Zpravodaj 2/2005

Eurobarometr o plnění Lisabonské strategie * Nová generace programů * Evropské unie * Vývoj profesní přípravy ve Francii * Termín „kompetence“ ve Francii * Jazykový pobyt a jak ho vybrat * Jazykové vzdělávání v Evropě v číslech * Klíčové kvalifikace v Německu * Odborné vzdělávání v Polsku * Jak ohýbat kurikulum


Zpravodaj 2/2005


Editorial

Desátého února uplynulo třicet let od rozhodnutí Rady ministrů Evropského společenství založit Evropské středisko pro rozvoj profesní přípravy, které je známější pod akronymem Cedefop vytvořeným z francouzského názvu této instituce. Cedefop původně sídlil v Berlíně a podle pamětníků v něm byla „úředním“ jazykem francouzština. V roce 1994 se přestěhoval do řecké Soluně, kde pro něj byla později vystavěna nová budova. Z oken Cedefopu je vidět, když bohové párkrát do roka dovolí, hora Olymp.

Na sklonku loňského roku proběhl v Evropské unii průzkum veřejného mínění, známý pod označením Eurobarometr. Zaměřil se na otázky týkající se tzv. Lisabonského procesu, který je v letošním roce v půli cesty. Pro Zpravodaj jsme vybrali část, která se zabývala zaměstnaností a odborným vzděláváním. V článku na stránkách tři a čtyři se mimo jiné dozvíte, ve které z 25 zemí EU jsou lidé nejspokojenější se svým dosavadním vzděláním.

Tři články tohoto čísla jsou věnovány Francii. Při čtení prvního z nich, o vývoji profesní přípravy, se však můžete přesvědčit, že některé problémy jsou velmi podobné těm, které se vyskytují u nás, zejména ve vývoji profesní přípravy od druhé poloviny minulého století do současnosti. Další článek o vývoji používání termínu kompetence ve Francii na něj volně navazuje.

Třetí článek se zabývá jazykovým vzděláváním ve Francii. V tomto případě se paralely k naší situaci hledají hůře. Země, v nichž je mateřský jazyk zároveň světovým jazykem, mají možná lehčí situaci, zvláště při výměnných jazykových pobytech. Nejvíce jazyků však obvykle ovládají občané menších států, kteří vědí, že se svou mateřštinou se za hranicemi moc nedomluví. V menších zemích (Dánsko, Belgie, Slovinsko...) se také nevyplatí dabovat zahraniční filmy a televizní pořady, používají se titulky, a proto se jejich obyvatelé informálně učí cizí jazyky a ještě se přitom baví. Možná, že jste viděli v České televizi seriál Larse von Triera Království, v němž dánští herci mluvili dánsky a švédští švédsky. Ten byl náhodou s titulky, takže se to dalo poznat. Bohužel, u nás se dabují už i slovenské filmy, takže čeští televizní diváci toho informálně moc nepochytí. AK