Ctíme historii a díváme se dopředu

Mnohé střední školy vznikly sloučením škol zcela odlišných oborů. Zdaleka ne všem se podařilo vytvořit tak vnitřně provázaný celek, aby učitelé, žáci i veřejnost vnímali školu jako jeden živý organismus. Střední škola průmyslová, hotelová a zdravotnická Uherské Hradiště prozradí své know-how při budování pocitu sounáležitosti, ale i při podpoře iniciativy a podnikavosti svých žáků.

Co má společného cukrářka, programátor CNC strojů, barista, technolog a zdravotní asistentka? Jsou to spolužáci „ze střední“.  Střední škola průmyslová, hotelová a zdravotnická v Uherském Hradišti, patřící k největším ve Zlínském kraji, vznikla sloučením tří škol, přesto mezi žáky a pedagogy existuje vědomí pospolitosti. Promítá se i do příprav prvního školního akčního plánu, který ve škole vzniká.

Erasmus_2014-2016.jpg

DSCN4908.jpg

DSCN5910.jpg

Jak vytvořit z částí celek?

„Škola musí navenek i dovnitř působit jako jednolitý celek, musíme budovat žákovské i pedagogické vědomí pospolitosti,“ potvrzuje ředitel Ing. Jaroslav Zatloukal. Takové vědomí nevzniká ze dne na den – zejména v počátcích fungování takto vzniklých subjektů je třeba citlivě překonávat nejrůznější obavy a předsudky. „Důležité je přesvědčit lidi o tom, že nikdo nechce ´válcovat´ tu druhou školu a vymazávat její historii. Ctíme historii a úspěchy bývalých tří samostatných škol a připomínáme ji.  V názvu školy  jsme zachovali výjimečnost všech tří bývalých entit – průmyslová, hotelová a zdravotnická. To jsme si museli prosadit u zřizovatele, kterému se to moc nezamlouvalo. Ale uchazeči o naši škole vědí a je jim jasné, co se u nás studuje. A je to také vyjádřením úcty k minulosti těch bývalých škol,“ říká ředitel.  

Otevřeně však přiznává, že vytváření optimálního způsobu řízení a budování společné identity se neobešlo bez zvažování alternativ. „Když jsem na začátku sloučení koketoval s myšlenkou řídit bývalé subjekty autonomně a zachovat některé prvky rozdílných systémů řízení a různých kultur života škol, narazil jsem tvrdě. To prostě nejde! A tak jsme trpělivě odstraňovali různé animozity, které s sebou přirozeně akt sloučení přinesl. Komunikovali jsme se žáky i s učiteli – věřte tomu, že to nebylo leckdy snadné. Museli jsme překonávat iracionální předsudky a předkládat fakta, protože největší problém je v hlavách lidí. Někdy jsem musel být i trochu nepříjemný…  Ale postupně jsme vytvářeli novou kulturu a jednotné řízení. Myslím, že se to podařilo,“ dodává ředitel. Škola je řízena pomocí jednotných interních dokumentů, má jednotné vedení a za jednotlivé obory vzdělání odpovídají garanti oborů. Předmětové komise obsazují učitelé stejných nebo příbuzných aprobací bez ohledu na to, jestli v minulosti učili na té či oné škole. „Vím, že to vypadá samozřejmě,“ říká Jaroslav Zatloukal, „ale podle mých zkušeností to tak na všech sloučených školách  nefunguje. Škola nyní tvoří propojenou komunitu. Žáci všech oborů obývají prostory celé sloučené školy. Kromě společných předmětových komisí máme společné porady, společnou školní restauraci, jezdíme na společné zájezdy, krátce po sloučení jsme uspořádali velký dvoudenní teambuildingový program. Společný předvánoční večírek a oslava Dne učitelů patří k oblíbeným akcím všech zaměstnancům bez ohledu na jejich společenské postavení a odbornost.“

Žáci napříč všemi obory se stýkají na chodbách, v jídelně, chodí společně do kina a divadla, připravují společný program na školní akademii, užívají si zábavy na školním plese. Kluci z průmyslovky mají kolem sebe děvčata, holky z hotelovky a zdrávky našly kluky. A nejen to, doplňuje ředitel: „Jednotlivé odbornosti se propojují ve smíšených týmech i při řešení žákovských projektů. Když jsme se podíleli na pořádání pracovní a společenské akce partnerské firmy, chlapci-technici nachystali sál, připravili projekci a ozvučení, kuchaři měli na starosti raut, číšníci a hotelováci zajistili catering. A řekli jsme si, že příště zapojíme i zdravotníky, kteří budou kontrolovat krevní tlak, případně poskytnou první pomoc přítomným pánům ve středním a vyšším věku, když se kolem nich pohybuje v obsluze tolik mladých a pěkných děvčat.“

