Editorial
Toto číslo Zpravodaje přináší poslední část článku o vzdělávání dospělých v zemích OECD. Článek pokračuje ve výčtu nedostatků, které se ve vzdělávání dospělých projevují. Je to hlavně špatná informovanost o příležitostech k učení a také o tom, jaký prospěch budou účastníci vzdělávání ze své angažovanosti mít (kromě vlastního uspokojení). Problémy jsou také se zajišťováním kvality poskytovaného vzdělávání, zvláště mimo školskou soustavu. Závěrem jsou uváděny zásady, na kterých by se měla zakládat promyšlená politika vzdělávání dospělých.
Další článek se zabývá vlivem, jaký mají informační a komunikační technologie na vzdělávání. Autorka je z Austrálie, kde vzhledem k velkým vzdálenostem hraje elektronická komunikace pravděpodobně větší roli, přesto však jsou její zkušenosti a postřehy velmi podobné tomu, co se děje v evropských zemích. S pomocí technologií se dá dosáhnout toho, že učení může probíhat bez ohledu na místo a čas. To by spolu s teorií celoživotního vzdělávání, jež začíná v raném dětství, mohlo, jak autorka poznamenává, působit poněkud odstrašujícím dojmem na žáky základních škol, kterým by se tak smazala důležitá hranice mezi školou a volným časem. (Viz též úvaha Karlheinze A. Geißlera o hrozivosti celoživotního učení v editorialu čísla 9/2003.)
V minulém čísle jsme na tomto místě psali, že čekáme na závěrečnou zprávu komise, která má pod vedením M. Tomlinsona za úkol navrhnout reformu vzdělávání 14-19letých žáků ve Spojeném království. Zpráva byla zveřejněna 18. října, takže se s jejím obsahem můžete seznámit až v tomto čísle. Zůstává samozřejmě stále otázka, zda tento návrh bude přijat.
Ve Spojeném království se připravují ještě další změny, a to v systému přijímání na vysoké školy. Navrhuje se, aby se studenti mohli přihlašovat na univerzitu až po složení závěrečných zkoušek tzv. A-levels. Kromě toho by se mohli hlásit jen na tři vysoké školy najednou (až dosud mohou do přihlášky napsat šest škol). Panují obavy, že nová úprava může diskriminovat rodiny s nízkými příjmy a talentované mladé lidi, kteří nedokáží své znalosti uplatnit v testech.
Otázkám sociální spravedlnosti při přijímání a studiu na vysokých školách se věnuje další článek, tentokrát z Francie. Jedná se zejména o prestižní odborné vysoké školy, pro které se používá název grandes écoles. Konference Grandes Écoles vytvořila orgány pro sledování sociálně profesního původu studentů a pro zajišťování rovných šancí studentů.
Vlivem sociálního prostředí na dosažené vzdělání se zabývá T. Katrňák v knize Odsouzeni k manuální práci (viz Nové knihy v knihovně s. 16). Autor se opírá o teoretickou českou a zahraniční literaturu a zkoumá, do jaké míry ovlivňuje rodinné prostředí stupeň vzdělání, kterého dítě pravděpodobně dosáhne. Zaměřuje se na děti z dělnických rodin a na jejich postoje ke vzdělání. Kniha odhaluje způsob života, životní úroveň, priority a hodnoty dělnických rodin, v nichž je vzdělání zařazeno dosti nízko. Podle autora je rodinné prostředí hlavním důvodem, proč děti z dělnických rodin většinou nezůstávají ve vzdělávacím systému déle, než je nezbytné pro dosažení počátečního odborného vzdělání.
Mladým lidem, kteří se snadněji učí praxi než teorii, jsou určeny dvouleté kurzy profesní přípravy, jejichž zavedení doporučuje BIBB spolkové vládě v Německu. Předcházela tomu studie, provedená na zadání Spolkového ministerstva hospodářství a práce, která zjistila vysokou míru předčasných odchodů žáků z tříletých a delších kurzů.
Na závěr si můžete přečíst, jak francouzský časopis L’enseignement technique přivítal na svých stránkách deset nových členských států EU. AK
