Zpravodaj 9/2001
Editorial
Letos v srpnu uplynulo dvacet let ode dne, kdy firma IBM vyrobila první osobní počítač. Během těchto dvaceti let pronikly osobní počítače téměř do všech sfér života a změnily práci, trávení volného času i myšlení většiny lidí ve vyspělých zemích. Spolu s rozšiřováním osobních počítačů se objevily nové možnosti komunikace na dálku. S tím vším se museli vyrovnat lidé, kteří již byli zaměstnáni, i ti, kteří do světa práce teprve vstupovali a s možnostmi využití informačních a komunikačních technologií se ve školách ještě neseznámili. Ani další vzdělávání nebylo připraveno na to, aby v širším měřítku nabízelo kurzy „výpočetní techniky“, jak se tehdy říkalo. Lidé zaskočeni prudkým vývojem techniky si proto pomáhali navzájem sami a podíleli se o své, mnohdy pokusem a omylem nabyté vědomosti. Zároveň se vyvíjelo i uvažování výrobců softwaru, kteří brzy pochopili, že má-li se používání počítačů stát obecným jevem, musí být software k uživatelům přívětivý, vést je, napovídat jim a umožnit jim snadno opravovat chybné kroky.Informační (tj. počítačová) a komunikační technologie se tak stává nejen předmětem učení, ale i jeho prostředkem. Celoživotní vzdělávání začalo být v posledních letech minulého století považováno za významného činitele v rozvoji znalostní společnosti. Evropská unie mu věnovala rok 1996, který byl nazván Evropským rokem celoživotního učení. V říjnu roku 2000 bylo zveřejněno Memorandum Evropské komise o celoživotním učení (viz Zpravodaj 2001, příloha II), v němž je úloha informačních a komunikačních technologií velmi zdůrazňována. Nejinak je tomu i v publikaci Národní iniciativy ve prospěch celoživotního vzdělávání a profesní přípravy v Evropě, kterou vydala EURYDICE společně s CEDEFOPem v letošním roce. Publikace navazuje na šest základních myšlenek Memoranda a uvádí, co bylo v členských státech EU vykonáno pro jejich uskutečnění. Informační a komunikační technologie jsou zmiňovány v různé míře ve všech šesti myšlenkách, od „digitální gramotnosti“ v první myšlence po snahu o využívání informační a komunikační technologie pro přiblížení učení jednotlivcům v myšlence šesté. Podrobný výtah z této publikace tvoří přílohu tohoto čísla Zpravodaje.Letošní rok je především Evropským rokem jazyků, přičemž středa 26. září bude navíc ještě Evropským dnem jazyků. Učení se jazykům je prakticky nevyčerpatelnou náplní pro celoživotního učení. Ideální Evropan by měl kromě své mateřštiny ovládat ještě dva další evropské jazyky, z nichž jeden by měl být jazykem nejbližších sousedů. (Kdysi tomu tak v Evropě bývalo, že nejen vzdělaní lidé, ale i řemeslníci, kteří ukončili svou přípravu „vandrovními léty“, uměli kromě své mateřštiny ještě několik dalších jazyků.) Informační a komunikační technologie ve službách jazykové výuky – to je nekonečné téma pro další úvahy. Učení jazykům by však mělo být také zábavou, jak řekl současný švédský ministr školství. („Jaha“, odpověděl by mu jistě ideální Evropan ze sousední země.)V odborném vzdělávání zaujímají informační a komunikační technologie místo tím důležitější, čím důležitější jsou v oborech, pro něž odborné vzdělávání připravuje. Odborné vzdělávání jako celek však má mnohé specifické vlastnosti a požadavky, a proto vyžaduje také odlišnou didaktiku. Pedagogikou odborného vzdělávání se v současné Evropě zabývají především odborníci ve Francii a v Německu. V Německu se při ověřování účinnosti a proveditelnosti nových metod vzdělávání ve všeobecně vzdělávacích i odborných školách používají tzv. „modelové pokusy“, na základě jejichž výsledků se rozhoduje o zavedení nových opatření v širším měřítku.Informační a komunikační technologie lze však využít i pro hledání vhodného partnera, v tomto případě pro spolupráci v oblasti výzkumu odborného vzdělávání. Na začátku školního roku by mohla být právě vhodná doba. AK
