„V Modré škole na inkluzi věříme. Máme ji rádi. Aktivuje nás a spojuje to, jak složité je inkluzi budovat. Být ve střehu, nepolevit snazším, jednodušším možnostem řešení interakcí nebo předsudkům. V průběhu deseti let jsme se přesvědčili, že odborníky na vzdělávání jsou pedagogové, děti a rodiče. Bez radostného propojení těchto tří cílových skupin není inkluze efektivní. Vzájemná důvěra, společné zážitky, společné definování cílů a společná snaha,“ popisuje paní ředitelka Renzová svůj recept na fungující inkluzivní školu.
„Každý je jedinečný. Každý z nás máme svou individualitu - děti i dospělí. Každý z nás potřebuje podporu, dobré podmínky k práci, specifické metody, ocenění, schopnost učit se pracovat s chybou, překonávat překážky, dokončovat práci, radovat se z úspěchu, nepodléhat nezdaru. Neptáme se, komu to zajišťovat, koho to učit a koho ne. Snažíme se to zajistit každému. A každý to potřebuje trochu jinak. To je obsah pedagogické práce,“ dodává ředitelka školy, oceněné v roce 2009 certifikátem Férová škola, který za úspěchy v integraci a inkluzi znevýhodněných dětí školám uděluje Liga lidských práv.
„Patřím mezi propagátory rozlišení integrace a inkluze. Integrace je podle mě samozřejmostí v sociálně vyspělé společnosti. O tom snad nikdo nepochybuje. Inkluzi vnímám jako nadstavbu integrace. Atmosféra, způsob soužití, vzájemné obohacování, přijímání odlišností. Nejvyšší patro sociálních interakcí. Inkluze je pokus o vytvoření příjemného místa k žití. Bez posuzování, soupeření, nadřazení, předbíhání, vychloubání a závisti,“ vysvětluje Radka Renzová svůj postoj k inkluzi.
Proč považujete společné vzdělávání za důležité?
Díky inkluzi se děti, a to lépe než dospělí, naučí být samy se sebou. Hledat k sobě cestu bez srovnávání s ostatními. Přijmout se. Budovat osobní rovnováhu v kontextu zvláštností svých i ostatních lidí. A pak může dokonce vyrůst odvaha a odhodlání pomáhat ostatním. Pojďme se o to pokoušet společné s dětmi. A děti by s tím měly začít co nejdříve.
Co společné vzdělávání přináší dětem se znevýhodněním a co jejich spolužákům?
Když dokážeme i složitě a bolestivě přijmout odlišnosti ostatních, odměníme se přijetím sebe samých bez výhrad. Budeme k sobě milosrdní. Jsem přesvědčená, že takhle to funguje. A zdaleka v tom ve škole neprovázíme jen děti. Mnohem hůř to jde dospělým. Je potřeba každodenní intenzivní výcvik v inkluzi.
Jak to funguje u vás ve škole v praxi?
To je těžké stručně popisovat. Rádi zveme návštěvy do školy. Jsme na to zvyklí. Pokud mají odvahu, mohou se i zapojit. Přijďte se také podívat!
S naším pedagogickým týmem jsme díky evropským projektům absolvovali stáže ve finských a holandských školách. Navštívili jsme také školy v Anglii. Všude nám připadalo, že důraz na individualitu, spolupráci, partnerství a respekt je zde přirozenou věcí. Bylo by skvělé, kdyby se učitelé mohli pravidelně inspirovat v zahraničí.
Jak žáka se znevýhodněním přijímají jeho spolužáci?
V inkluzivním prostředí? Nevšimnou si toho. Nevšimne si toho ani návštěva ve třídě.
Jaký je přístup rodičů spolužáků?
Rodiče, kteří s inkluzivním prostředím nesouhlasí, nerozumí mu nebo nechtějí být jeho součástí, by měli pro svoje dítě hledat jinou školu. Školu, kde se budou cítit dobře. Inkluzivní prostředí vytváří na zúčastněné osobnostní nároky.
Je třeba dítě se znevýhodněním na společné vzdělávání nějak předem připravovat?
My pracujeme s dětmi už tak od dvou, tří let. To je výhoda. Ale přicházejí k nám i děti ve vyšších ročnících, které přestupují z jiných škol. Trvá to obvykle tak tři až šest měsíců, než se dítě a rodiče cítí v novém prostředí jistě a komfortně.
V čem Vás osobně zkušenost se společným vzděláváním obohatila nebo naopak o co vás připravila?
Inkluze mé práci dodává smysl. A nabízí příležitosti. Díky našim zkušenostem jsme dokázali uspět s velkým projektem, který s inkluzí pomáhá i dalším pěti velkým školám ve Svitavách. Na tři roky jsme je vybavili psychology, speciálními pedagogy, asistenty, supervizemi, školeními, pomůckami. Nabízíme také akce s rodiči a etnické workshopy. Propagujeme inkluzi také formou reportáží a pravidelných čtvrtletníků, které distribuujeme do všech rodin ve Svitavách.
Společné vzdělávání je přirozená věc (Radoslava
Renzová)
