Předchozí pokusy byly v praxi nepoužitelné

Praha 10. října (Právo)   PŘEDSEDA KOORDINAČNÍ RADY BOHUMIL MUŽÍK O NÁRODNÍ SOUSTAVĚ POVOLÁNÍ ŘÍKÁ:

* * Národní soustava povolání jako veřejná zakázka končí. Co přinesla a především – naplnila očekávání?
Přinesla především vytvoření mozaiky prvků, které dohromady tvoří katalog prací a popis činností zpracovaných samotnými zaměstnavateli, což byl účel, protože všechny předchozí pokusy vytvořit něco podobného skončily v šuplíku a byly v praxi nepoužitelné. Národní soustavu povolání považujeme za komunikační nástroj všech účastníků na trhu práce, to znamená, chceme, aby z ní čerpali jak zaměstnavatelé, tak Úřad práce, agentury práce, na něž jsou některé činnosti zákonem o zaměstnanosti delegovány, ale zejména občané, kteří chtějí přizpůsobit svou kvalifikaci současným požadavkům kladeným na výkon jednotlivých profesí.

* * Při vytváření Národní soustavy povolání jste zároveň dělali jakousi inventuru toho, jak kdysi definované profese odpovídají současným potřebám. K čemu jste dospěli?
Hlavní rozdíl tkví v tom, že předchozí katalogy prací, především tzv. integrovaný systém typových pozic, který byl rovněž financován ministerstvem práce a sociálních věcí, vycházely z poznatků jednotlivců. Vlastní popisy činností vytvářeli jednotliví experti. My jsme šli náročnější cestou, ale dle našeho názoru je tento způsob tvorby Národní soustavy povolání základem k praktickému využití, protože se na něm výrazně podíleli zástupci zaměstnavatelů a u popisu jednotlivých pracovních pozic došlo ke konsenzu, to znamená k dohodě o jejich všeobecné uplatnitelnosti. To je hlavní důvod, proč má tento systém šanci sehrát roli základního komunikačního nástroje mezi všemi účastníky na trhu práce.

* * Veřejná zakázka končí, ale život jde dál. Kdo bude nyní pečovat o registr povolání a jak je zajištěna jeho inovace?
O registr povolání budeme samozřejmě pečovat dál už z toho titulu, že jsme jako konsorcium Svazu průmyslu a dopravy ČR, Hospodářské komory ČR a společnosti TREXIMA zároveň řešiteli veřejné zakázky Národní soustava kvalifikací a k tomu, abychom správně nastavili kvalifikační a hodnoticí standardy, potřebujeme popisy činností z Národní soustavy povolání. To je naše představa, rozhodnout však musí samozřejmě zadavatel, tedy Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Fond dalšího vzdělávání, což je příspěvková organizace přímo řízená ministerstvem práce a sociálních věcí mající na starosti projektové záležitosti Evropského sociálního fondu, je připraven pokračovat v Národní soustavě povolání projektem NSP III, v jehož rámci by se měla Národní soustava povolání dopracovat. To znamená, že téměř 3000 pozic, které dnes NSP obsahuje, by se mělo rozšířit zhruba o další tisícovku a celý tento systém bude implementován do běžné praxe Úřadu práce a agentur práce, pro něž byl vlastně vytvořen.

* * Jak už jste zmínil, na registr povolání úzce navazuje Národní soustava kvalifikací, která se dále dopracovává. Bude mít na konci každé povolání svou definici kvalifikací?
Nemusí tomu tak být vždy. Profesní kvalifikace vytváříme v Národní soustavě kvalifikací, která je základním kamenem fungování zákona č. 179/2006 Sb., o uznávání a ověřování výsledků dalšího vzdělávání. Tento zákon nám umožňuje vytvořit rovnocennou cestu k dosažení uznatelné kvalifikace v rámci České republiky. Dosud byly uznávány pouze certifikáty z počátečního školského vzdělávání ve formě diplomů, maturitních vysvědčení, učňovských listů, atd. Zákon č. 179/2006 Sb. umožňuje, aby člověk nabyl kvalifikace samostudiem, praxí a dalšími způsoby a následně se dal přezkoušet u takzvané Autorizované osoby a tím získal obecně uznatelné a celostátně platné osvědčení o nabyté kvalifikaci. Tentýž proces probíhá i v ostatních zemích Evropské unie. Byl vytvořen jednotný evropský kvalifikační rámec, který říká, že tyto kvalifikace musí být rozřazeny do osmi kvalifikačních stupnic a po vytvoření národních soustav dojde k jejich harmonizaci do evropské soustavy. Nositel takového certifikátu pak bude moci najít pracovní uplatnění v celém evropském prostoru.

