„Integrace naší dcery pro nás nebyla snadnou volbou. Byla to cesta do neznáma. Vyžadovala hodně spolupráce také z naší strany a nebylo jasné, jak to vše dopadne,“ říká Olga Pišlová, matka čtyřiadvacetileté Věry, která se narodila s nepříliš obvyklou chromozomální anomálií - Williamsovým syndromem. „Výsledkem je šťastná a spokojená slečna, která nemá problém se dál začlenit do života a některá přátelství, která navázala během školní docházky, jí vydržela až do současné doby,“ popisuje hlavní přínos společného vzdělávání pro svou dceru její maminka.
„Když se Věra narodila, otočil se nám život vzhůru nohama. Najednou bylo vše jinak a nebylo jasné, kam bude její život směřovat a zda v něm obstojí a my s ní,“ vzpomíná maminka Olga. „Věra se narodila v roce 1993 v Praze s vrozenou genetickou vadou Williamsův syndrom. Tato diagnóza byla v té době téměř neznámá a integrace postiženého dítěte v plenkách,“ dodává paní Pišlová.
„Jelikož Věrka začala chodit až v pěti letech, byl s mateřskými školkami velký problém,“ popisuje paní Pišlová, jak obtížné bylo před lety pro dceru najít místo v běžné školce. Poté, co neúspěšně oslovili řadu školek, měli Pišlovi nakonec přeci jen štěstí. Našli školku, do které se dcera výborně začlenila a byla v ní moc spokojená. „Jediná námi oslovená školka, která se nebála práce s postiženým dítětem, byla školka waldorfského typu na Praze 6, kde se všichni v čele s paní ředitelkou zhostili úkolu úžasně. Věrka se zařadila do kolektivu, děti jí měly rády, pomáhaly jí, byla tam moc šťastná a dělala velké pokroky,“ vypráví Věrčina maminka.
V úspěšně zahájeném společném vzdělávání se rodina rozhodla pokračovat i na základní škole, do níž Věra nastoupila v roce 2000. „Ze základních škol nám nakonec vyšla vstříc spádová základní škola T. G. Masaryka v Praze 6 - Ruzyni, kde Věrka navštěvovala nejprve mikrotřídu, ve které bylo jen devět dětí. Od třetí třídy pak tuto třídu připojili k běžné třídě s dalšími dvaceti žáky, v níž se Věrka vzdělávala na základě individuálního vzdělávacího plánu podle svých možností a s pomocí asistenta.“
Přestože začátky nebyly vůbec jednoduché, protože chyběly finance i pevná pravidla, díky vstřícnosti ředitelky školy a celého pedagogického sboru, trpělivosti asistentky pedagoga a spolupráci ze strany SPC i rodičů, se vždy našla cesta, jak problémy řešit a Věra na škole nakonec úspěšně absolvovala celou devítiletou školní docházku. „V některých předmětech pracovala společně se třídou, v jiných jen s asistentkou. Jezdila také na školy v přírodě a účastnila se mimoškolních akcí a kroužků. Naučila se od zdravých spolužáků spoustu věcí, plně se zapojila do kolektivu. V tom jí pomohla její milá společenská povaha,“ vzpomíná maminka Olga, která je ráda, že pro dceru zvolili právě cestu inkluze a umožnili jí tak jednodušší začlenění do většinové společnosti.
„Děkuji všem, kteří nás podpořili, zejména ředitelkám školy i školky, všem pedagogům i skvělé asistentce Rendě,“ uzavírá Olga Pišlová.
