Čeští mlynáři pomalu stárnou a aby mlynářské řemeslo nevymřelo, starší odborníci na mouku školí své další nástupce. V Česku totiž není učební obor, který by novou generaci mlynářů zajistil. Neexistuje už dvacet let, ale teprve teď to začíná být vidět i v praxi. Náhradou mohou být rekvalifikace.
V rohu školního mlýna potravinářské střední školy v Pardubicích leží pytle s moukou, celá místnost voní dřevem a
bílým práškem do těsta. Několik mužů právě teď skládá praktickou zkoušku. Na židli sedí majitel mlýna v Kelči u
Valašského Meziříčí Petr Vavřík. Přišel se podívat na svého zaměstnance, jestli u zkoušky uspěl.
„Máme zájem, aby lidi, které vychováváme, byli skutečně kvalitní. Je mimo obor, je to původně vyučený zámečník, ale
protože mlynařina je skutečně devatero řemesel, takže rekvalifikace, která tady probíhala, je na to dostačující. A
potom samozřejmě praxe,“ vysvětluje Vavřík. Svaz průmyslových mlýnů vypočítal, že podniky potřebují pět
absolventů-mlynářů ročně. Učební obor neexistuje už přes dvacet let, maturitní nabízí jen pardubická škola, jenže odtud
studenti pokračují na vysoké školy.
Národní soustava kvalifikací proto umožňuje složit zkoušku na základě praxe. „Jsou to většinou lidé vyučení v jiném
oboru, tady máme zedníka, minule jsme tu měli typografa, hodně je jich zámečníků nebo jsou tady i s maturitou,“
popisuje Pavel Filip ze Svazu průmyslových mlýnů.Ve mlýně tak zaměstnají třeba vyučeného zámečníka a vyškolí si ho. A
tak teď mladí mlynáři mohou získat osvědčení, i když obor nestudovali. „Samozřejmě to pomáhá svazu, protože ten sleduje
úroveň oboru. Jinak to pomáhá hlavně podnikům. Je důležité, aby měli u svých zaměstnanců správnou a dostatečnou
kvalifikaci,“ míní Pavel Filip.„Je to určitě záruka toho, že už něco zná a něco umí,“ míní majitel mlýna Petr Vavřík.
Dobře zvládnutá zkouška je prý plus pro něj, i pro nového mlynáře.Lidé se k profesi často dostanou úplnou náhodou.
Například tak, že se v místě jejich bydliště uvolní místo ve mlýně nebo jim práci nabídne známý. „A samozřejmě ve mlýně
se vyžaduje, aby měli určitou kvalifikaci, tak je pošlou na tento rekvalifikační kurz a mají možnost složit zkoušku,“
dodává Filip. Praxi už mají tito studenti zvládnutou, horší je to ale se znalostmi. „Oni už o tom mlýně něco vědí, ale
v té teoretické rovině, jako je chemie, biochemie a podobně, ta oblast jim chybí,“ říká zástupce ředitele školy Václav
Martínek.O teoretickou část i jiné školení se starají starší mlynáři a členové Svazu průmyslových mlýnů. Zároveň
usilují o to, aby se profese mlynáře opět vrátila do nabídky učebních oborů. Jedinou školou, kde se mlynáři mohou učit,
je Střední škola potravinářská v Pardubicích. „Potřebujeme pro ten obor přibližně pět nových lidí každý rok. Což
samozřejmě činí problémy v zajišťování přípravy, především počátečního vzdělávání, protože to je málo, těžko to uživí
nějakou školu,“ připouští Filip. Ceny mouky vzrostou až o pětinu, podraží zřejmě i pečivo. Čeští pekaři bojují proti
falešně čerstvému pečivu v hypermarketech. Čtvrtina pečiva v českých prodejnách je z mrazáku, zákazník o tom od srpna
musí vědětSlabá úroda nejspíš zvedne ceny pečiva. Někteří pekaři by jinak museli skončit.
