V nových poměrech bylo také jasné, že žáci už nebudou v převážné většině nastupovat do učebních oborů a že to ani nebude potřeba, protože by pak nenašli uplatnění. Naopak rostla poptávka po maturitním a vysokoškolském vzdělání. Také bylo zřetelné, že se musí snížit množství oborů, aby absolventi nebyli tak úzce zaměřeni jako dříve.
Co s nabytou svobodou
Demokratizace ve školách se týkala toho, co se má učit, i metod, kterými se vyučuje. Různily se představy, co větší
svoboda ve školách znamená a jak se má projevovat. Většinou se lidé shodnou na tom, že už se žáci nemají učit spoustu
jednotlivostí nazpaměť, ale spíš by se měli naučit logické celky, přemýšlet a řešit problémy. A samozřejmě by neměli
dostávat ideologicky zkreslené informace. Když však někteří učitelé začali ve školách používat zajímavější metody, při
nichž byli žáci aktivnější a mohli sami nacházet řešení, zdaleka ne všem jejich kolegům a kolegyním se to líbilo. Nové
metody samozřejmě neznamenaly, že by žáci neměli mít žádné znalosti, přesto byly právě z tohoto hlediska dost často
kritizovány. Aby změny ve školství dostaly všeobecný charakter, přišlo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy s
kurikulární reformou. Její podstatou je, že už školy nemusejí dodržovat centrálně platné osnovy, ale připravují si své
vlastní vzdělávací programy. Stát ovšem určuje, jak by měl být připraven absolvent toho kterého oboru v tzv. rámcových
vzdělávacích programech. Nepřikazuje už ale, co se má v kterou dobu učit jako to bylo dřív a školám zbývá mnohem víc
prostoru, aby se rozhodly, jak chtějí pracovat. Prosazování změn přesto nepostupovalo snadno a mnozí pedagogové k nim
přistupovali s nedůvěrou. Není ani divu, nikde se přece neučili, jak se má psát vzdělávací program. Ukázalo se, že se
učitelé potřebují v této oblasti vzdělávat a také je nutné, aby získali zkušenosti jak vlastní, tak z jiných škol.
Právě to se podařilo uskutečnit díky zvýšenému přílivu peněz z evropských strukturálních fondů od roku 2005.
Evropské projekty
Pro odborné školy byl velmi významný systémový projekt Pilot S, který měl na starosti Národní ústav odborného
vzdělávání a při němž si 30 vybraných škol vyzkoušelo reformu na vlastní kůži. Na něj navázal projekt Koordinátor S1,
který nabídl vedoucím pracovníkům škol a jejich koordinátorům školení a využil přitom zkušeností pilotních škol. Také
další národní projekt Kurikulum S navazuje na tyto zkušenosti. V jeho rámci vznikla regionální konzultační centra,
která zahájila činnost v říjnu 2009. Školy se na ně mohou obracet, když potřebují poradit s konkrétními problémy, na
něž narážejí při vytváření školních vzdělávacích programů nebo při výuce podle nich. Při reformě má velký význam, když
si školy mohou navzájem vyměňovat dobré i špatné zkušenosti, návody jak čeho dosáhnout i učební materiály. K tomu
slouží například metodický portál rvp.cz, který vznikl v rámci projektu Metodika II, velkou příležitost k tomu dává i
projekt Cesta ke kvalitě, který pomáhá při vlastním hodnocení školy.
