Zpravodaj 6/2002
Editorial
Toto číslo Zpravodaje je částečně věnováno trhu se vzděláváním. V souvislosti s postupným přechodem k informační nebo znalostní společnosti, s vývojem učících se organizací a se zdůrazňováním významu celoživotního učení se často diskutuje o vzdělání jako o investici. Rozebírá se, kdo má z této investice největší prospěch, zda jedinec, zaměstnavatelé, společnost jako celek apod. Vzrůstá poptávka po vzdělávání a vzdělávací instituce v této situaci rozšiřují svou nabídku, aby získaly na trhu vzdělávání co největší podíl.
Vzdělání však není obyčejná „komodita“. Kvalita vzdělávání se měří obtížně a projevuje se plně až po několika letech. Úspěšnost vzdělávací instituce není možné posuzovat jen podle úspěšnosti jejích absolventů. Je třeba porovnat vstupy a výstupy – jinými slovy zjistit, jaké znalosti, dovednosti a kompetence žáci absolvováním školy získali navíc k těm, které již měli, když do školy vstupovali. Přesto však mají některé druhy škol v jednotlivých zemích lepší renomé než jiné. Občas se v tisku vyskytnou úvahy o tom, že studenti výběrových škol mají lepší výsledky, a proto by bylo žádoucí, aby na těchto školách studovalo (a tudíž mělo dobré výsledky) co nejvíce dětí. Připomíná to úvahu o letadle a černé skříňce. Letadlo, které se zřítí na zem, se obvykle rozbije, avšak černá skříňka většinou zůstane neporušena. Tak proč se ze stejného materiálu jako černá skříňka nevyrábí celé letadlo?
V některých zemích se snaží podporovat konkurenci mezi školami již na úrovni základní školy v rámci povinné školní docházky. Žáci, či spíše jejich rodiče si mohou vybrat školu, kterou budou navštěvovat. Tam, kde možnost volného výběru není (např. ve Velké Británii) a děti musí nastoupit do školy podle svého bydliště, se tato okolnost projevuje v cenách nemovitostí. Ve stejné ulici na straně, která patří do území školy s dobrou pověstí, bývají domy mnohem dražší než na druhé straně, kde je příslušná škola průměrná nebo špatná. AK
