Zp1505a.pdf (2,20 MB)
Na obrázku je lotyšská řeka Gauja, podle níž se jmenuje současný přírodní park. Při hledání řeky v Ottově slovníku naučném (1888) jsme objevili velmi zajímavé heslo, které se týká řek obecně, a proto ho tu uvádíme celé: „Aa, starohornoněmecky -aha, později -ahe, ache, lat. aqua = gotsky ahva, slov. ava (Vltava, Sázava), skrt. ap, apa, pers. áb, znamená vodu; jest také koncovkou mnohých místních jmen, jako Fulda (Fuldaha), Gotha (Gothaha), a jménem asi 40 řek a říček evropských, z nichž tyto jsou značnější: ve Francii 1) ř. v dep. Pas de Calais, 82 km dlouhá, teče kolem Saint-Omeru, kde stává se splavnou a vtéká do Severního moře dvěma rameny u Dünkirch a Gravelin. V Nizozemí 2) v prov. groninžske, splavná ř. vycházející z bourtanžského vřesoviště, ústí má v Dollartu; 3) v sev. Brabantě, též Aade zvaná, spojuje se u Hertogenbosche s Dommelou; ve Švýcarsku 4) Sarnská A. v kantoně Unterwalden spojuje jezera Sarnské a Vierwaldstättské; 5) jiný přítok Vierwaldstättského jezera v témž kantoně v údolí Engelberském. V Rusku 6) pobřežní ř. Kuronská A. vycházející ze spojení Němna a Muly u města Bausku, dělí se u Mitavy a jedno rámě vpadá do Balt. m., druhé, Bolderaa zvané, do Dviny; 7) Livonská A., též Treidernaa, lotyšsky Gauja, starorusky Gojva, značná ř. 230 km dlouhá, počíná se v okr. vendenském, teče kolem Vendenu a Volmaru a vpadá do Rižského zálivu.“
Pokud vás zaujal název řeky Němen, protože připomíná Německo, nejste sami. Pro časopis Naše řeč (č. 2/1982) o něm Jan Petr napsal článek Řeka Němen, blízko Němenu, nebo Němnu. Autor v článku mimo jiné uvádí: „Český název řeky Němen byl přejat z polštiny, v níž se skloňuje Niemen, 2. p. Niemna. Pociťuje se zde -e- v koncové slabice jako pohyblivé, podobně je tomu v běloruském a ukrajinském názvu této řeky (není tomu tak v ruštině, srov. Neman-Nemana). Tato polská výpůjčka se rozšířila v češtině až poč. XIX. století, v době našeho národního obrození, kdy se soustavně hledaly – a to na odpovídající vědecké úrovni – současné i starší slovansko-litevské vztahy ve všech oblastech existence těchto dvou blízkých etnik. Naši slavisté se začali živě zajímat o litevský jazyk a litevskou kulturu. F. L. Čelakovský v překladech litevských lidových písní z r. 1827, pořízených podle Rézovy sbírky Dainos (1825), užil názvu řeky Němenka (Běž, běž, lodičko, po bystré Němence, 95) a odtud se uvádí jako jediný příklad v Jungmannově česko-německém slovníku (II. díl, 1836, s. 674).“ Tak to byl historický jazykový koutek.
V současném jazykovém koutku můžeme uvažovat o překladu anglického termínu decent work (slušná, dobrá práce), francouzsky travail décent (slušná, vhodná práce), německy menschenwürdige Arbeit (lidsky důstojná práce). V polštině existují dva výrazy przyzwoita praca a godziwa praca (slušná práce) nebo godna praca (důstojná práce). Švédsky je to anständiga arbetsförhållanden (slušné pracovní podmínky), dánsky meningsfyldt arbejde (smysluplná práce), slovensky dôstojná práca, slovinsky dostojne delo. V českých překladech dokumentů EU se používá termín slušná práce i důstojná práce, popř. slušné či důstojné pracovní podmínky – viz článek na s. 5.
V rubrice Nové knihy v knihovně jsou některé knihy starší, ne však „znovuobjevené“. Jsou to knihy jen „objevené“ nebo darované, které mohou zaujmout někoho, kdo si je půjčí. V knihovně je to bezpečnější. Jak radí Anatole France: „Nikdy nepůjčuj knihy, protože ti je nikdo nevrátí. Jediné knihy v mé knihovně jsou ty, které mi půjčili jiní.“ AK
