Zp1503a.pdf (1,09 MB)
Editorial
Jan Amos Komenský, jehož narozeniny si vždycky v březnu připomínáme, není přímým autorem mravoučného desatera. Jeho tvůrcem byl komeniolog a pedagog Josef Klika (1857–1906), který desatero sestavil z původních 40 hesel z Komenského Pacholecí etiky. Ottův slovník naučný (1899) o Josefu Klikovi píše: „studoval na vyšší reálce v Pardubicích a Kutné Hoře, kdež i paedagogium absolvoval. R. 1876 byl approbován pro školy měšťanské z oboru mathematicko-technického. V l. 1875–1878 byl řádným posluchačem na české technice skládaje příslušné zkoušky a mimořádným na fakultě filosofické. R. 1897 stal se ředitelem měšťanské školy na Novém městě pražském u Nejsvětější Trojice. … Jemu náleží též zásluha zřízení stálé výstavy školské v Praze, k jeho návrhu založeno zde Museum Komenského, r. 1891 pořádal školské oddělení města Prahy na zemské výstavě jubilejní a r. 1892 výstavu Komenského v Praze.“ Ve slovníku je i výčet jeho spisů, jím redigovaných časopisů a přednáškové činnosti. Viz též rubriku Zajímavé internetové adresy.
V publikacích, které vydávají instituce EU zaměřené na vzdělávání, se často vyskytuje termín označující osobu, která se učí či vzdělává, ať už ve formálním, neformálním nebo informálním prostředí. V angličtině je to learner, ve francouzštině apprenant, v němčině Lernende. V češtině není jednoslovný výraz pro toho, kdo se učí. Termín učeň (dříve učedník) je obsazen již od středověku. Sloveso učit znamená učit někoho něčemu, takže učí-li se člověk sám, zvratná částice je nezbytná. Výsledný výraz učící se (polsky uczący się – nejsme v tom sami) je dosti nepraktický, zvláště, je-li třeba dodat i čemu se učící učí (učící se se učí anglicky). Proto jsme se rozhodli ve Zpravodaji používat termín žák, který je praktický, i když trochu nepřesný. Podle Pedagogického slovníku (2009) je to „označení pro člověka v roli vyučovaného subjektu bez ohledu na věk.“ Tato podmínka není vždycky splněna, třeba při sebevzdělávání, ale to si snad čtenáři Zpravodaje domyslí.
Hlavním tématem březnového čísla je vzdělávání dospělých. To je teď v popředí zájmu evropských institucí. V nejnovější publikaci Eurydice na toto téma se srovnávají podíly dospělých, kteří neukončili vyšší nebo nižší sekundární úroveň vzdělávání – převedeno na naše poměry jsou to ti, kteří neukončili střední školu, odborné učiliště apod., a ti, kteří neukončili základní školu. Česká republika se spolu s Lotyšskem a Slovenskem umístila pod 10 %. To však neznamená, že bychom měli vzdělávání dospělých opomíjet.
Cedefop oslavil v únoru 40. výročí svého založení. Původně sídlil v Berlíně, kde jsme byli v roce 1991 s autokarem plným pracovníků tehdejšího VÚOŠ na exkurzi. Cedefop byl ustaven jako evropská organizace, avšak vzhledem k umístění v něm zprvu pracovali převážně Němci. Angličtina tenkrát ještě nebyla lingua franca, a proto se pracovníci Cedefopu dohodli, že oficiální jednací řečí bude francouzština. O několik let později se Cedefop přestěhoval do Soluně, kde nyní působí v „evropském“ složení.
Z elektronického časopisu Low-tech Magazine přišel další příspěvek o vytápění. Obrázek ukazuje rodinu sedící pod lustrem vyzařujícím světlo i teplo. Tak nás napadlo, zda by nebylo vhodné zkusit používání zimních a letních žárovek. Protože, jak řekl Jan Amos Komenský: „Teorie zůstane pouhou teorií, pokud nepřikročíme k činu.“
AK
