Přestože pro firmy vzniká praktická pomůcka – Národní soustava povolání (NSP) a Národní soustava kvalifikací (NSK), ve veřejném prostoru zůstávají zatím nedoceněny. Zdeněk Liška, generální ředitel Svazu průmyslu a dopravy ČR, vysvětluje, proč obě soustavy vznikly. „Po devadesátém roce existoval jednotný katalog prací. To už je překonaná záležitost, a proto jsme spolu se zaměstnavateli museli reagovat na potřeby moderní doby.“
* Problémy na trhu práce mají mladí, ale i starší pracovníci. Těm mladým chybí praxe, často vystudovali
humanitní obor a nenacházejí uplatnění. Starší jsou zase ignorováni, protože neumí jazyky a neovládají počítače. Co s
tím?
Po revoluci se vše vzalo šmahem, a kdo neuměl jazyk, jako by nebyl. Do firem přišli lidé, kteří neuměli nic, jenom se
domluvili anglicky. To bylo také špatně a skončilo to zhruba před dvěma lety. Dnes podnikatelé, kteří jsou nejdravější
a nejvíce prosperují, vědí, že je to také důsledek toho, že mají mix zkušených lidí s těmi mladými. Je to přesně vidět
na firmách, které se dobře rozjíždějí. Stavějí na zkušenostech, které mladí musejí teprve někde nasbírat. Dneska se
můžete vrhnout do víru ekonomiky, která se zúžila, ale těch zkušeností nenabudete okamžitě, protože to prostě tak
rychle nejde. Na to dnes znovu přicházejí i osvícení ředitelé a vedoucí firem. Dochází jim, že prosperita záleží i na
určité kultuře firmy a jednání s lidmi. Cesta, kdy mladí vytěsnili bezohledně ty starší s tím, že jim teď něco
předvedou, vedla do slepé uličky. A je to přesně to, co se teď znovu pracně profiluje.
* Co trápí firmy na trhu práce?
To, že do nich nepřichází kvantitativně, ani kvalitativně dostatek absolventů z učňovského školství a technických
oborů. Pamatuji si rok 2007 a 2008. Investoři kupovali haly, stroje, a pak zjistili, že v oblastech, jako je Slánsko,
Plzeňsko, v okruhu šedesáti kilometrů neexistuje jediný obráběč. Do důchodu odcházejí silné poválečné ročníky, které
byly řemeslně vzdělané. Národní soustava povolání má být proto „rychlou injekcí“ pro nedostatek odborníků v určitém
oboru.
* Co znamenají obě soustavy – jak Národní soustava povolání, tak Národní soustava kvalifikací – pro
zaměstnavatele?
Šanci, jak v praxi vykompenzovat to, že v České republice není vybudován potřebný systém celoživotního vzdělávání. V
podnikovém systému řízení lidských zdrojů chceme naplnit cestu dalšího vzdělávání a operativně řešit ty věci, které nás
určitě postihnou. Protože normální vzdělávací soustava ani nemá ambice, aby je řešila. To je běh na dlouhou trať.
Některé kvalifikace nemůžete v rámci dalšího vzdělávání naplnit, protože je třeba delšího studia. A jsou třeba také
určité materiálně-technické podmínky. Všechno se najednou změnit nedá, ale doškolovací akce mohou pomoci. Nedosáhneme
však ničeho, pokud neprosadíme jistá zvýhodnění pro učňovské a technické vzdělávání. Pak je třeba změnit systém
hodnocení jednotlivých škol. Obory, které potřebují zaměstnavatelé, se musí zvýhodnit oproti těm, které potřeba nejsou.
Jinak se tento stát nepohne kupředu.
* Kdo posuzuje kvalifikaci, kterou je možné získat díky Národní soustavě kvalifikací?
Na to se firmy ptají často. Jakou váhu má osvědčení, který získají od Autorizované osoby. Zárukou jeho kvality je, že
standardy tvoří sami zaměstnavatelé. Sestavujeme pracovní sektorové rady tak, aby v nich byly zastoupeny malé, střední
i velké firmy. Ty ovlivňují kvalifikaci Autorizované osoby, určují i podmínky materiálnětechnického zabezpečení
odpovídající současné době.