Nová závěrečná zkouška
Jestliže školy dostávají větší volnost v tom, co a jak učit, vzrůstá potřeba zjišťovat hodnověrně, co se žáci vlastně
naučili. Proto se připravuje nová závěrečná zkouška pro učně, která má zajistit (podobně jako státní maturita)
srovnatelnost výsledků na různých školách. Nové pojetí zkoušek povede ke zkvalitnění výuky a zvýší prestiž vyučených
absolventů. I když se na něm začalo pracovat už před šesti lety, teprve s příspěvkem evropských peněz se podařilo
urychlit přípravu a prakticky vyzkoušet fungování nových zkoušek na školách. Přitom je velmi důležité, že standardizace
závěrečných zkoušek probíhá z iniciativy samotných škol a zaměstnavatelů. Ti se přímo podílejí na vzniku jednotných
zadání pro jednotlivé obory a zkoušky jsou proto opravdu zaměřeny na reálnou praxi v oboru a vyžadují od žáků i
schopnost samostatně řešit problémy. Od tohoto školního roku už mají všechny školy s učebními obory možnost použít
jednotné zadání pro své závěrečné zkoušky a do roku 2012 by díky tomuto projektu měly být zavedeny standardizované
závěrečné zkoušky celoplošně.
Správně si vybrat
Spokojenost s nabytým vzděláním nezáleží jen na jeho úrovni, ale také na tom, jestli si žák vybral pro sebe vhodný obor
nebo typ školy, a na tom, jaké uplatnění může po absolvování získat. Jde o to, aby studium bylo přiměřené jeho
schopnostem, ale zároveň aby odpovídalo i jeho zájmům. Každoročně tuto otázku řeší tisíce dětí, které končí základní
školu a v poměrně nízkém věku si musí vybrat, kam chtějí dál směřovat. Ne vždycky se tato první volba podaří. Ať už
proto, že žák postupem času změní své zájmy, nevyhovuje mu obor vybraný rodiči, škola nenaplňuje jeho představy nebo se
také někdy ukáže, že na ni nestačí. Předejít těmto situacím mu má pomoci jak rada rodičů, tak výchovných poradců na
školách. Může se také obrátit na pedagogicko-psychologické poradny nebo na centrum kariérového poradenství
NÚOV. Zároveň je velmi důležité, aby školy, žáci i jejich rodiny měli dostatek informací, které jim umožní dobře
se rozhodnout. Velmi dobře jim může posloužit informační systém na adrese www.infoabsolvent. cz, který vznikl v rámci
projektu VIP Kariéra. Oproti jiným zdrojům informací tu zájemce najde opravdu komplexní informace o školách a jejich
vzdělávací nabídce, údaje o jednotlivých oborech, přijímacím řízení a dnech otevřených dveří. Jsou tu ale také
informace o tom, zda absolventi pracují ve svém oboru, do jaké míry jsou postiženi nezaměstnaností, či jaký plat mají v
tom kterém oboru očekávat. Žáci posledních ročníků základních škol mohou využít průvodce volbou povolání, který nabízí
filmové scény z různých pracovních prostředí a činností, středoškoláci zde najdou rady, když mají problémy se studiem a
hrozí jim vyloučení ze školy.
Ve školách je rušno
Nároky, které jsou v posledních letech kladeny na české školy, jsou opravdu veliké. V odborném vzdělávání je situace o
to složitější, že by absolventi měli být připraveni na uplatnění v praxi i na další studium. Dávno už totiž minula
doba, kdy absolventi středních odborných škol s maturitou nastupovali rovnou do práce. Skutečnost je taková, že se tři
čtvrtiny z nich hlásí na vysokou nebo vyšší odbornou školu a více než 55 % absolventů se na ni opravdu dostane.
Občas zaznívá kritika, že peníze ze strukturálních fondů Evropské unie nejsou čerpány efektivně. Ovšem fakt, že pomáhají k celkové reformě ve školství a k dalším potřebným změnám v odborném vzdělávání, je nepopiratelný.
Projekty MŠMT spolufinancované z Evropského sociálního fondu a ze státního rozpočtu ČR, na nichž se podílí Národní ústav odborného vzdělávání:
• Kurikulum S
• Nová závěrečná zkouška
• Cesta ke kvalitě
• Koordinátor S1
• Metodika II
• VIP Kariéra (2005-2008)
Najednou přestalo platit, že člověk může vystačit s tím, co se v mládí naučil ve škole.
