Editorial
Dnešní Národní pedagogická knihovna Komenského slaví 90 let svého trvání. Za tu dobu se několikrát změnil její název, postavení i sídlo. Nejprve byla Pedagogická knihovna součástí Československého pedagogického ústavu J.A.Komenského, který byl založen v roce 1919. V roce 1925 se Pedagogická knihovna Komenského (PKK) na dvacet šest let osamostatnila, mezitím se z ní v roce 1945 stala Státní pedagogická knihovna Komenského (SPKK), která byla v roce 1951 přičleněna k Výzkumnému ústavu pedagogickému. Od roku 1974 je součástí Ústavu školských informací (který se v roce 1990 přejmenoval na Ústav pro informace ve vzdělávání). Z SPKK se v roce 2004 stala NPKK. V prostorách knihovny probíhá výstava, která zajímavým způsobem ukazuje devadesátiletou historii hlavně pomocí fotografií a dokumentů. Exponáty jsou uspořádány chronologicky, takže na konci se návštěvníci dozvědí, jaké služby poskytuje knihovna dnešním čtenářům. Výstava potrvá do konce října 2009 a připravuje se také sborník k 90. výročí.
Počátkem června se bude v Erfurtu konat 98. sjezd německých knihovníků (Deutscher Bibliothekartag). Za dva roky to bude patrně větší sláva, město Erfurt se však pyšní tím, že tuto událost hostilo poprvé a jedinkrát před 85 lety, tedy v roce 1924. Motto kongresu „Nový pohled na knihovny“ ukazuje, že se účastníci nebudou zabývat minulostí. Tři hlavní témata jsou: Využívání médií v další generaci – v knihovnách, s knihovnami? Místo knihovny (architektura a postavení knihoven v dnešním světě); Knihovny jsou vzdělávací zařízení – knihovny v hledáčku politiky. Sjezdu se zúčastní též knihovníci z jiných zemí.
Zajímavé internetové adresy obsahují např. nově spuštěnou Světovou digitální knihovnu, stránky ukazující panoramatické fotografie s vysokým rozlišením a stránky Srbského sdružení Nikola Tesla. Tento muž ovlivnil svými vynálezy elektrotechniku i elektrotechnický průmysl. Na začátku 20. století o něm jeho současník Vladimír Novák, docent na universitě v Praze, napsal do Ottova slovníku naučného (1906): „… proslulý vynálezce v oboru elektřiny (*1857 ve Smiljanu u Gospiče), vzdělání nabyl na škole a nižší reálce v Gospiči, na vyšší reálce v Karlovci, odkud odebral se na vys. školu technickou ve Štýr. Hradci a v Praze. Úmyslem Teslovým bylo státi se učitelem na školách středních, vynalézavý duch jeho obrátil jej však záhy na dráhu praktickou. Z techniky pražské přešel do Budapešti, kde upozornil na sebe některými praktickými vynálezy na elektrických strojích, tak že jej pařížská společnost elektrotechnická r. 1881povolala za inženýra. Po roce Tesla odebral se do Ameriky do proslulé dílny Edisonovy a založil konečně r. 1890 samostatnou dílnu elektrotechnickou v New Yorku. R. 1895 všecko mu shořelo: stroje, modely, kresby aj., načež r. 1899 vystavěl si v Coloradě prozatímní laboratoř, odkudž r. 1901 se vrátil do N. Yorku a vystavěl na Long-Islandě stanici s parním strojem 350 HP. Tesla zabývá se továrnickou výrobou strojův elektrotechnických jen potud, pokud tím získává prostředků k provádění pokusův a výzkumů, které vztahují se hlavně k užití proudu vysokého napětí a vysoké frekvence (viz Teslovy proudy). Z četných vynálezů Teslových buďtež uvedeny jako nejdůležitější: Dynamo pro proudy vysoké frekvence (10.000 až 20.000 oscillací v sec.), vakuové lampy bez elektrod a motor pro proudy točivé (mnohodobé). … R. 1903 Tesla byl jmenován čestným členem jihoslovanské akademie v Záhřebě.“ A to byl teprve zhruba v polovině svého plodného života. AK
