Zpravodaj 4/2008
Editorial
Devátého května se bude opět slavit Den Evropy. O tomto svátku bylo rozhodnuto v roce 1985 na vrcholné schůzce vedoucích představitelů tehdejšího Evropského společenství v Miláně. Datum nebylo zvoleno náhodně. Před osmapadesáti lety v tento den přednesl francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman návrh na založení organizace, která byla ustavena o sedm let později jako Evropské společenství uhlí a oceli. Schuman prohlásil, že sjednocení Evropy prospěje hospodářskému rozvoji a zabrání válce na evropském území. Nejprve se však musí skoncovat s letitým nepřátelstvím mezi Francií a Německem. Francouzská vláda proto navrhla podřídit celou francouzsko-německou výrobu uhlí a oceli společnému Vysokému úřadu a vytvořit organizaci, která bude otevřena i pro jiné evropské země. Zavedení společné výroby uhlí a oceli mělo způsobit, že jakákoli válka mezi Francií a Německem bude nejen nemyslitelná, nýbrž i prakticky nemožná.
Dva příspěvky v tomto čísle čerpají ze zdrojů UNESCO. První z nich se zabývá budoucností vzdělávání v příštích pětadvaceti letech. Odborníci, kteří se k budoucnosti vzdělávání vyjadřovali v německém městě Kronbergu, jsou si vědomi vlivu, jaký mají informační a komunikační technologie na způsob získávání a sdílení znalostí. Přesto zdůrazňují nezastupitelnou úlohu učitele, který pomáhá žákům při osvojování poznatků zprostředkovaných vyspělými technologiemi. Tato úloha není tak snadná, jak vypadá. Rozhodně nespočívá v předvádění počítačových prezentací na velké obrazovce, doplňovaném poznámkami typu „tady si přečtěte“ nebo „tady vidíte“. Informace obsažené v elektronických médiích se podobají informacím v tištěných knihách. Zatímco tištěný zdroj by snad nikoho nenapadlo komentovat slovy „na straně 15 si přečtěte“ či „na straně 20 vidíte“, jakmile jde o obrazovku nebo promítací plátno, přednášející často klidně posluchačům předčítají slovo od slova. Tím ovšem nepřidávají žádnou další hodnotu k tomu, co sděluje elektronické médium. Učitelé by při používání vyučovací metody, která je někdy nazývána blended learning (viz např. Zpravodaj 1/2005), měli žáky seznamovat se širšími souvislostmi a pomáhat jim ukládat nové poznatky do paměti (vlastní, ne počítačové) systematickým způsobem a v případě potřeby je podobným způsobem z paměti zase vydolovat. (O využívání IKT ve vzdělávání se zmiňuje i krátký článek z Finska. Vzhledem k tomu, jak si Finsko vede v mezinárodních srovnáváních výsledků vzdělávání, jistě stojí za povšimnutí.)
Druhý článek se zaměřuje na význam odborného a profesního vzdělávání, v něž UNESCO vkládá naděje zejména ve spojitosti se sociálním a ekonomickým rozvojem zemí třetího světa.
Říká se někdy, že globalizovaný svět je v rukou překladatelů. V EU by měl být v blízké budoucnosti, až vystuduje dostatečný počet evropských mistrů (masters) v oboru překladatelství, v dobrých rukou. V příslušném článku se dočtete, jaké kompetence, schopnosti, znalosti a dovednosti se od nich budou očekávat. I když se píše o překladatelství, jde samozřejmě také o tlumočení. Je jisté, že pro tuto náročnou práci nemá předpoklady (např. pevné nervy) každý, zatímco adoptovat jazyk (viz únorový Zpravodaj) si můžeme všichni.
Eurobarometr zkoumal postoje Evropanů k životnímu prostředí. Pro Zpravodaj jsme z tohoto šetření vybrali kapitolu o tom, jaké zdroje informací o stavu životního prostředí lidé využívají, a hlavně, jak jim věří. Ukázalo se, že lidé měli v loňském roce čtyřikrát větší důvěru v informace ekologických sdružení a vědců než vlád jednotlivých zemí EU. Hm, hm… AK
