Zpravodaj 3/2000
Editorial
V poslední době pronikají do vzdělávání mladých lidí nové prvky, které mají doplňovat vědomosti získávané vyučováním ve škole i zkušenosti nabyté praxí ve školních dílnách, fiktivních firmách, přímo v podnicích apod. Pojmenování těchto prvků se liší v různých jazycích a zemích a také se proměňují v čase. Říká se jim klíčové dovednosti (key skills, Schlüsselqualifikationen), základní (jádrové) dovednosti (core skills), přenositelné dovednosti (transferable skills), dokonce někdy i životně důležité dovednosti (life skills) či přizpůsobivé (sociální) dovednosti (soft skills). V poslední době se místo termínu “dovednosti” začíná používat obecnější termín “kompetence”.
Ať už se nazývají jakkoliv, je to určitá nadstavba, jejímž úkolem je vybavit mladé lidi k tomu, aby si dovedli poradit se všemi předvídatelnými a hlavně nepředvídatelnými situacemi, v nichž se ocitnou v pracovním i soukromém životě. To znamená, aby uměli získávat, třídit a vyhodnocovat informace, řešit problémy, pracovat v týmu, rozhodovat se, přijímat odpovědnost za svá rozhodnutí apod.
A co my starší, kteří jsme absolvovali studium bez těchto vymožeností? Můžeme to dohnat samostudiem nebo se zapsat do nějakého kurzu. Problém je spíše v tom, že tyto, říkejme jim třeba klíčové kompetence, někdy podceňujeme. Čím lépe je napsána kniha, která vysvětluje jejich podstatu, tím více jsme přesvědčeni, že “nám to dá zdravý rozum”. Každý přece ví, že má-li řešit nějaký problém nebo o něčem rozhodnout, musí k tomu mít dostatek informací. A právě ten předpokládaný “dostatek informací” je zrádný. V knize Stephena R. Coveye* je to názorně předvedeno na téměř anekdotickém příběhu, který se později dostal i vysokoškolských skript některých našich škol. Kapitán cvičné námořní lodi stál za špatné viditelnosti na můstku a dohlížel na všechny činnosti. Hlídka na pozorovatelně hlásila: “Světlo na pravoboku.” “Stojí nebo se pohybuje dozadu? zeptal se kapitán. “Stojí, kapitáne.” Kapitán nařídil: “Signalizujte té lodi, že nám hrozí srážka, ať změní kurz o 20 stupňů.” Zpátky přišel signál: “Doporučujeme vám změnit kurz o 20 stupňů.” Náš kapitán řekl: “Signalizujte: jsem kapitán, změňte kurz o 20 stupňů.” Odpověď zněla: “Jsem námořník druhé třídy. Raději změňte kurz o 20 stupňů.” Kapitán vykřikl: “Signalizujte: jsem válečná loď, změňte kurz o 20 stupňů.” Zpět přišla odpověď: “Jsem maják.” Změnili jsme kurz. (kráceno)
Zdravý rozum a fungující (dodržovaná) pravidla samozřejmě nelze zavrhovat. Jenom je dobré si uvědomit, že všechno nemusí být tak jasné, jak to vypadá. AK
*Covey, Stephen R.: 7 návyků vůdčích osobností pro úspěšný a harmonický život. Návrat etiky charakteru. Praha, Pragma 1994.
