Matka a syn se společně učili vyrábět moučníky

Tento příběh vychází z osobní zkušenosti paní Aleny, které je dnes 45 let a pracuje jako pečivářka a prodavačka firmy Pecud, kde jí zaměstnavatel slíbil, že bude mít v případě úspěšného absolvování kurzu lepší platové podmínky.  Paní Alena je vyučena, nikoli však v gastronomickém oboru.

O možnosti absolvování kurzu Výroba restauračních moučníků v rámci pilotního ověřování projektu UNIV 3 se dozvěděla prostřednictvím informační kampaně, kterou zajišťovala Hotelová škola v Teplicích na svých webových stránkách. Vzhledem k tomu, že bydlí v blízkosti školy, domluvila se se synem, který je momentálně na úřadu práce, že společně uvedený kurz absolvují. Veškeré podmínky konzultovala i s odborným učitelem hotelové školy, který ji kurz doporučil, a dovolila se i u svého zaměstnavatele, zda jí umožní vyměnit si určité směny v práci, pokud s tím budou ostatní kolegové souhlasit. Výuka byla realizována v odpoledních hodinách v pracovních dnech a v sobotu. Firma, kde paní Alena pracuje, jede na třísměnný nepřetržitý provoz, ale zaměstnavatel jí vyšel vstříc a umožnil jí další vzdělávání a dokonce nabídl platové přilepšení v případě úspěšného absolvování kurzu.

DSCN0544.jpg

Hlavních příčin a motivů, proč se vlastně do kurzu přihlásila, bylo hned několik. Chtěla motivovat vlastního syna, aby neházel flintu do žita a dále se vzdělával, i proto, že nenašel uplatnění v oboru, ve  kterém je vyučen. Dalším důvodem bylo doplnění si vlastního vzdělání alespoň v dílčí kvalifikaci, vidina zlepšení platových podmínek nebyla samozřejmě také nedůležitá a v neposlední řadě hrálo roli i možnost seznámení se s novými lidmi, které zajímá pečení a vaření sladkých moučníků stejně jako ji.

Od kurzu očekávala, že se naučí novým trendům v pečení restauračních moučníků, že se dozví novinky ze světa gastronomie a zážitkové kuchyně, motivací bylo i naučit se správně zacházet s potravinami, skladovat je, normovat větší množství pokrmů a také zdobit a aranžovat jednotlivé pokrmy při servírování.

Kurz splnil její očekávání beze zbytku, problémy byly přece jenom v normování, což se ukázalo jako poměrně náročná činnost, a představa toho, že člověk udělá chybu, byla nakonec vždy natolik svazující, že nezbývalo, než se poradit s ostatními účastníky nebo se samotným lektorem. Naprostá euforie panovala mezi účastníky při dokončovacích pracích na jednotlivých moučnících, samostatnosti a fantazii se meze nekladly a každý si mohl dle svého uvážení určit finální podobu právě upečeného či jinak zhotoveného moučníku.  Lektoři byli dobrými rádci a pomocníky při této zajímavé činnosti, která se stala jednoznačně nejoblíbenější akcí celého „pečícího“ dne.

V profesním rozvoji došlo taktéž ke zlepšení, z teoretické části vzdělávacího programu vyplynuly vědomosti, které lze uplatnit při komunikaci se zákazníkem, vysvětlit mu některé principy skladování prodávaných potravin, odborně poradit, jakými způsoby se dají moučníky kombinovat či jaký moučník je podle výživových tabulek nejvhodnější.

Právě získané vědomosti a dovednosti jsou pro paní Alenu velmi dobře uplatnitelné, neboť se pohybuje v praxi, kde tyto poznatky může okamžitě aplikovat.

Kurz byl podle názoru této účastnice celkově velmi přínosný. Teoretických informací nebylo přespříliš, aby se v nich účastníci ztratili, velmi dobrá byla organizace a rozvržení teoretické a praktické části výuky. Výuka probíhala vždy v úterý a ve čtvrtek v odpoledních hodinách, většinou to byla setkání dvou až tříhodinová a během této doby se účastníci dozvěděli teoretický základ probíraného učiva a nabyté vědomosti mohli uplatnit potom v sobotu, kdy během celého dne probíhala praktická výuka na pracovištích, a to buď v odborných učebnách hotelové školy, nebo přímo na pracovišti cukrárny, která je součástí jídelny U Kantora, jež hotelová škola provozuje. Součástí výuky bylo i poznání skutečného provozu cukrárny, která jednu sobotu musela jet v běžném režimu a účastníci se tak stali přímými svědky reálného provozu. Tyto a jiné zkušenosti jsou pro paní Alenu velkým přínosem a přispívají k celkově kladnému vyznění celého kurzu.

Práce s technickými zařízeními je na hotelové škole na špičkové úrovni, zbrusu nová jídelna disponuje nejmodernějším technickým zázemím, které bylo účastníkům pilotního ověřování ukázáno, a bylo jim umožněno, aby se s ním naučili pracovat.DSCN0543.jpg

Průvodce pilotním ověřováním se stal nedílnou součástí setkávání, tvořil zázemí, informační oporu v organizačních záležitostech, radil, sháněl informace o zkoušce a byl pro frekventanty takovým učitelem a rádcem, na kterého se člověk může obrátit, má-li problém. Průvodce si vždy věděl rady, popřípadě věděl, kde se má doptat a získat potřebné informace, které se týkaly hlavně organizace samotného pilotního ověřování a potom v závěru organizace zkoušky.
Asi největší podíl na úspěšné realizaci pilotního ověřování měli lektoři, kteří se prokázali jako velcí odborníci ve své profesi, vtáhli účastníky do svého oboru a motivovali je vlastním nadšením. Lektoři pravidelně sledují moderní trendy v gastronomii, jezdí na gastronomické soutěže, ve kterých dosahují značných úspěchů a tento svůj entuziasmus se snažili vnést do jednotlivých kurzů. Paní Alena je přesvědčená, že se jim to rozhodně povedlo, že si tímto přístupem podmanili publikum a získali další nadšence.

Časová náročnost kurzu pro zaměstnaného účastníka byla skutečně velká a bylo obtížné najít čas, sílu a motivaci třikrát v týdnu jít „do školy“, avšak zaměstnavatel vyšel paní Aleně maximálně vstříc.

Jak již bylo zmíněno, paní Alena se do kurzu přihlásila společně se svým synem a navzájem si byli oporou jak ve studijních záležitostech, tak i v domácí dělbě práce, kurz tak oba úspěšně ukončili a synovi se otevřely nové možnosti, kde by mohl pracovat. Paní Aleně stačí certifikát o úspěšném absolvování kurzu, její syn by si však chtěl dodělat další dílčí kvalifikace podle národní soustavy kvalifikací, a získat tak úplný výuční list v některém gastronomickém oboru, Možná by si splnil i svůj sen, a to pracovat v restauraci jako kvalifikovaná síla.

Gastronomické obory zažívají v poslední době boom, takže paní Alena doufá, že hlavně její syn najde v tomto oboru uplatnění a získá práci, která ho bude bavit a bude za ni patřičně finančně ohodnocen.

Kurz by doporučila všem, dokonce navrhla, že za úplatu by se klidně zúčastnila nějakého hobby vaření či pečení, takovému tematickému odpoledni, které by bylo věnováno některým dílčím oblastem moderní gastronomie či kulinářským specialitám.