Zpravodaj 7-8/1998
Označení zemí Evropské unie a zemí ESVO/EHP * Přístup na vysoké školy bez maturitní zkoušky -
evropský trend * Některé výsledky výzkumů trendů ve vývoji povolání a kvalifikací * Mnohé,
ale ne mnoho * Odvětvové systémy dalšího vzdělávání v zemích Evropské unie * Zaměstnání na
částečný pracovní poměr - výhody a rizika * Rovnocennost nebo transparentnost průkazů profesní
způsobilosti? * Projekt “Profesní standardy, zkoušky a certifikace” pro Turecko * Nová
povolání a “nová” povolání * Megatrendy ve světě ekonomiky a práce * Úřad pro kvalifikace a
kurikulum - QCA * Délka mateřské dovolené * Nová politika pro 18-24leté lidi
Zpravodaj 7-8/1998
Editorial
Společnost 21. století má být společností informací, vědomostí, znalostí nebo chcete-li znalostní
společností. Aby takovou opravdu byla, musí převážnou většinu jejích členů tvořit lidé nejen vzdělaní, ale neustále se
dále, celoživotně či doživotně, vzdělávající. Ve všech zemích, které se přihlásily k myšlenkám tzv. Bílé knihy s názvem
“Vyučování a učení. Ke vzdělávající se společnosti” (Luxembourg, European Commission 1995), si uvědomují, že takového
stavu nebude jednoduché dosáhnout. Jen malé procento populace prochází vzdělávacím systémem jako růžovým sadem, hravě
zdolává úskalí nejrůznějších testů a všechny zkoušky skládá napoprvé. Tito lidé jsou kromě talentu, cílevědomosti a
píle vybaveni ještě jednou málo zmiňovanou klíčovou dovednosti - totiž dovedností vyhovovat si vzájemně se vzdělávacím
systémem. Když ho nakonec opustí, je pro ně zcela přirozené nabalovat další vědomosti na ty, které získali na své
úspěšné pouti. Problém je pouze v tom, že takových lidí není dost. Proto se příslušní odborníci v současné době
zabývají otázkou, jak pro znalostní společnost získat lidi, jejichž cesta ke vzdělávání není tak snadná a přímočará.
Jak odstranit zbytečné formální překážky. Jak umožnit lidem, kteří předčasně opustí vzdělávací systém, aby se do něj
mohli opět vrátit. Ne však na té úrovni, na které ho opustili, ale na té, na kterou se mezitím (sebevzděláváním,
pracovními a životními zkušenostmi, neformálním vzděláváním) dostali. V konkrétnější rovině jsou to opatření, která se
v některých zemích již uplatňují, například umožnění přístupu na vysokou školu bez maturity, uznání předchozího (třeba
neformální) vzdělání, možnost získání “dvojí kvalifikace” nebo obecně příležitosti tzv. druhé šance. Toto
téma představuje v současné době skutečnou výzvu, jak je nyní zvykem označovat všechny problémy, jejichž řešení se
nejeví snadné. Proto o něm informujeme a budeme nadále informovat i ve Zpravodaji. AK
