Editorial
Prvního května jsme vstoupili do Evropské unie, a proto články ve Zpravodaji nebudou nadále referovat o tom, co se děje u nich v Evropské unii, ale o tom, co se děje u nás v Evropské unii. Zbytek světa, jak se někdy poněkud přezíravě říká, však také nepustíme ze zřetele.
Jako vzor připravenosti na největší rozšíření v historii Evropské unie může složit EURYDICE – informační síť o vzdělávání v Evropě. Deset přistupujících zemí přijala za aktivní členy sítě již v letech 1996 – 1997 spolu s Bulharskem a Rumunskem. Informace shromažďované, zpracovávané a publikované sítí EURYDICE jsou rozsáhle využívány k mnoha různým účelům, především proto, že jsou souhrnné, spolehlivé a průběžně aktualizované. Glosáře zaměřené na specifické termíny z různých oblastí vzdělávání (zkoušky, vysvědčení a tituly; vzdělávací instituce; vyučující personál; řídící, monitorující a podpůrný personál) jsou neocenitelnou pomůckou pro překladatele, protože uvádějí termíny v původním jazyce. Tím se zabraňuje zkreslením, ke kterým nutně dochází, když se tyto specifické termíny překládají z jednoho jazyka do druhého, třetího ... až dvacátého.
Ke 20 jazykům Evropské unie se možná připojí i katalánština, pokud se Kataláncům podaří přesvědčit ostatní, že zhruba 10 miliónů rodilých mluvčích je dostatečným důvodem pro to, aby se katalánština dostala mezi oficiální jazyky.
V současné době se v oblasti vzdělávání v Evropské unii asi nejvíc diskutuje o tom, jak zaznamenávat, ověřovat a stvrzovat výsledky učení, které probíhá mimo vzdělávací systém. Koncem května se o tom budou radit ministři školství členských zemí v Bruselu. Toto téma souvisí s demografickými změnami v evropské populaci, s rozvojem celoživotního vzdělávání a také s usilováním o to, aby se evropská ekonomika stala nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa do roku 2010. Se společnými principy validace výsledků neformálního a informálního učení, navrženými expertní skupinou, seznamuje článek na 3. straně.
O tom, že Evropa, má-li dosáhnout svého cíle v konkurenceschopnosti, potřebuje více vědců, se mluvilo na konferenci nazvané Zvyšování lidských zdrojů ve vědě a technice v Evropě (Increasing human resources for science and technology in Europe), která se konala v dubnu v Bruselu.
Do jaké míry sociální původ ovlivňuje, zda člověk získá vysokoškolské vzdělání, či ne, se dočtete v článku na straně 8 – 10. Problém se rozhodně netýká jen Německa a Spojených států.
Úloze kariérního poradenství je v současné době věnována velká pozornost ve většině průmyslově vyspělých zemích světa. Souvisí to do určité míry s demografickým poklesem, který nutí k hospodárnějšímu zacházení s lidskými zdroji. Pro jednotlivce i společnost je nejvýhodnější co možná nejpřímější profesní dráha. O tom, jaký tvar bude profesní dráha mít, se rozhoduje již na jejím začátku. Málokdy se podaří vyhnout různým oklikám a odbočkám, které se později mohou ukázat i prospěšné. Důležité je zabránit tomu, aby se putující dostávali do slepých uliček, nebo byli nuceni radikálně měnit směr, a nevyužít tak předchozí, často těžce nabyté vzdělání. Problémem kariérního poradenství se zabývala také OECD; stručný výtah z její zprávy uvádíme v tomto a v příštím čísle Zpravodaje. AK