* V jakém postavení jsou firmy, které vlastně suplují stát a na své náklady doškolují své
odborníky?
Jsou ochotné částečně převzít roli škol, třeba formou odborných stáží. Ale chtějí od státu, aby byly vytvořeny
motivační, ekonomicko-právní podmínky, aby se vztah stal rovnocenným. Akční plán podpory odborného vzdělávání řešil,
kolik jsou zaměstnavatelé do školství ochotni investovat. Když došlo na odečitatelné položky, motivaci a pobídky pro
firmy, ukázalo se, že podpora státu je minimální. Firma nemá jistotu, že když podpoří studenta, ten také později do
firmy nastoupí. Budu se opakovat, ale nedosáhneme ničeho, pokud neprosadíme zvýhodnění pro učňovské a technické
vzdělávání. Firmy chtějí přijmout závazky vůči školám, aby přitáhly žáky do oborů, do nichž nikdo třeba tři roky
nenastoupil.
* Kolik lidí již využilo rekvalifikací dle NSK?
Zkoušky složilo již více než padesát tisíc lidí. Nejvíce zkoušek je tam, kde si kvalifikační standardy dala odvětví
jako podmínku pro podnikání, třeba v oblasti bezpečnostních služeb. Zájem je hojný v oblasti cestovního ruchu,
gastronomie a hotelnictví. Ale objevují se obory florista, kominík...
* Jaké další výhody představují národní soustavy pro firmy?
Například lepší adaptaci pracovníků. Maturant strojař přijde do firmy a tři čtvrtě roku až rok se o něj budete starat,
než zjistíte, co mu jde nejlépe. V rámci Národní soustavy povolání je možné využít určitý čas k nadstavbovému
pomaturitnímu studiu. Tam je možné se vyprofilovat v odbornosti. Uvažuje se, že by specializace mohla být opatřena
kredity a později využita při bakalářském studiu na vysoké škole.
* Jak je to s náklady při doškolování absolventů? Existují pro firmy nějaké finanční injekce?
Jedině pokud získají peníze z grantu, třeba z Evropské unie. Aktuálně zde vzniká prostor v rámci tzv. kurzarbeitu, kdy
zaměstnanci nebudou v době poklesu zakázek doma, ale budou si zvyšovat kvalifikaci. Jinak odpočitatelné položky
neexistují. Stipendia jsou považována za nákladovou položku od počátku minulého roku. Chceme, aby tam spadalo i to,
když firma poskytne škole materiálně-technické zázemí nebo vlastní lektory. Je to problém už několika vládních období.
Deklaruje se, že budeme budovat vzdělanostní společnost, volá se po výzkumu a inovacích, ale děje se málo. Ekonomika je
zadlužená, ale je potřeba udělat něco pro její růst. Kdyby se prosadily úlevy na daních, přinese to více prostředků do
státního rozpočtu a nastartuje rozvoj. Nejde jen škrtat náklady. Vklady do vzdělávání znamenají investice do
budoucna.
* Práce sektorových rad si všimli dokonce už v zahraničí a na jejich aktivity v Česku se dívají se zájmem.
Jak bude jejich práce pokračovat?
Máte pravdu, postupně nás vyzývají jednotlivé sektorové rady z Evropy, abychom jmenovali své zástupce na evropské
úrovni – například v oblastech jako nábytkářství, chemie, stavebnictví, což považujeme za obrovský úspěch a ocenění.
První sektorové rady se v České republice zrodily podle modelu Sector Skills Councils z Velké Británie v roce 2005.
Během let 2008 a 2009 pak vzniklo dvacet sektorových rad a v současnosti jich aktivně pracuje už dvacet devět. A svůj
čas a energii jim dává dohromady téměř 1800 odborníků, a to už je velká síla. Sektorové rady se budou vyvíjet,
doplňovat, slučovat. Je to práce, která nikdy nekončí. Sdružili se v nich zaměstnavatelé a jejich reprezentace, protože
chtějí dělat něco více, než jen pasivně trpět stav, kdy na trhu práce chybí kvalifikované, zejména technické
profese.
AGE MANAGEMENT | 26.9.2012 | Rubrika: Rozhovor - trh práce | Strana: 28 | autor: Hana Kejhová |