* * Na dnešní konferenci několikrát zaznělo, že s Národní soustavou kvalifikací by měly pracovat především školy, jež mnohdy učí teorii, která už nenachází na trhu práce uplatnění. Jaký je váš názor?
Národní sousta va kvalifikací představuje jednoznačné zadání pro další vzdělávání dospělých. Třeba i v doplnění znalostí, které si absolventi přinášejí ze škol. Pokud žák vystuduje něco, o co není na trhu práce zájem, náš systém mu umožní doplnit si nebo změnit kvalifikaci na takovou, která je na trhu práce požadována. Takových absolventů neustále přibývá, ale doufám, že už to nebude dlouho trvat a že státní správa vyslyší naše požadavky a nastaví právně ekonomické prostředí tak, aby podporovalo spolupráci škol a podniků a aby se zvýšil kredit technických oborů. Zároveň chápeme, že změny v organizaci školství jsou během na dlouhou trať. I pokud se nám podaří nastavit podmínky žádoucím způsobem, první absolventi vyjdou z inovovaného systému v horizontu pěti až sedmi let, v závislosti na typu školy.

* * Jak Národní soustava povolání, tak Národní soustava kvalifikací jsou při vší úctě pouze nástroje. Jak s nimi pracovat, aby se odstranily disproporce na trhu práce?
K tomu dávají návod uzavírané sektorové dohody, jejichž aktéry jsou zaměstnavatelé, školy, krajské samosprávy, Úřad práce ČR a další. Národní soustavy povolání a kvalifikací jsou o kvantitě, snaží se zvýšit počty uchazečů. Sektorová dohoda je však především o kvalitě, protože zaměstnavatelé vstupují do toho procesu jako partneři vzdělávacích institucí, slibují uplatnění na trhu práce a snaží se centralizovat výuku u nízkokapacitních oborů do určitých tradičních center, která mají zkušenosti s jejich výukou. Na základě sektorových dohod budou zaměstnavatelé provádět ve svých regionech náborové akce mezi žáky šestých a sedmých tříd i jejich rodiči, aby tito mladí lidé vstoupili do žádoucích oborů. A k tomu jim pochopitelně slíbí případnou finanční podporu či stipendia. Podílejí se na tom i orgány státní správy, samosprávy, školský odbor kraje a sektorovou dohodu pak potvrzují svým podpisem všichni tito partneři, kteří mají do věci co mluvit.

* * Změnit letité deformace na trhu práce je běh na dlouhou trať. Nicméně přineslo úsilí sektorových rad od jejich počátku v roce 2005 už nějaké konkrétní výsledky?
Rozhodně ano. Rýsuje se zcela jasný vztah Národní soustavy kvalifikací a rekvalifikačního procesu. Ve vyhlášce č. 176/2009 o akreditaci rekvalifikačních programů se říká, že pokud existují v Národní soustavě kvalifikací určité konkrétní kvalifikace, pak rekvalifikace probíhající na Úřadě práce nemohou probíhat podle jiného scénáře, než jaký je popsán v těchto kvalifikačních standardech, a musí být ukončeny zkouškou u Autorizované osoby, po jejímž úspěšném složení dostane adept všeobecně platné osvědčení, že ovládá příslušné kompetence. Co se týče školské soustavy, jsou praktické prvky Národní soustavy kvalifikací využívány při tvorbě školních vzdělávacích programů. Každá škola má po dohodě se zaměstnavateli možnost upravit rámcové vzdělávací programy v rozsahu zhruba dvaceti procent podle požadavků příslušných firem v regionu. Zaměstnavatelé tak mohou ovlivnit vzdělávací osnovy a v praxi k tomu dochází. Doufáme, že ministerstvo školství využije těchto podnětů v první vlně revize rámcových vzdělávacích programů, k níž by mělo dojít příští rok. Samozřejmě se to dostává i do podnikové praxe. Národní soustava povolání určitě pomůže malým a středním firmám k vytvoření jejich vlastního katalogu prací, mohou ji využít i při popisu požadavků na obsazení pracovního místa, to znamená v inzerci, při vyplňování elektronického dotazníku pro Úřad práce a agentury práce i při řešení adaptačního procesu pro zapracování nových zaměstnanců. Za vítězství bychom považovali, kdyby se Národní soustavy povolání a kvalifikací dostaly i do mzdových soustav a předpisů příslušných firem, protože v současnosti je celý systém odměňování postaven na vzdělání dosaženém v počátečním vzdělávání. Musíme proto přesvědčit zaměstnavatele, že tato druhá cesta je stejně kvalitní a že je třeba začít zvažovat, jestli na volnou pozici přijmout člověka vyučeného před deseti lety, anebo takového, který má čerstvé osvědčení od Autorizované osoby, a tím pádem byly u něho ověřeny aktuální znalosti v daném oboru.