V tomto čísle Zpravodaje uvádíme rozsáhlejší článek věnovaný srbskému školství, a proto jsme se rozhodli napsat pár řádek o Republice Srbsko, která je ještě mladá, její historie však sahá hodně daleko do minulosti. „Udatné boje vlastních Srbův proti Bulharům v IX. a X. století měly za následek, že mezi zdejšími horaly oni stali se kmenem předním. Soupeři jejich byli Záchlumané na Neretvě. … Země byla rozdělena na župy, malé okresy, nejvíce říční doliny, jejichž náčelníci sluli župany. Větší skupiny měly v čele knížata. … O pohanství Srbův nemáme zpráv. Křesťanství se rozšířilo bez odporu, hlavně stykem se staršími obyvateli, kteří od římské doby byli křesťané, a s měšťany přímořských měst v byzantských »thematech« (provinciích) na pomoří dalmatinském a dračském.“ Tolik náš oblíbený a spolehlivý zdroj Ottův slovník naučný (1905). Srbština se píše cyrilicí i latinkou, srbský tisk tak může dát najevo své zaměření prostým výběrem písma. Noviny, které ctí tradice, používají spíše cyrilici. Život v současném Srbsku, hlavně v Bělehradu, vtipně glosoval srbský malíř, spisovatel a novinář Momo Kapor, který náhle zemřel začátkem března. Do češtiny byly dosud přeloženy jen dvě z jeho knih. Průvodce srbskou mentalitou (A Guide to the Serbian Mentality), který je přímo předurčen k tomu, aby cizinci pochopili a zamilovali si Srbsko a jeho obyvatele, zatím bohužel ne.
V jazykovém koutku se tentokrát zaměříme na termín Wi-Fi, který najdete v rubrice Nové knihy v knihovně. Pokud si myslíte, že je to zkratka, tak jste jedni z mnoha, kdo se takto mýlí. Wi-Fi není zkratka pro „wireless fidelity“ (podle vzoru Hi-Fi jako high fidelity), nýbrž název a logo, které pro společnost WECA – nyní Wi-Fi Alliance, vymyslela renomovaná firma. Wi-Fi zkrátka není zkratka, nýbrž obchodní značka pro standard, který by se jinak jmenoval IEEE 802.11x. Zajímavé je, že renomovanou firmu nenapadlo, že to lidé budou srovnávat s Hi-Fi. Nebo napadlo?
V rubrice Nové knihy v knihovně upozorňujeme na metodickou příručku Pavla Drotára. Zabývá se mimo jiné ověřitelností informací získaných na Internetu a tzv. virálním efektem. (Zlatý výše citovaný Ottův slovník naučný!) Zadáte-li si do vyhledávače slova „mesita strakonice“ pravděpodobně se dostanete k videu, ve kterém se mluví o plánované stavbě me šity v tomto jihočeském městě. Naštěstí v tomto případě za chvíli poznáte, že jde o recesi. Co si však myslet o řetězovém e-mailu, který seznamuje s životem a hrdinskými skutky Polky Ireny Sendlerové. Ta měla zachránit z Varšavského ghetta za dva a půl roku jeho trvání 2500 židovských dětí, které umístila v polských katolických sirotčincích. Jednotlivé zdroje popisují způsob pašování dětí různě: pod podlahou instalatérského auta, ve zdravotnické brašně, s pomocí sítě převaděčů podzemními kanály. Nenašli jsme žádný internetový zdroj, který by zpochybňoval ten neuvěřitelný počet. (Celý příběh přebralo dokonce i seriózní televizní zpravodajství.) Studentky střední školy v Kansasu dostaly za úkol podrobněji prozkoumat osud Ireny Sendlerové. I jim se zprvu zdálo číslo 2500 nepravděpodobné a považovaly ho za tiskovou chybu. Pak však zřejmě dospěly k jinému názoru. Jisté je jen to, že v té kruté době by byla hrdinkou, i kdyby zachránila jen jedno dítě …
Knihy se falšují mnohem hůře než webové stránky a nemá to takový dosah. Takže chcete-li mít jako čtenáři aspoň nějakou jistotu, zajděte si do knihovny.
AK
