Národní pedagogický institut České republiky (dříve Národní ústav pro vzdělávání)

V čem je největší rozdíl proti dřívějšku?
Chceme se více zaměřit na metodickou podporu škol. Ta bude založena na komplexním hodnocení, jehož výstupem bude analýza silných a slabých stránek školy s doporučeními a návrhy opatření na její další zlepšování. Tomu jsme také přizpůsobili strukturu inspekční zprávy, která by měla být pro školu, zřizovatele i rodiče srozumitelnější a jasnější. Chtěli bychom dosáhnout toho, aby byla ČŠI považována za významnou a důvěryhodnou instituci, která sbírá a vyhodnocuje data, a poskytuje tím všem zainteresovaným aktérům zpětnou vazbu. Za velmi důležité považujeme, aby naše činnost byla objektivní, transparentní, nestranná a byla založena na vzájemném respektu mezi námi a školami.
Podle schválených záměrů máte v úmyslu omezit kontroly formálních náležitostí a chcete se více soustředit na procesy probíhající ve škole. Jak by to tedy mělo konkrétně vypadat?
Inspekce sice musí provádět formální posuzování souladu s právními předpisy, ale chceme ho minimalizovat na povinnou zákonnou úroveň. Pokud škola nevede třídní knihu, školní matriku nebo nerespektuje minimální hodinové dotace předmětů, tak tím samozřejmě ohrožuje vzdělávání žáků, protože od toho se odvíjí další její úkoly. Takže škola takové formální náležitosti splňovat musí, ale nechceme, aby inspekční týmy přišly do školy a dva dny tam listovaly v dokumentaci.
Jak toho chcete dosáhnout?
Budeme ještě před začátkem inspekce analyzovat co nejvíc dokumentů a dat, které souvisejí s danou školou – abychom se pak po vstupu do ní mohli věnovat sledování toho, co se tam děje. Např. nepůjde jen o to, zda škola má minimální preventivní program, to už je teď samozřejmé, ale jakým způsobem je naplňován, jestli preventisté a také ostatní učitelé vědí, co mají podle tohoto programu dělat, když se na ně obrátí nějaký žák nebo rodič. To je myslím zásadní změna taktiky inspekční činnosti.
Inspektoři jsou také ke své práci lépe vybaveni než dřív, využívají informační systém, každý z nich má notebook. Takže před vstupem do školy si stáhnou data z rejstříku škol, z minulých inspekčních zpráv nebo také výsledky školy při plošném testování v 5. a 9. třídách. Ne že by ji výhradně podle toho hodnotili, ale je to jeden ze střípků, který pak vytváří komplexní hodnocení školy.
Už to tak v současnosti funguje?
Ano, už to funguje a v rámci projektu NIQES se teď snažíme celý systém dotáhnout. Pro plánování průběhu inspekce budou stanoveny určité povinné uzlové body, aby školy byly při institucionálním hodnocení posuzovány stejně. Abychom měli relevantní hodnocení a nedívali se na školu v Karlových Varech jinak než v Mikulově.
V koncepci je stanoveno, že každá škola má být hodnocena jednou za 6 let. Není to příliš dlouhá doba?
Ten šestiletý inspekční cyklus se týká komplexního, institucionálního hodnocení. Mezitím ale může být škola navštívena třeba kvůli stížnosti nebo na základě podnětu zřizovatele či ministerstva, může jít také o výběrové nebo celoplošné šetření. Předtím jsme měli cyklus čtyřletý, ale započítávala se do něj každá návštěva. Šestiletý cyklus se vztahuje také k funkčnímu období ředitelů, kteří by tak měli dostat zpětnou vazbu o své škole. Navíc budeme usilovat o to, aby školy byly inspekční činností co nejméně zatěžovány, aby se tedy nestávalo, že škola absolvuje komplexní hodnocení, pak ji někdo navštíví kvůli šetření některé z gramotností a kromě toho do té samé školy přijdeme na podnět, takže vlastně mají třikrát v roce inspekci. Samozřejmě prošetření stížností nemůžeme plánovat, ale jinak budeme chtít všechno sloučit do jedné inspekční návštěvy.
Jak vypadá inspekční tým, který přichází do školy?
