Editorial
Druhý měsíc předsedá Slovinsko Evropské unii, a tak si představíme další slovinskou pamětihodnost Šmarnou goru, pravděpodobně nejpopulárnější slovinskou horu. Leží asi devět kilometrů od středu Lublaně a z jejího vrcholu je krásný rozhled na všechny strany; na Alpy na severu a Javorniki na jihu. V 15. století byla hora s kostelem, zvonicí a dalšími budovami opevněna proti tureckým nájezdům. V současné době je Šmarná gora navštěvována turisty, kteří si podle své kondice mohou vybrat ze tří cest. Konají se i závody v běhu na vrchol po 1850 metrů dlouhé trase, která začíná ve vesnici Tacen na úpatí hory.
Dva příspěvky v tomto čísle jsou věnovány cizím jazykům. První seznamuje se zprávou, kterou vypracovala Intelektuální skupina pro mezikulturní dialog pro Evropskou komisi. Skupina se zabývala otázkou, zda zavést jediný „evropský“ úřední jazyk (to znamená angličtinu) pro dorozumívání mezi členskými státy a odsunout tak postupně ostatní jazyky do vedlejší role jakýchsi krajových nářečí, nebo zda zachovat evropskou vícejazyčnost a ještě z ní udělat komparativní výhodu. Členové skupiny jako opravdoví intelektuálové samozřejmě nemohli první možnost vůbec připustit, protože si dobře uvědomují, že jazyk není jen dorozumívacím prostředkem, nýbrž má i další neméně důležité funkce. Překladem do angličtiny se může leccos „ztratit v překladu“. Nebezpečí hrozí také angličtině, stane-li se globálním jazykem, viz kniha Davida Graddola v rubrice Nové knihy v knihově (strana 16). Skupina proto předložila návrh, který počítá s tím, že v bilaterálních vztazích by se používaly jazyky dotyčných dvou zemí. Zpráva rozvíjí poněkud romantickou představu o tom, jak zajistit dostatek lidí schopných domluvit se jazykem jiné země. Každý Evropan by se kromě předpokládané angličtiny učil ještě jeden cizí „adoptovaný“ jazyk. K tomuto jazyku by si časem mohl vytvořit citový vztah. Některé typy lidí jsou k tomu zvláště náchylné, jak se můžete dočíst v rubrice Nové knihy v knihově (Typologie osobnosti pro manažery, strana 16). Druhý článek se zabývá významem znalosti cizích jazyků pro profesní dráhu člověka. Vychází ze šetření, které bylo v roce 2006 provedeno v Německu. Z výsledků šetření vyplývá nejen to, že požadavky na znalost cizích jazyků se zvyšují, možná i v důsledku toho, že němčina ztrácí postavení mezinárodního dorozumívacího jazyka, nýbrž i to, že v některých oborech je angličtina považována za samozřejmost a výhodou na trhu práce je až druhý cizí jazyk. V Německu je to nejčastěji francouzština, ruština, turečtina (v souladu s tím, co se píše ve zprávě Intelektuální skupiny, že přistěhovalci se mají vždy naučit jazyk přijímající země, někteří domácí by se však měli naučit jazyk přistěhovalců), španělština, italština a polština. V článku, který pojednává o tom, jak rozvíjet kvalifikace a kompetence dočasně zaměstnaných pracovníků, se dozvíte o rozšíření dočasné práce v některých evropských zemích. Dočasná práce není totožná se zaměstnáním na dobu určitou. Dočasní pracovníci nejsou zaměstnanci podniku, v němž jsou přiděleni na práci, nýbrž agentury, která toto zaměstnání zprostředkovává. Podrobněji se o tom dočtete v právním rádci – viz rubrika Zajímavé internetové adresy (k dispozici též vytištěné v knihovně). Na Internetu se najde skutečně téměř všechno. Problémem je, že některé informace mohou být nedopatřením nebo záměrně zkreslené. To vedlo ke vzniku nového druhu podnikání. Existují totiž firmy, které vyhledávají a vyhodnocují, co je o jejich klientech zveřejněno na Internetu, a nevhodné příspěvky odstraňují. AK
