To je snad nejpalčivější problém českého trhu práce, který byl ostatně i jedním z podnětů pro vznik státní zakázky Národní soustava povolání. V průběhu dvou let se do ní zapojilo na dva tisíce odborníků a náklady vyšly na 124 milionů korun. V tomto měsíci zmíněný projekt, respektive jeho druhá etapa, končí. Co přinesla? O výsledcích jsme hovořili s Karlem Machotkou, náměstkem ministra práce a sociálních věci.
* Druhá část projektu Národní soustava povolání končí. Můžete shrnout jeho
smysl?
Základem bylo vytvoření katalogu povolání, který obsahuje systematický soupis jednotlivých
profesí včetně pracovních podmínek a kvalifikačních požadavků na uchazeče. Získali jsme nástroj, který umožňuje, aby
zaměstnavatel našel konkrétního zaměstnance – a na straně druhé aby občan našel práci, která pro něj bude
perspektivní.
* Zaměstnavatelé se sdružili do sektorových rad podle jednotlivých oborů. Jaké zkušenosti máte z
činnosti těchto rad?
Mezitím vzniklo devětadvacet takových oborových seskupení. Sedm z nich už
uzavřelo dohodu, v rámci které se jednotliví členové zavazují k dohodnutým činnostem. Většina sektorových dohod se
soustřeďuje na navázání úzké spolupráce škol a zaměstnavatelů tak, aby firmy měly dostatek kvalitních uchazečů o práci.
To je základ, na kterém se dá stavět. Budeme-li ji udržovat a rozvíjet, užitek budou mít všichni.
* Zmíněný projekt končí. Jak bude zajištěna jeho návaznost?
Podíváme-li se do
budoucna, musím říci, že ukončení státní zakázky rozhodně neznamená konec toho, co se povedlo vytvořit. Je to spíš
začátek, protože teď bychom měli celý systém využívat. A to v činnosti úřadů práce, pracovních agentur i
zaměstnavatelů. Budoucnost vidím v průběžném mapování trhu práce, v dokončení popisu jednotlivých pracovních míst a v
propojení se vzdělávacím systémem.
* Některé úřady práce už se sektorovými radami spolupracují. S jakými ohlasy?
V
rekvalifikacích už spolupráce trvá více jak rok. Ročně prochází kurzy asi padesát tisíc uchazečů o zaměstnání a je
velmi důležité správně volit obor, v němž chybějí lidé, a zároveň nenabízet rekvalifikace uchazečům, kteří nemají
vhodné předpoklady. V tom nám velmi pomáhá katalog prací a jeho začlenění do Národní soustavy kvalifikací. Mám na mysli
především vznik profesních kvalifikací. Ty usnadňují situaci lidem, kterým chybí splnění třeba už jen jednoho kritéria,
aby získal kvalifikaci úplnou.
* Takže oba systémy jsou určeny nejen zaměstnavatelům, ale mohou pomoci i uchazečům o
zaměstnání?
Přesně tak. Rekvalifikační kurz si může zájemce sám vybrat a po schválení úřadem
práce absolvovat. I pro občany je to tedy důležitá pomůcka, aby se na trhu orientovali a uvědomili si, které podmínky
splňují a které zatím ne.
* V uplynulých dvou letech stát existenci sektorových rad finančně podporoval. Jaký je výhled do
budoucna?
Do celého systému jsme investovali nemalé peníze. Aby se tato investice zúročila,
připravujeme navazující projekt. Jeho rozsah však už bude menší. Proto chceme, aby se sektorové rady staly součástí
úřadů práce. Jejich ředitelé mají poradní sbory, kde jsou zastoupeni zaměstnavatelé i místní samospráva. Sektorové rady
by se měly stát součástí tohoto systému, čímž by jejich existence měla být zajištěna i nadále.
Jak odlišit oba projekty
Národní soustava povolání je efektivní systém, který pomáhá mapovat pracovní trh. Slouží pro podnikovou praxi,
při poradenských službách a odborném vzdělávání. Jeho podstatou jsou sektorové rady, vytvořené zaměstnavateli podle
jednotlivých odvětví.
Národní soustava kvalifikací pak popisuje, co je potřeba umět pro výkon těchto
povolání (úplná profesní kvalifikace) anebo jejich části, tedy dílčí pracovní činnosti. Tento systém je garantovaný
státem.
Sektorových rad je nyní 29. Spolu se střešní expertní skupinou pokrývají 99 procent trhu práce.
V celé síti pracuje asi 2000 odborníků. Kromě sektorových rad v ní působí i 230 pracovních skupin.
15.10.2012 Českobudějovický deník Strana 57 Příloha - Moje peníze - Moje práce VERONIKA NOVÁČKOVÁ
