* Už pět let odborníci z různých odvětví pracují na sepsání všech současných profesí či povolání. Postupně tak
tvoří a průběžně aktualizují soubor nazvaný Národní soustava povolání. Vznikly sektorové rady, které se na této práci
podílejí. Co bylo hlavním důvodem jejich vzniku?
V mnoha oborech došlo ke krizi nebo současně i k velkému
technickému pokroku a o odborníky s odpovídajícím vzděláním je nouze. Je tedy důležité zjistit nové potřeby
zaměstnavatelů, sepsat je a v dalších krocích zajistit návaznost vzdělávacích osnov. Hlavní poselství, na které
sektorové rady reagují, lze charakterizovat podle mě poměrně jasně: časy se změnily, celý profesní život si již
nevystačíme s tím, co se naučíme do 19 či 23 let. Zaměstnavatelé se však naštěstí přestávají ptát, kde a jak jsme se to
či ono naučili, ale zajímá je, jestli to, co potřebují, umíme. Za revoluční lze proto považovat zákon o ověřování a
uznávání výsledků dalšího vzdělávání.
* Jak tedy zákon funguje v praxi?
Myšlenka uznávání vědomostí je velmi jednoduchá. Každý z nás se v
průběhu svého života naučí velké množství dovedností jednoduše tím, že určité činnosti vykonává v práci či ve volném
čase, tedy mimo školy. Proč tedy neumožnit, aby lidé měli tyto schopnosti i potvrzeny? Ne ovšem bez důvodu, ale naopak
s docela konkrétním zdůvodněním – aby si tak rozšířili možnosti uplatnění. Dnes je možné získat takové osvědčení už
zhruba u 350 profesí. Desítky dalších se připravují. Otom, že systém již celkem dobře funguje, svědčí téměř 51 tisíc
lidí, kteří takovou zkoušku už úspěšně složili. Získali příslušné osvědčení a mnozí z nich pak díky tomu našli
uplatnění.
* Víme, co práce odborníků přinese zaměstnavatelům. Co však přinese lidem, zaměstnancům?
Prvořadým úkolem sektorových rad je vytvořit dva důležité nástroje, které by měly usnadnit orientaci lidem na
křižovatce. Tedy v situaci, kdy musejí změnit profesi. V Národní soustavě povolání se dozvědí, co od nich budou
zaměstnavatelé u konkrétní profese vyžadovat. Av Národní soustavě kvalifikací zase zjistí, jaká kvalifikace je
momentálně žádaná a jakým způsobem se ověřuje.
* Má práce sektorových rad i nějaký zahraniční přesah?
Z pozitivního ohlasu jsem překvapená i sama. O našich sektorových radách se ví i za hranicemi republiky. Staly se
inspirací pro Slovensko, kde sektorové rady vznikají na obdobném principu jako u nás. Z evropského hlediska stojí za
zmínku skutečnost, že některé české sektorové rady už oslovila Evropská komise a chce je zapojit do činnosti obdobných
evropských orgánů.
* Řekněme, že prvními plody práce těchto odvětvových sdružení jsou sektorové dohody. Můžete je čtenářům
přiblížit?
Jde v podstatě o společenskou dohodu důležitých aktérů, ovlivňujících trh práce. A tato dohoda má
směřovat ke změnám v oblasti personální práce, v její kvalitě i kvantitě, včetně škol. Některé problémy lze řešit ihned
a bez legislativní změny. Tam, kde je úprava zákonů nutná, se změny plánují dlouhodobě. Uzavření dohody záleží na dobré
komunikaci všech zúčastněných, ze které vyplynou návrhy nezbytných opatření.
* Takovýchto gentlemanských dohod bylo zatím uzavřeno sedm. Zaregistrovali jste už nějaké konkrétní výstupy z
jejich činnosti?
Postupně se daří navazovat úzkou spolupráci škol a zaměstnavatelů. Například ve
strojírenství se realizují stipendijní motivační programy pro žáky středních škol a sektorové rady pomáhají při
technickém vybavení škol. Pro pedagogy jsou připraveny odborné stáže, první kroky jsme udělali při propagaci.
* Jak se díváte na budoucnost projektu? Bude možnost dalšího vzdělávání otevřena všem?
Sektorové rady
už potvrdily, že jsou schopny prosazovat to, co zaměstnavatelé požadují. Totiž důraz na praktické dovednosti, pružnou
reakci na ekonomické i technologické změny, posílení role zaměstnavatele při vzdělávání osob. Pokud bude nadále
docházet k dialogu podnikatelů a škol v otázce odborného vzdělávání, pak je velmi pravděpodobné, že absolventi budou
připraveni pro praxi kvalitně a že se budou vzdělávat v těch oborech, o které mají podniky zájem.
Jak rozvíjet lidské zdroje
Sektorové dohody jsou novým nástrojem, který slouží k řešení problémů pracovního trhu. Přínosem je jasné vymezení rolí a závazků zapojených subjektů, stejně jako formulování krátkodobých i dlouhodobých potřeb v dané oblasti. Uplatnění zásad obsažených v sektorových dohodách by mělo pomoci odstraňovat nedostatky v poptávce a nabídce pracovních míst. Školy nebudou vzdělávat odborníky v profesích, o které není zájem, a naopak, podniky si řeknou, jaké vzdělání potřebují u příštích absolventů. Rozhodující role připadá sektorovým radám, které vznikají na odvětvovém principu.