Zp1105a.pdf (352,96 KB)
Editorial
Pannonhalma neboli Panonský vrch je maďarské městečko s přibližně 3900 obyvateli. Na kopci nad ním je od konce 10. století benediktinské arciopatství sv. Martina. Obrázek ukazuje knihovnu klášterního komplexu, který je od roku 1996 zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V klášteře je i gymnázium. Jak vypadalo maďarské odborné školství v roce 1907, sděluje Ottův slovník naučný: „Odborné školy uherského rázu středoškolského vztahují se jednak na jednotlivá odvětví hospodářského života, jednak na vzdělávání umělecké a jednak na službu vojenskou. Ve příčině prvé jmenujeme 4 královské střední školy hospodářské, dále rolnické kursy spojené se školami měšťanskými a obecnými a 9 rolnických škol odborných. Pro jednotlivá zvláštní odvětví zemědělská jest zahradnický ústav v Budapešti, mlékařská škola v Sárváru, škola pro vodní a meliorační práce v Košicích, kursy podkovářské atd. Vinařskému vzdělání slouží vyšší budapešťský kurs a 3 odborné školy vinařské. Pro odborné vzdělání obchodní jest v zemi veliká řada škol, z nichž vyšší měly dříve název akademie, dnes však přidělen jim titul vyšší obchodní škola. ... Mimo to pro výcvik k obchodu s Východem jest v Budapešti t. zv. orientální obchodní škola. ... Vzdělání uměleckému slouží v Uhrách 36 ústavův ...
Jazykový koutek se tentokrát vztahuje k příloze Zpravodaje, kterou tvoří překlad článku profesora z Univerzity v Brémách Geralda A. Straky z posledního čísla časopisu EJVT. Autor se v něm zamýšlí nad tím, jak ošidné je používání termínů formální, neformální a informální učení podle prostředí, v němž se učení odehrává. Často se například uvádí, že ve škole probíhá formální učení, to je však pravda jen zčásti, protože ve škole se žáci učí formálně, neformálně i informálně. Záleží na tom, zda je učení z hlediska žáka úmyslné, implicitní, explicitní, náhodné apod. Informálnímu učení, které probíhá ve volném čase s pomocí Internetu, knih nebo televizních vzdělávacích programů by se podle autora mělo říkat informální vzdělávání. Klade si otázky, zda učení může být součástí nějaké politické akce a zda je možné validovat učení a v článku na ně odpovídá. Proces učení nelze validovat, protože probíhá skrytě. Validovat lze jen výsledky učení. Politika tak může učení podporovat jen nepřímo, třeba obhajováním hodnot a cílů nebo externím uspořádáním validace výsledků učení.
Domníváme se také, že nahrazování srozumitelného termínu vzdělávání ve spojeních sebevzdělávání, vzdělávání dospělých, celoživotní vzdělávání termínem učení je někdy matoucí a ochuzuje naše vyjadřování. Vzhledem k tomu, že učení u lidí probíhá neustále, je nesmyslné zvyšovat míru účasti dospělých v celoživotním učení. Používáme-li termín celoživotní učení a učení dospělých, pak by se mělo říkat též celoživotní učení učitelů, které by umožňovalo dvojí výklad: buď se budou celý život učit, nebo budou celý život učit. Z tohoto důvodu dáváme přednost termínu celoživotní vzdělávání. V překladu článku profesora Straky jsme však termín lifelong learning přeložili doslova (celoživotní učení), protože z něho vycházejí autorovy úvahy. (Originál článku je k dispozici na stránkách Cedefopu a v tištěné podobě v knihovně.)
Článek Práce na částečný úvazek se zabývá flexibilitou pracovních sil. Spojením flexibility a zabezpečením zaměstnání vzniklo nové slovo flexikurita (viz Zpravodaj č. 7-8/2007, kde je ještě flexicurita). V rubrice Co nového v časopisech se flexikuritě věnují tři články, které citují z prací A. Sena, ekonoma, filozofa a sociologa. V rubrice Zajímavé internetové adresy se s ním můžete blíže seznámit. Z množství knih, které napsal, byla do češtiny přeložena jen Etika a ekonomie (Vyšehrad, 2002). AK
