Referenční popis češtiny pro úrovně A1 a A2 mohou využít jako pomocný materiál i učitelé, kteří migranty připravují na zkoušku pro trvalý pobyt v ČR.
Referenční popis češtiny pro účely zkoušky z cizího jazyka pro
trvalý pobyt v ČR - úrovně A1, A2
(Jitka Cvejnová a kol. Praha: NÚV, 2016. 310 stran)
Referenční popis pro migranty je materiál, který konkretizuje deskriptivní výroky a jazykové prostředky češtiny pro referenční úrovně A1 a A2, obecně určené Společným evropským referenčním rámcem (SERR), tak, aby mohly sloužit jako základní rámec pro tvorbu zkoušek pro migranty a zároveň jako pomocný materiál pro učitele, kteří migranty připravují. Jeho hlavním cílem je vymezit konkrétní jazykový obsah zkoušek z češtiny pro migranty, aby bylo možné zajistit opakovatelnost a reprodukovatelnost jejich výsledků a zároveň přizpůsobit tyto zkoušky jazykovým potřebám migrantů.
Jazykový obsah, který je třeba v těchto zkouškách prověřovat, není čeština jako cizí jazyk, nýbrž čeština jako druhý jazyk. Pojem cizí jazyk jako druhý jazyk byl postupně zaváděn u velkých jazyků po druhé světové válce, poprvé se vyskytl v materiálech UNESCO. Dnes se u většiny velkých evropských jazyků rozlišuje mezi cizím jazykem a druhým jazykem. V naší práci chápeme češtinu jako druhý jazyk ve smyslu, který je uveden ve slovníku pro aplikovanou lingvistiku RICHARDS, J. C., SCHMIDT, R. (2002): Longman Dictionary of Language Teaching and Applied Linguistics, 3rd edition, London, Longman, tedy jako jazyk, jehož znalost je pro mluvčího nezbytně nutná v každodenním životě. Pokud znalost jazyka není v každodenním životě nezbytně nutná, pak je třeba mluvit o cizím jazyku. Vycházíme z faktu, že migrant, který se hodlá trvale usadit na území nějakého státu, nezbytně potřebuje znalost úředního jazyka tohoto státu v rámci svých každodenních činností. Navíc Česká republika v současné době podmiňuje udělení trvalého pobytu a občanství určitou úrovní znalosti svého úředního jazyka. To vše vede k tomu, že znalost češtiny u migrantů má jinou kvalitativní hodnotu než u ostatních uživatelů češtiny.
Předkládaný materiál se tedy vztahuje na češtinu jako druhý jazyk na rozdíl od předcházejících popisů. V této souvislosti je třeba uvést, že označení čeština jako druhý jazyk začalo mít smysl v případě češtiny až po roce 2000, kdy se na území České republiky začali migranti trvaleji usazovat. Je tedy zřejmé, že první popisy referenčních úrovní nemohly tento aspekt brát v potaz.
Součástí publikace je samostatná příloha s názvem Soupis lexikálních jednotek úrovně A1, A2, která abecedně shrnuje veškeré příslušné lexikální jednotky přiřazené k úrovním A1 nebo A2.