Dotkni se řemesel
Společenské stigma provázející profese spojené s manuální prací je v hlavním městě stále natolik silné, že mnozí kantoři v základních školách o zástupce „učňáků“ na třídních schůzkách ani příliš nestojí. Takže to v Akademii řemesel-Sšt zkoušejí jinak...
„Pokud představuji řemeslné obory své školy rodičům na třídních schůzkách, je prakticky mizivá šance, že by některý z nich veřejně projevil zájem o to, aby se jeho potomek jen vyučil,“ říká Kateřina Bínová, která se jako vedoucí střediska vnějších vztahů Akademie řemesel Praha-SŠt stará mj. o nábor. Společenské stigma provázející profese spojené s manuální prací je v hlavním městě stále natolik silné, že mnozí kantoři v základních školách o zástupce „učňáků“ na třídních schůzkách ani příliš nestojí. Takže to v Akademii řemesel-Sšt zkoušejí jinak. „Chceme ukázat řemeslo jako atraktivní a perspektivní volbu pro žáka deváté třídy,“ říká Kateřina Bínová, která se jako vedoucí střediska vnějších vztahů Akademie řemesel Praha-SŠt stará mj. o nábor. Škola pořádá např.:
- několikadenní akce na podporu řemesel pro žáky ZŠ i veřejnost v prostorách školy (Podívej, co umí tesař, truhlář, montér suchých staveb aj.).
Zajímavé na těchto akcích je i to, že mezi prezentujícími truhláři se objeví dospělí frekventanti kurzů dalšího vzdělávání – a ne ledajací. Truhlařině se v Akademii řemesel učí například i vysokoškolsky vzdělaní lidé z oblasti IT nebo bankovnictví. Nejen proto, že je těmito profesemi trh do značné míry přesycen. „Často nám říkají, že je prostě už neuspokojuje pracovat ´jen hlavou´, že chtějí hmatatelné výsledky své práce. V posledních dvou letech máme 40 % vysokoškoláků. Někdo se chce řemeslu věnovat jako koníčku, setkáváme se ale i s lidmi, kteří jsou pevně rozhodnuti změnit profesi. Práce s nimi je obohacením i pro naše vyučující a mistry odborného výcviku,“ konstatuje Ivana Nechvátalová, vedoucí odd. vzdělávání dospělých, projektů a grantů.
- Řemeslománie je další netradiční způsob náborových aktivit. Umožňuje žákům základních škol bezprostřední kontakt s řemeslnou prací v prostředí, které je jim důvěrně známé.
„Naložíme do nákladního auta 4-5 workshopových stanovišť, instalujeme je v prostorách ZŠ, na zahradě nebo v interiéru. Chlapci, ale i děvčata procházejí stanovišti, jsou na chvíli truhláři, pak zedníky atd. Mohou si v rámci workshopu zhotovit výrobky, které si berou do třídy. Přesvědčí se, že tesař nepracuje jen rukama, ale i hlavou, že musí znát technické výkresy, umět leccos spočítat a že kvalita jeho práce je velmi důležitá,“ dodává Nechvátalová.
Foto: Archív NÚV