Zpravodaj 7-8/2011 (918,60 KB)
Editorial
Snímek, který by se mohl jmenovat Ranní setkání v Soluni, udělal náš spolupracovník, kamarád a amatérský fotograf Petr Viceník v době svého působení v Evropském středisku pro rozvoj profesní přípravy (Cedefop). Je to Petrův poslední příspěvek do Zpravodaje, protože 22. července 2011 v pouhých 62 letech zemřel. Možná by vybral jinou ze svých krásných fotografií, ale nám připadá, že trochu nostalgická nálada snímku souzní se vzpomínkou na jeho autora.
Článek na stránkách 4–6 se zabývá nerovnoprávným postavením odborného vzdělávání vůči vzdělávání všeobecnému. Podceňování odborného vzdělávání nemá podle autorů stručné zprávy Cedefopu žádné opodstatnění. Z ekonomického hlediska je to nejkratší cesta ke kvalifikovanému povolání. Na přelomu století byla i u nás zdůrazňována výhodnost všeobecného vzdělání, pokud možno co nejvyššího, jako příprava pro život v době rychlých změn na trhu práce způsobených rozvojem vědy, techniky a hospodářství. Všeobecně vzdělaní lidé se podle této teorie mohou snadno rekvalifikovat pro jakékoliv povolání na rozdíl od těch, kdo mají vzdělání specializované na určitý obor. Tato teorie neodpovídala skutečnosti již tenkrát, protože v odborných školách všech stupňů bylo všeobecné vzdělávání součástí vzdělávacího programu. V dnešní době, kdy se klade důraz na klíčové kompetence, neobstojí vůbec. Tyto kompetence jsou ve větší či menší míře potřebné pro výkon jakéhokoliv povolání a osvojí-li si je člověk během přípravy na určité povolání, neznamená to, že je nemůže využít po případné rekvalifikaci při výkonu jiného povolání. S rozvojem vědy a techniky se vyvíjejí i jednotlivá povolání, takže člověk, který získal před lety nějakou odbornost, musel od té doby vstřebat mnoho dalších znalostí, dovedností a kompetencí. Ne vždy to bylo prostřednictvím organizovaného dalšího vzdělávání, mohlo to být učení se za pochodu, nepociťované jako vzdělávání a vedoucí k neuvědomovaným znalostem označovaným v literatuře jako tacit knowledge. Pro podniky je výhodné udržovat si své dlouholeté zaměstnance, kteří takové znalosti a dovednosti mají.
Nová tematická studie Eurydice, o níž se blíže dočtete na stránkách 6–8, se zabývá čtenářskou gramotností dětí v Evropě. Básník Rudolf Matys charakterizoval čtenářskou gramotnost v Týdeníku Rozhlas (12/2011) jako schopnost „text nejen technicky přečíst, ale porozumět mu a samostatně ho interpretovat ... Jde tedy o obecnou dispozici, kterou bych rád nazval inteligencí ... která se vrací k původnímu významu toho slova (intelego znamená v latině rozlišuji).“ Četba by měla být pro děti i zábavnou činností, což podle studie platí spíše u dívek. Získat pro čtení kluky je obtížnější. Možná by pomohlo zapomenout na národní pokladnici a nenutit 15letým žákům Boženu Němcovou či Aloise Jiráska. Vybrat něco současnějšího a neoznačit to za povinnou četbu, protože to žákům autora spolehlivě znechutí. Přečíst úryvek a načasovat to tak, aby v nejnapínavějším místě zazvonilo. Čtenářství se pěstuje od útlého dětství a jde hlavně o to, zvládnout přechod mezi literaturou pro děti a pro dospělé, aby si pak velcí kluci mohli říct s Jaromírem Nohavicou, že „knížka je holka, se kterou chodíš.“
Tématem jazykového koutku mělo být slovo konkurenčnost, anglicky competitiveness. Viz rubrika Co nového v časopisech (první záznam). Pak jsme se rozhodli napsat o tomto slově samostatný článek. Jazykům se věnuje článek na s. 14–19 přinášející výsledky šetření Eurostatu o studiu cizích jazyků v Evropě. To se v jednotlivých zemích dosti liší. Například údaje o vlastním hodnocení zběhlosti v cizím jazyce odpovídají tvrzení naší bývalé kolegyně Laďky Chateau, že nejméně si věří Francouzi, kteří cizím jazykem mluví neradi, protože se v něm nemohou vyjádřit tak dobře, jako ve své mateřštině. Oui, c'est parfois difficile. AK
