Editorial
Převážná část tohoto čísla Zpravodaje je věnována problematice vysokoškolského vzdělávání. V souvislosti se směřováním ke vzdělanostní společnosti probíhají v mnoha zemích větší či menší reformy tohoto typu vzdělávání. Reformy jsou většinou vedeny snahou zpřístupnit vysoké školy většímu počtu zájemců, zvýšit úroveň studia (to může být někdy v rozporu s předchozím požadavkem) a zefektivnit vzdělávání (koncept celoživotního vzdělávání je něco jiného než podporování “věčných studentů”). Studium by v ideálním případě mělo být ukončeno osvědčením, které absolventovi zajistí dobré postavení na trhu práce a možnost kdykoliv pokračovat v dalším studiu.Různým způsobem se řeší i otázky financování vysokého školství. Zkoumá se, kdo má ze vzdělávání největší prospěch a kdo by měl nést náklady na ně. Je-li studium na vysokých školách pro studenty bezplatné, tedy hrazeno z peněz vybraných na daních, pak se to může zdát nespravedlivé vůči lidem, kteří sami (ani jejich děti) nikdy nebudou na vysoké škole studovat. Z celkově vzdělanější společnosti by však přitom měli mít prospěch všichni její členové. Pokud se za studium platí a nefunguje systém půjček nebo stipendií, stává se vysokoškolské vzdělávání nedostupné pro nadané lidi ze sociálně slabších vrstev – ke škodě společnosti jako celku.Vyplatí se vysokoškolské vzdělání v České republice? Vezměme tuto otázku doslova a neberme v úvahu celkový rozvoj osobnosti a podobné nevyčíslitelné hodnoty vzdělání. Koncem 80. let navštívil naši knihovnu student VŠE, který ve své diplomové práci zjišťoval, kolik si za celý život vydělají vysokoškoláci, středoškoláci a vyučení. Tenkrát vypočítal, že nejvíc si vydělají středoškoláci, jejichž pětiletý náskok již rozdíl v průměrných platech středoškoláků a vysokoškoláků nedokázal vyrovnat. Poměrně značný počet nabídek pracovních míst pro středoškoláky nebo vysokoškoláky v současné době by mohl znamenat, že rozdíly v platech nebudou v některých zaměstnáních ani dnes příliš výrazné. Navíc mnozí vysokoškoláci pracují ve státní službě, kde jsou v porovnání se soukromou sférou nižší platy. Při rozhodování o studiu na vysoké škole je proto asi lepší zvažovat nehmotné výhody. AK
