Neformální učňovství je založeno na smlouvě o profesní přípravě mezi učněm a řemeslnickým mistrem.
V této smlouvě, která může být písemná nebo ústní, se mistr zavazuje za určitou dobu (obvykle jeden až čtyři roky)
naučit učně všem dovednostem svého oboru a učeň se zavazuje přispět svou prací k podnikání. Profesní příprava
je integrována do výrobního procesu a učeň se učí tím, že pracuje vedle zkušeného řemeslníka. Zatímco formální
učňovství je založeno na vzdělávací politice a zákonech, smlouvy v neformálním učňovství jsou zasazeny do
místní kultury a tradic, kde je motivace k účasti na obou stranách zakořeněna v normách a zvycích
dané společnosti. Náklady mistra zahrnují čas věnovaný profesní přípravě a v mnoha případech i podporu
poskytovanou učňům ve formě jídla nebo mzdy. Náklady učňů představuje jejich práce a často i poplatky za
učení.
Mistr má prospěch z levné pracovní síly, popř. poplatků, zatímco učni si osvojují dovednosti uplatnitelné na trhu
a seznamují se se světem práce.
Neformální učňovství se v praxi liší podle místního kontextu. V některých východoafrických zemích si učni
častěji osvojují jen určité dovednosti po kratší dobu, než aby získali úplnou kvalifikaci pro povolání. V západní
Africe jsou systémy neformálního učňovství strukturovanější a pro absolventy se pořádá slavnostní obřad, kterého
se účastní další členové obce.
Jak zlepšit neformální učňovství
Neformální učňovství někdy nerespektuje principy důstojné práce – učni často pracují po dlouhou dobu bez nároku na
přestávku, mnozí učni dostávají velmi nízkou nebo žádnou mzdu, řada z nich nemá žádné sociální zabezpečení pro
případ nemoci nebo pracovního úrazu. V učebních oborech přetrvává velká genderová nerovnováha a stereotypy.
Někdy je neformální učňovství jen zástěrkou pro dětskou práci.
Zlepšení neformálního učňovství je efektivní způsob, jak zlepšit zaměstnatelnost mladých lidí v rozvojových zemích
při mnohem nižších nákladech, než vyžadují systémy formálního odborného a profesního vzdělávání. Hlavní roli ve
zlepšování neformálního učňovství by měla hrát sdružení malých podniků (pokud existují). Vnější zásah do systémů
neformálního učňovství musí být založen na dobrém porozumění místním poměrům a na podnětech k účasti pro
mistry i učně. Ke zvýšení efektivity učňovství by přispělo posílení učebních smluv, které by měly specifikovat
minimálně podrobnosti pracovní doby, očekávané a maximální trvání učňovství, podmínky ukončení učňovství (když si
učeň osvojí všechny dovednosti), práva a povinnosti mistra a učně (včetně mzdy nebo poplatků, které budou
placeny), délku zkušební doby, otázky odpovědnosti (např. za rozbité nástroje) a řešení konfliktů nebo porušení
smlouvy. Je třeba zvýšit povědomí o minimálním stanoveném věku pro vstup do učňovství u mistrů, rodičů
a profesních sdružení, tak aby se zabránilo dětské práci.
V neformálním učňovství mohou být žáci jen tak dobří jako jejich učitelé. Nemá-li mistr nejnovější znalosti
a dovednosti, přenese svou nedostatečnost i na učně. Nové podněty mohou proniknout na pracoviště spoluprací
s většími podniky, které mohou nabídnout přístup k moderním technologiím a materiálům. Mistři jsou
školeni v mnoha zemích, např. v Keni, Ugandě, Mali, Nigérii a Tanzanii. Zvláště prospěšné jsou kurzy
technických, ekonomických či pedagogických znalostí a dovedností. Kurzy by měly mít přiměřenou délku, aby příliš
nezasahovaly mistrům do podnikání. Účastníci by měli přispívat na náklady (kromě pilotních projektů zkoušejících nové
metody) částkou, která by je neodrazovala od účasti.
Zvýšení prestiže
Sdružení malých podniků zavedla v některých zemích kvalifikační testy po ukončení učňovství, tak aby se stanovily
standardy kvality v rámci oboru. V jiných zemích je obsah přípravy v každém oboru zharmonizován
stanovením standardů kvality, které platí pro veškeré neformální učňovství v tomto oboru. Do navrhování standardů
by měli být zapojeni mistři a jejich organizace.
Profil a status neformálního učňovství může být zvýšen posílením role mistrů jako učitelů, např. zavedením
kritérií, která jejich roli potvrzují. Význam neformálního učňovství lze zvýšit též informační kampaní, udílením cen
(učňům i mistrům) za úspěšný průběh učení nebo zařazením neformálního učňovství mezi možnosti volby
v profesním poradenství ve školách a ve službách zaměstnanosti.
K dosažení spravedlivého a rovného přístupu k neformálnímu učňovství je třeba se zaměřit na stereotypy
mistrů, tak aby přijímání bylo založeno na talentu, chování a schopnostech, nikoliv na pohlaví uchazeče.
Diskriminaci lze také odbourávat stimulováním poptávky dívek a příslušníků znevýhodněných skupin (migranti, lidé
s postižením apod.). Několik zemí, například Benin, Gambie, Ghana a Tanzanie, uznává význam neformálního
učňovství pro budování celostátní báze kvalifikací. To se projevuje v politických dokumentech o vzdělávání
a přípravě, z nichž některé zahrnují opatření pro zdokonalování systému. Toto formální uznávání může po delší
době zvýšit rozsah, finanční podporu a efektivnost profesní přípravy.
Alena Nová
Pramen: Upgrading informal apprenticeship systems. Skills for Employment. Policy Brief. Geneva: International Labour Organization, 2011. 8 p. http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_emp/---ifp_skills/documents/publication/wcms_167162.pdf