Inspekční tým je zpravidla tříčlenný a může být doplněn přizvanými osobami, což jsou většinou odborníci na danou problematiku, mohou to být speciální pedagogové, psychologové, odborníci na vzdělávání v sociálně vyloučených lokalitách a chceme tuto možnost nabídnout i ředitelům škol. Myslím, že je důležité, aby se seznámili s hodnoticím procesem a podívali se do jiné školy.
Jak dlouho tedy trvá taková inspekční návštěva?
Každá škola vyžaduje něco jiného, ale průměrně předpokládáme, že inspekce trvá týden. Během něho probíhají řízené rozhovory s učiteli, s třídními učiteli, výchovným poradcem, metodiky, s vedením školy, návštěvy hodin. Chceme zařazovat i anketu mezi žáky a rodiči.
Tím by se měl vyloučit subjektivní faktor při hodnocení?
Subjektivní faktor se nikdy nedá úplně vyloučit. Ale v projektu NIQES vytváříme hodnoticí nástroje, které budou inspektoři používat a budou na ně proškoleni. Měli by být schopni posuzovat jevy, s nimiž se setkají, co nejobjektivněji a stejným pohledem. Těmito nástroji se budeme snažit vliv subjektivního faktoru minimalizovat. Přispívá k tomu také to, že se inspekce zúčastňují přizvané osoby, hlavně když jde o nějakou stížnost, to bývá velmi citlivé.
Mohou inspektoři pomoci učitelům k dokončení kurikulární reformy?
To je to, o čem jsme celou dobu hovořili. Budeme se snažit ve škole identifikovat její silné a slabé stránky, pojmenujeme je a dáme doporučení, jak ty silné stránky rozvíjet a slabé eliminovat. To bude naše metodická podpora. Pokud chce ale někdo zavádět nové metody výuky, třeba metodu prof. Hejného v matematice nebo metodu splývavého čtení v českém jazyce, tak na to je kurikulární ústav (tedy NÚV). Kdybychom to měli být my, kdo jim bude radit, jak to dělat, tak bychom přebírali roli, která věcně přísluší jiné instituci, a takto bychom mohli obsloužit jen velmi omezený počet škol. Takže bychom nebyli schopni hodnotit. V koncepci máme ale ještě druhý krok, a to vyhledávání úspěšných škol. Vytvoříme databázi příkladů dobré praxe, a když u některé školy identifikujeme slabou stránku, budeme mít k dispozici příklad, jakým způsobem podobnou situaci řešila jiná škola, doporučíme, kam se mohou podívat. Takže budeme sbírat inovace škol a využívat princip síťování.
Jakých oblastí se to může týkat?
Například oblasti řízení školy, inkluzivního vzdělávání, péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Máme školy, které jsou hodně pro-inkluzivní a jiné, které nejsou vůbec a ve svém vzdělávacím programu se touto problematikou nezabývají s odůvodněním, že nemají žádného takového žáka.
Půjde také o personální výměnu na ČŠI?
Ne. Máme přibližně 500 inspekčních a kontrolních pracovníků, kteří mají dostatečné profesní zkušenosti. Metodickou podporou a dalším vzděláváním, které jim budeme poskytovat, jsme myslím schopni vytvořit velmi efektivní inspekční týmy.
Neobáváte se tedy, že budou příliš konzervativní?
Snažíme se do našich řad získávat i mladší pracovníky, proto jsou minimální požadavky na praxi ve škole stanoveny jen na 5 let. Do připravovaného kariérního systému bychom chtěli také zapracovat perspektivu pro učitele, kteří dosáhnou určitého kariérního stupně, že mohou přejít do ČŠI. Ale obecně si myslím, že učitelé jsou flexibilní, dokázali se přizpůsobit mnoha změnám.
Bude pokračovat plošné testování žáků 5. a 9. tříd?
Připravili jsme zprávu a v ní doporučujeme, aby se plošné testování konalo jen jednou za čtyři roky. V letech mezitím by probíhala výběrová šetření. Rozhodnout o tom ale musí MŠMT a vzhledem k povolební situaci k tomu asi nedojde hned. Každopádně ale budou pokračovat výběrová šetření na vzorcích škol. K tomu budeme využívat aplikaci pro certifikované testování, která má navíc moduly pro školní a domácí testování a očekáváme, že je školy budou intenzivně využívat. Jak pro formativní hodnocení, tak pro vlastní hodnocení škol. ČŠI spravuje databanku úloh pro všechny vzdělávací oblasti i předměty a pro posuzování gramotností. Škola si bude moci testovat podle své potřeby. Buď si učitel připraví testy sám a zpřístupní je pomocí databanky, nebo si do databanky úloh nadefinuje filtr, na jehož základě se vygeneruje test. Může si navolit, co by měli znát žáci, co chce vědět učitel ve vztahu k jeho třídě, škole, regionu. Je tam velké množství variant, které budou pedagogové moci využívat podle potřeby, v různých ročnících, na různá témata… Pomůže jim to provádět průběžné hodnocení.
