Zpravodaj 10/2001
Editorial
Shrnout výsledky výzkumů prováděných v různých zemích do jednoho uspořádaného celku je práce velmi obtížná. Situace je navíc komplikována terminologickými otázkami a nevyhnutelným zkreslením, ke kterému dochází i při nejpečlivěji provedených překladech. (V této souvislosti je třeba vyzdvihnout způsob, jakým s informacemi z jednotlivých zemí pracuje EURYDICE. Všechny názvy vzdělávacích institucí, vysvědčení a podobně ponechává v původním jazyce – viz článek o polském školství.) Pokud se podaří v oblasti odborného vzdělávání a přípravy identifikovat některé společné trendy, zjistí se často, že se neprojevují ve všech zemích stejným způsobem. Navíc některé, na první pohled logické a odůvodněné předpoklady, neplatí všude. Například tvrzení, že čím vyšší je dosažené vzdělání, tím méně je člověk ohrožen nezaměstnaností, není v zemích jižní Evropy zcela pravdivé. Již dlouho se předpovídá, že o pracovníky s nízkou kvalifikací nebudou mít zaměstnavatelé zájem, situace však zdaleka není tak jednoznačná, jak se můžete dočíst v článku na desáté straně Zpravodaje. Tam se pojednává také o tom, že k předpovídanému zániku přípravy na základě učební smlouvy nedošlo, naopak se tento typ přípravy úspěšně uplatňuje i v terciárním vzdělávání.Do značné míry lze předvídat vývoj trhu práce, požadavky na vytvoření nových povolání a vymizení jiných, která v průběhu vývoje ztratila své opodstatnění. Z těchto předpokladů pak lze formulovat závěry, které mohou být využity při profesním poradenství. Problémem, se kterým se v současné době potýkají téměř všechny evropské země, je však skutečnost, že mladí lidé a jejich rodiče se při výběru studia a povolání velmi málo řídí prognózami trhu práce. Zájem o humanitní obory stoupá stejným tempem, jakým klesá zájem o obory technické, navzdory dobrému uplatnění, které se absolventům techniky téměř všude nabízí. V Německu se tento trend projevuje již na středoškolské úrovni, kde se na všeobecně vzdělávacích školách věnuje mnohem větší pozornost humanitním předmětům než matematice a přírodním vědám. Navíc se již začíná projevovat nedostatek kvalitních učitelů matematiky a příbuzných předmětů.Těžko říci, odkud se vzala přezíravost „humanistů“ k „technikům“. Lidé se většinou stydí za své neznalosti v literatuře, dějinách nebo výtvarném umění, ale rádi se pochlubí, že už neumí sestavit rovnici ani o jedné, natož o dvou neznámých, že chemické vzorce jsou pro ně španělská vesnice a ve fyzice naposledy chápali, když se mluvilo o nakloněné rovině.Zapomínají přitom, že součástí „všeobecného“ vzdělání bude stále větší měrou vzdělání odborné, protože svět kolem nás se v důsledku technického pokroku stává stále složitější a nechceme-li v něm fungovat jako „cvičené opice“, je třeba pro to něco udělat. Naštěstí je tu celoživotní vzdělávání. AK
