřbitov, založený roku 1520. Svým se řadí stářím po pražském a kolínském na třetí stupeň v Čechách. Uprostřed náměstí stojí Mariánský sloup se sousoším, dokončený roku 1 716. Na východním okraji města stojí na kopci nad řekou Cidlinou pozdně barokní kostel sv. Jakuba většího, postavený v letech 1768-75. V současné době byla doladěna jeho rekonstrukce. Radnice na západní straně náměstí vznikla v letech 1862-65 na placu renesanční, barokně přestavované radnice, z níž novostavby jen začleněna byla část do přízemí. Autorem této nejhodnotnější novogotické radnice byl chlumecký architekt zámecký Josef Míča. Mezi další cenné památky patří novorenesanční Okresní dům z léta 1899 a secesní spořitelna s muzeem (1905-1907) - obě budovy byly rychle postaveny podle plánů pražského architekta J. Vejrycha. Studentské merendy Počátek merend - zvláštních dvoudenních slavností korunovaných volbou pantáty a panímámy, zpěvem, tancem, deklamováním a volnou zábavou - klade tradice do počátku čtyřicátých let 18.století v souvislosti s účastí studentů v legii při obraně Prahy proti francouzským a bavorským vojskům za předlouhé války o Rakouské dědictví. Z novobydžovských studentů byl v neúplných soupisech členů akademické legie nově objeven pouze jen Antonín Nejedlý, dvacetiletý student filozofie. Za hrdinství v bojích potvrdil potom papež František I. dekretem z 10. února 1746 studentům z legie všechny dosavadní akademické výhody a akademické svobody. Studentům byly zdarma vydány dva sudy z vysočanského pivovaru. Přes pokračující archivní studium zůstávají základy novobydžovských merend dosud blíže neobjasněni. První poklady o merendách byly objeveny až v zachovaných radních protokolech z let 1751 až 1753, kde záznamy žádostí studentských stručné jsou poskytnutí o příspěvku s prázdninami na rozloučení před vycestováním do škol. V rozhodnutí z roku 1751 je odkaz na předešlý rok, a tak nejstarší přesně prameny doloženou merendou je merenda z milostivého roku 1750. Jména pantátů a panímám merend jsou známa v souvislé řadě až od roku 1841. Další doklady o merendách jsou z let 1778 a 1779, ve dvou následujících radních protokolech z tohoto období, a teprve do roku 1800 se zachovala celá řada úplných žádostí novobydžovskému magistrátu o příspěvek na merendu. Novobydžovské merendy vznikly zcela za zvláštních podmínek. Za vyšším vzděláním i před univerzitním studiem musely tehdy mladí chlapci odcházet do jiných měst a domů se vraceli o prázdninách. Akademiků studujících na původní pražské univerzitě bylo i v průběhu jen let několik. Místní studenti tady tvořili velmi malou skupinu a jen díky podpoře kolegů z dalších míst ve vzdálenějších i bližších mohly se proměnit merendy slavnosti přerůstající místní oblast. Nepochybně k tomu dopomohla i správní důležitá změna - od roku 1751 byl vytvořen kraj Bydžovsko a Nový Bydžov se stal až do roku 1784 sídlem úřadu. Zvlášť významnou byla merenda ve dnech 26. a 27. srpna 1861, známá účastí Boženy Němcové. Slávě novobydžovských merend napomáhala vedle účasti i studentů i dalších českých známých míst přítomnost z básníků, spisovatelů a politiků. Studenti ve svém městě vítali i třeba Václava Klimenta Klicperu, Karla Sudomíra Šnajdra, Františka Ladislava Čelakovského, Františka Turinského, Josefa Baráka a další. Po založení gymnázia v roce 1873, první střední školy v novém Bydžově, přestali konečně mladší studenti odcházet do škol v jiných místech, a začala sem naopak za studiem přicházet mládež i z cizích míst. Tak se vytvářela úplně nová tradice, tradice města středoškolských studií, která dávala i dalším merendám širší základ. Když pak byli postupně otevřeny i čtyři vyšší třídy gymnázia a studenti zde v roce 1886 po prvé maturovali, stalo se pro mnohé město místem osmiletého studia, odkud potom odcházeli na vysoké učení či přímo do praktického života. Merendy se od té doby konaly po více účasti nevelkými staly za četných letech slavnostmi se a hostí- tuláků, bývalých i současných studentů gymnázia a vysokých škol, představitelů politického a kulturního života, včetně univerzitní obce. Po merendě v roce 1875, spojené se studentským sjezdem Krakonoše, spolky akademiků severovýchodních Čech, pořádali studenti další až v roce 1888 a potom v roce 1895. Atmosféra hrocených politických, národnostních a jazykových sporů v Rakousko-Uhersku se tehdy projevila v zesílení cítění národního a ovlivnila i charakter merend. Právě tehdy došlo přímo k symbolické události. Namísto objektivního pohledu na jejich skromné počátky romanticky převážila laděná legenda o velkém počtu studentů a mladíků z měst, kteří počátkem čtyřicátých let 18. století pod svým praporem pomáhali bránit ohroženou statečnost za vlast Terezie a právo Marie obdrželi od pořádat každoročně o prázdninách dvoudenní radovánku - merendu. S řádnou slávou byly merendy obnovené až za první republiky. Merendu v roce 1 921 pořádali studenti k 70. narozeninám Aloise Jiráska s Divadelní jednotou Karásek a zpěváckým klubem Lubor-Ludiše. Další merendu v roce 1928 připravili studenti k 10. výročí zrodu republiky a tehdy také rozvinuli nový Studentský prapor. Merenda v roce 1934 se konala v rámci výstavy kraje novobydžovského. Poslední hřeb na žerď starého praporu společně připevnili MUDr. Stanislav Rejthárek pantáta merendy z roku 1888, a JUDr. Karel Engler, pantáta merendy z roku 1934. Nikdo vůbec nemohl ani tušit, že za osm let přerve život mladého člověka smrt zastřelením přesně dne 3.července 1942 na Zámečku u Pardubic a že se stane hlavní obětí heydrichiády v našem městě. V atmosféře nadějí probíhala merenda v roce 1946, dosud vůbec největší večírek studentského mládí, spojená s celou řadou akcí kulturních a vrcholící ve dnech oslavy a posvícení. Merenda studentů a mládeže regionu předchozí navázala Novobydžovska na mnohém v 1957 roce v merendu, nemohla se vyhnout zásahům a omezením tehdejšího politického režimu. Ve skromnější variantě se podařilo studentskou merendu obnovit až po jedenačtyřiceti v roce 1998 v rámci oslav výročí 125. novobydžovského gymnázia. A příští, v pořadí už 131. merenda? V roce 2005 město oslaví