Školní dílna versus skutečné pracoviště

Škola je dobře technicky vybavená, má moderní dílny, laboratoře, výpočetní techniku, kuchyni… V minulých letech se do vybavení školy investovaly desítky milionů korun. Jak se tahle skutečnost promítá do organizace odborného vzdělávání a výcviku? „Praktická část odborného vzdělávání se děje u nás ve škole i na reálných pracovištích. Největší podíl praktického vyučování provozovaného na školních pracovištích mají žáci technických oborů. Na reálných pracovištích se odbude čtyřtýdenní souvislá odborná praxe ve třetím ročníku,“ vysvětluje ředitel a dodává: „U oborů služeb je podíl praktického vyučování ve škole a na reálném pracovišti vyrovnaný, nebo dokonce převažuje podíl provozovaný na pracovištích. Odborníky z praxe využíváme při závěrečných zkouškách, v hodnotících komisí odborných soutěží a samozřejmě právě při praktické výuce na pracovištích.“

Vezmeme-li v úvahu technický a technologický pokrok v některých oborech, jak to z hlediska strategického plánování vidíte do budoucna, ptám se ředitele SŠPHT v Uherském Hradišti. Je udržitelné mít školní špičkové odborné pracoviště? „V tomto případě musíme posuzovat jednotlivé skupiny oborů zvlášť,“ vysvětluje Jaroslav Zatloukal. „Vybudovat špičkové pracoviště pro gastronomické obory je reálné. U zdravotníků převážná část praktického vyučování probíhá v nemocnici, takže žáci využívají techniku a pomůcky, kterými je pracoviště vybaveno. Nejsložitější je najít odpověď na tuto otázku pro vzdělávání v technických oborech, jakými je např. strojírenství a elektrotechnika. Naše škola vzdělává žáky pouze v maturitních technických oborech skupiny M. V tomto případě budovat pracoviště např. se špičkovými CNC centry za desítky miliónů korun je sice efektní a má značnou reklamní hodnotu, ale na druhé straně je třeba si na rovinu říci, že není dostatečný časový prostor žáky účinně a smysluplně připravit na tak náročné a sofistikované technice pracovat. Mnohem vhodnější je využít takové stroje, pomůcky a programy, kdy se žáci naučí základní filozofii programování a na konkrétní techniku se zaučí po nástupu do praxe.“

Líheň podnikavosti

Uherskohradišťská SŠPHI nabízí žákům napříč obory i zapojení do řady projektů a aktivit, kde kromě odbornosti uplatňují tvořivost, vlastní iniciativu, schopnost spolupráce a podnikavost. „Ve škole máme několik učitelů, kteří vyučují programy Junior Achievement Czech a zakládají reálné obchodní společnosti. Žáci se díky těmto aktivitám učí hospodařit s penězi, vyzkouší si podnikání v praxi nebo se stávají manažery obchodních firem. V každém případě objevují svůj podnikatelský potenciál,“ domnívá se ředitel.

minipodnik.jpg

V letošním roce například studentská společnost Jakubčíkovy mňamky nabídla v prostorách školy prodej občerstvení. Žáci si na základě průzkumu trhu připravili pro své spolužáky, učitele a ostatní zaměstnance sortiment sladkých i slaných výrobků a nápojů. Občerstvení vyrobili ve školní kuchyňce a prodávali u pultu i formou roznášky. „Prostor pro iniciativu a kreativitu mají žáci, kteří navštěvují 3D akademii a kroužky kybernetiky. Zde je kladen důraz na konkrétní spolupráci s firmami,“ říká Zapletal a pokračuje: „Dalším příkladem je zapojení do mezinárodního projektu Erasmus+. Největší výzvou pro žáky všech zapojených škol z Belgie, Německa, Norska, Islandu a České republiky je vyvinout stojan na kola, který umožňuje dobíjení elektrických kol indukčním přenosem energie. Prostorem pro iniciativu a kreativitu žáků je Studentská projektová kancelář, která byla založena ve škole na podporu podnikavosti žáků. Zde žáci získají povědomí o dotační politice a dotačním managementu, učí se napsat žádost o grant či dotaci, učí se zpracovat svůj podnikatelský záměr, získají povědomí o nástrojích finanční podpory svého podnikatelského nápadu a také získají podporu směrem k samotné realizaci. Řada žáků se se svými podnikatelskými záměry účastní krajské soutěže Můj první milion. Vyhlašovatelem soutěže je Technologické inovační centrum, které je zřízeno Zlínským krajem a Univerzitou T. Bati ve Zlíně.“

První kroky k tvorbě ŠAP

SŠPHZ Uherské Hradiště je rozhodnutá zapojit se do krajského akčního plánování a vytvořit svůj školní akční plán (ŠAP). Jedním z prvních kroků, který má už za sebou, je sestavení týmů s vedoucími, kteří budou v jednotlivých strategických oblastech ŠAP tvořit. „K našim významným prioritám patří spolupráce školy a zaměstnavatelů a podpora polytechnického vzdělávání,“ konstatuje ředitel Zatloukal.

dak, foto: archiv SŠ PHZ Uherské Hradiště