Zpravodaj 2/2001

Některé sociální problémy světa na počátku nového tisíciletí * Německý systém včasného rozpoznání vývoje kvalifikací – úspěchy i selhání * DIE – Deutsches Institut für Erwachsenenbildung * Odborné vzdělávání v Irsku * Nová povolání v Call centrech * Struktura kvalifikace zaměstnanců HORECA ve Francii a v USA * Sekundární a terciární vzdělávání v Nizozemsku * Francouzské zkušenosti s pomocnými vychovateli

Zpravodaj 2/2001
Dva články v tomto čísle Zpravodaje věnují pozornost Irské republice. První z nich se zabývá odborným vzděláváním, které v druhé polovině minulého (rozuměj dvacátého) století prošlo významnými změnami. Článek je výtahem z delšího pojednání , v němž se mimo jiné píše:„Profesnímu vzdělávání se v posledních letech dostává v Irské republice značné pozornosti a mnozí tvrdí, že tato oblast byla až příliš dlouho zanedbávána. Zpráva Národní hospodářské a sociální rady (NESC) z roku 1993 uvedla, že posílením profesního vzdělávání na vyšší sekundární úrovni a celkovým uznáním profesní orientace na všech úrovních vzdělávacího systému bude usnadněn růst zaměstnanosti… Od 80. let naznačují přesvědčivé důkazy z mnoha průmyslově vyspělých zemí, že vysoké procento pracovních příležitostí nevyžaduje vysokoškolský titul, ale spíše vhodné středoškolské vzdělání s významnou profesní složkou.“Druhý článek se zabývá otázkami kvalifikačních požadavků pro uplatnění v call centrech, která jsou v Evropě nejvíce rozšířena právě v Irsku. Tam již existují dva modulové kurzy pro přípravu pracovníků call center. Pro nás může být zajímavé zjištění, že certifikát s názvem „Call Centre Agent“ je možné získat také v Polsku studiem na střední ekonomické škole nebo technickém lyceu.Zatímco v Evropě se mluví o (klíčových) dovednostech či kompetencích, které mají značný vliv na zaměstnatelnost člověka, v Austrálii se v této souvislosti objevil nový výraz „účinné vlastnosti“ (virtual attributes). První ze čtyř „účinných vlastností“ je přizpůsobivost měnícímu se pracovnímu prostředí, což je v australském pojetí výstižnější pojmenování pro schopnost celoživotně se učit.V poslední době se často uvažuje o zániku tištěných novin, časopisů a knih, které nahradí jejich elektronická podoba, a v této souvislosti se projevují obavy o to, aby se lidé neodnaučili číst a nezačali dávat přednost obrazům a heslům před souvislým textem. Málo se přemýšlí o tom, zda se lidé neodnaučí psát – perem či tužkou po papíře. Provádějí se sice pokusy s počítači, při nichž se převádí rukopis z podložky, na kterou se píše, do textového souboru, vývoj se však ubírá spíš opačným směrem. Místo psaní poznámek se kopíruje a skenuje, posílají se e-maily a „esemesky“ a i klasickou cestou odesílané dopisy jsou často nejprve napsány na počítači. Počítačová kontrola pravopisu nahrazuje spojení „hlava-ruka“, které eliminovalo některé hrubky. Doufejme, že ruční psaní nezanikne úplně. Ostatně – jeho osud spočívá v našich rukou. AK