Celoživotní učení v Evropě
Podle první evropské zprávy o kvalitě celoživotního učení nepodávají evropské země celkově v oblasti kvalifikací a kompetencí dobrý výkon. Zprávu předložila pracovní skupina složená ze zástupců 34 zemí (v abecedním pořádku to jsou: Albánie, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Kypr, Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Malta, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko, Turecko), OECD, UNESCO, Evropské komise, Evropského oddělení EURYDICE a CEDEFOP.
Zpráva ukázala, že zapojení celé populace do celoživotního učení neprobíhá ve všech zemích úspěšně. Na základě posledních výsledků Programu mezinárodního hodnocení žáků (PISA) se zjistilo, že 7-35 % patnáctiletých je nedostatečně vybaveno pro účast v celoživotním učení, protože neumějí dobře číst a psát, 3-27 % má potíže s počítáním a 7-32 % má nedostatečné znalosti v přírodních vědách.
Velký problém představují žáci, kteří opouštějí školu předčasně a tvoří v zúčastněných zemích 10-40 % populace.
Míry účasti aktivní populace v celoživotním učení se v jednotlivých zemích velmi liší, od 2 % v Rumunsku a v Řecku po téměř 25 % ve Švýcarsku a na Islandu.
Investice do celoživotního učení jako procento z hrubého domácího produktu činí například v Řecku 3,5 %, ve Spojeném království 4,76 % a ve Švédsku 8,33 %. Průměr v 15 zemích EU je 5,03 %.
Ve zprávě je citována upravená definice celoživotního učení, která byla poprvé uveřejněna ve sdělení Evropské komise nazvaném Vytvořit evropský prostor pro celoživotní učení (listopad 2001). Ta se trochu liší od původní pracovní definice uvedené v Memorandu Evropské komise o celoživotním učení (viz příloha Zpravodaje č. II/2001). Nová definice zní: Veškeré učební činnosti prováděné v průběhu života s cílem zlepšit si vědomosti, dovednosti a kompetence z osobního, občanského, sociálního a profesního hlediska.
