Zpravodaj 1/2002
Editorial
První číslo Zpravodaje se zaměřuje na problematiku celoživotního vzdělávání. Proč se v současné době věnuje tolik pozornosti právě celoživotnímu vzdělávání? Vždyť v obecné rovině je neustálé vzdělávání či učení průvodním jevem lidské existence. V konkrétnější podobě v minulosti bylo a dosud je pokračující sebevzdělávání nezbytným předpokladem pro výkon některých povolání (vědci, učitelé, lékaři ...) a výhodou pro pracovníky v jakýchkoliv profesích. Dá se říci, že lidé v minulých stoletích měli na sebevzdělávání více času, protože jim ho neubíraly různé technické vymoženosti, například informační a komunikační technologie. Učili se z knih, ze zkušeností vlastních i sdílených, cestováním apod.Celoživotní vzdělávání v dnešním pojetí jednak klade důraz na aktivní „učení se“ na rozdíl od někdy pasivnějšího „vyučování“, jednak má zapojovat veškerou populaci včetně těch, kteří o ně zatím neprojevují zájem. Má se stát lékem na různé neduhy společnosti. Očekává se, že zmírní sociální vylučování, sníží nezaměstnanost, zvýší zaměstnatelnost starších pracovníků, pomůže reintegrovat do trhu práce lidi, kteří ho (nedobrovolně) opustili, napraví škody způsobené předčasným odchodem z počátečního vzdělávání a v celkovém důsledku zvýší konkurenceschopnost společnosti jako celku.Toto vnímání úlohy celoživotního vzdělávání se projevuje silně zejména v Evropě, jak vyplývá mimo jiné z materiálů publikovaných v Evropské unii. Evropská populace stárne a „lidských zdrojů“ k rozvíjení ubývá, proto je třeba lépe využívat těch, které jsou k dispozici. Oproti zbytku světa má Evropa určitou výhodu ve svých vzdělávacích systémech, které mají dlouhou tradici a již po mnoho let uzákoněnou povinnou školní docházku. To samo o sobě vede k tomu, že celoživotní vzdělávání považuje značná část populace za samozřejmost. Převážná většina opatření zaváděných v rámci koncepce celoživotního vzdělávání se proto zaměřuje na tzv. znevýhodněné skupiny. Pro lidi, kteří nebyli příliš úspěšní v základním vzdělávání a mají odpor k formálnímu vzdělávání, se připravují programy, v nichž získávají znalosti a dovednosti na základě praktické činnosti. V některých evropských zemích se však uplatňují i kurzy čtení, psaní a počítání pro dospělé, kteří si tyto nejzákladnější dovednosti neosvojili v dětství.Velkou část celoživotního vzdělávání tvoří zvládání informačních a komunikačních technologií. Vzhledem k prudkému vývoji v této oblasti je stále čemu se učit. Naštěstí k tomu pomáhají samy tyto technologie, např. prostřednictvím e-Learningu. AK
