Editorial
V jednom pedagogické časopise bylo uvedeno, že “vzdělání snižuje nezaměstnanost”. To je samozřejmě nesmyslné tvrzení i v případě, že by se vztahovalo (jak to pravděpodobně bylo myšleno) na jedince a jeho vzdělání. Vzdělání nezvyšuje automaticky zaměstnatelnost člověka, někdy ji dokonce může snižovat. Zejména pokud je příliš specializované a spojené s neochotou přizpůsobovat se situaci na trhu práce. Míru nezaměstnanosti ovlivňuje především hospodářská situace v zemi. Je-li tato situace špatná a míra nezaměstnanosti vysoká, pak rekvalifikační kurzy a další vzdělávání příliš nepomáhá. Ve Švédsku se začátkem dvacátých let, kdy míra nezaměstnanosti dosahovala 25% a nejhůře postiženi byli mladí lidé, pořádaly kurzy pro mladé nezaměstnané. Tyto kurzy se spíše než na speciální profesní dovednosti a vědomosti zaměřovaly na pozvednutí morálky a sebevědomí mladých lidí. Bylo to asi to jediné, co se pro ně dalo bezprostředně udělat. Ve třicátých letech se situace zlepšila a nezaměstnanost klesla na snesitelnějších 10%. Dnes se přikládá velký význam rozvoji všeobecně použitelných kompetencí, přenositelných dovedností apod. Měla by se však také podporovat psychická odolnost a sebedůvěra, která při marných pokusech najít zaměstnání velice trpí. Mladí lidé získávají dojem, že o ně nikde nestojí a že jsou k ničemu. Je třeba jim vysvětlit, pokud si toho sami nevšimnou, že ti, co mají zaměstnání, nejsou vždycky lepší pracovníci než ti, kteří práci bezúspěšně hledají. A nenechat je na pospas zprostředkujícím agenturám, které přebírají pravděpodobně americké vzory, a kladou uchazečům marně hledajícím jakoukoliv práci otázky typu: Jak si představuje svou kariéru za 5 let? Jaký plat byste chtěli mít ve svých třiceti letech? Nezaměstnanost mládeže představuje závažný problém pro všechny země Evropské unie. Snahy o jeho řešení jsou patrné v sociálně zaměřených politických programech jednotlivých států. Je v pozadí mnoha různých iniciativ. Základním požadavkem je zvýšení zaměstnatelnosti mladých lidí. Tato nyní neustále zmiňovaná zaměstnatelnost se nezvyšuje jen dalším nebo dodatečným vzděláváním. Úsilí o identifikaci a certifikaci neformálního učení je vedeno zřejmou snahou o zlepšení postavení lidí se vzděláním získaným jinak než ve školních lavicích či v zařízeních praktické přípravy. V zemích s méně rozvinutou profesní přípravou, ve kterých se spoléhá více na to, co se mladí lidé naučí v praxi, by všeobecná pravidla pro certifikaci neformálního učení zvýšila možnost těchto lidí pohybovat se a pracovat v rámci EU. Duální systém profesní přípravy, jehož současná reforma a diskuse, které ji doprovázejí, dominují na stránkách příslušných odborných časopisů, poskytuje mladým lidem dobrou výchozí pozici pro vstup do světa práce. Pravděpodobně má příznivý vliv na míru nezaměstnanosti mládeže v Německu, která je ve světovém srovnání poměrně nízká (viz Zpravodaj č. 12/99).Problematika přechodu ze školy do zaměstnání je stále předmětem výzkumů v rámci OECD a Evropské unie. Snad největší pozornost je tomuto obtížnému a často rozhodujícímu období věnována ve Francii, kde má i svůj zvláštní název l’insertion. Zkušenosti získané v tomto období mohou poznamenat lidi na celý jejich další život. AK