ČŠI tedy bude silná konkurence pro soukromé firmy, které nabízejí testování…
To už ale měla inspekce dělat dávno, jde o návrat do normálního stavu.
V jaké fázi je příprava této databanky?
Její tvorbu už jsme zahájili v rámci projektu NIQES a bude tam 6 000 úloh. Mimoto do ní vložíme i testy z minulých generálek testování v 5. a 9. třídách a budeme tam dávat i testy z PISY, TIMSSu a dalších mezinárodních šetření. ČŠI je realizuje, má všechny úlohy k dispozici a tuto výhodu chce zúročit ve prospěch škol, aby k nim měly přístup kontinuálně.
Koncepce si dává za cíl, aby bylo propojeno externí a interní hodnocení škol. Jakým způsobem?
Budeme využívat nástroje vytvořené v předcházejících projektech, jako je třeba Cesta ke kvalitě, Pomáháme školám k úspěchu, Step by step. A chceme dosáhnout toho, aby jak inspekce, tak samy školy a jejich zřizovatelé používali stejné nástroje, jinak by to mohlo vést k dezorientaci. To je náš cíl.
Budete po školách požadovat, aby autoevaluaci prováděly, i když je k tomu už zákon nenutí?
To tak docela neplatí. Zákon je nenutí vytvářet o tom každý rok zprávu, ale jsou povinny ji provádět a uvádět její výsledky ve výroční zprávě. Navíc si myslím, že to nutně potřebují. Například když proběhne nějaké testování a výsledky školy jsou slabší, tak by měl ředitel umět zjistit příčinu a měl by navrhnout kroky, kterými chce dosáhnout zlepšení. K tomu musí identifikovat slabé i silné stránky školy, jak je na tom po stránce personální, materiální, kde má problém v aprobovanosti, jestli škola poskytuje žákům dostatečnou podporu. Aby v tom měl jasno ředitel i učitelský sbor, tak musí provádět vlastní hodnocení. Koneckonců i my jsme se v ČŠI věnovali vlastnímu hodnocení, když jsme připravovali novou koncepci, a provedli jsme si SWOT analýzu. Teprve na jejím základě jsme stanovili vize a kroky k jejich naplnění.
Takže pokud nějaká škola vlastní hodnocení neprovádí, tak je to samo o sobě dost významná informace.
Když inspekce najde ve vlastním hodnocení školy, že identifikovala nějaké slabé stránky, může přesto školu hodnotit kladně?
Vlastní hodnocení školy je věc managementu školy, to my neposuzujeme. Inspektor ale musí být dobře připraven, musí vědět, do jaké školy jde, že v té škole je např. významné množství sociálně znevýhodněných dětí, které doma nemají impulzy pro vzdělávání. Když to budeme vědět, tak můžeme školu pochválit, i když její výsledky nebudou vynikající. To je ten posun v naší inspekční činnosti, o němž mluvíme. Abychom byli schopni tyto věci posoudit, budeme sledovat a sbírat socioekonomická data o tom, kolik žáků pochází z nepodnětného prostředí, z neúplných rodin, z rodin, kde jsou rodiče nezaměstnaní, prostě ze všech prostředí, která nedávají dost podnětů ke vzdělávání, a škola musí rodinu suplovat.
Děti z osmiletých gymnázií rodiče směřují do kroužků, dohlížejí na ně, aby se učily, nechávají je testovat – a na druhé straně je skupina dětí, která nic z toho nemá. Ale dobrá škola s nimi dokáže intenzivně pracovat a může je významně posunout. Abychom toto mohli říci, tak musíme mít data. To, že je nemáme, je velký deficit, který bychom chtěli napravit. Protože bez těchto dat nelze dělat analýzy ani závěry.
Zoja Franklová